Čís. 7139.

Příslušela-li žalobci v době podání žaloby disposice nad celou pohledávkou převyšující 20000 Kč a byla-li teprve po zahájení ústního jednání části pohledávky postoupena, takže pak pohledávka nepřevyšovala již 20000 Kč, patří věc před senát. Řízení o žalobě před samosoudcem, počínajíc prvým ústním líčením, jest tu zmatečným (§ 477 čís. 2 c. ř. s.).
(Rozh. ze dine 10. června 1927, R 1 494/27.)
Ve sporu šlo o zaplacení 17211 Kč 98 h za stavitelské práce spojené s výpravou atelieru žalovaného. Původní účet žalobcův za stavitelské práce ze dne 30. listopadu 1925 zněl na zažalovaný peníz. Na námitky žalovaného proti přiměřenosti zažalovaného peníze podal soudní znalec dne 14. srpna 1926 posudek, že žalobcův účet o provedených úpravách a opravách činil by správně 40525 Kč 11 h, na základě plánů, výkazů, zkontrolování na místě samém a množství těchto prací. Při ústním přelíčení dne 27. ledna 1927 prohlásil znalec, že se žalobce v účtu dopustil chyby ve sčítání. Bylo zjištěno, že žalobce postoupil dne 15. prosince 1926 24123 Kč 64 h s 10%% úrokem ode dne předání stavby Františku F-ovi a že právě tato postoupená částka jest rozdílem mezi penízem zjištěným soudním znalcem 40525 Kč 11 ha původně zažalovanými 17211 Kč 98 h. Podle spisů zažaloval dne 8. ledna 1927 Franti- — Čís. 7139 —
1015
sek F. jako nabyvatel oproti žalovanému svou pohledávku. Při jednání o žalobě na zaplacení 17211 Kč 98 h před samosoudeem navrhl žalovaný, by jednání před samosoudcem bylo prohlášeno zmatečným a spisy byly postoupeny senátu к dalšímu projednání ve smyslu § 7 a) j. n. v doslovu zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. čl. II, čís. 1. Soud prvé stolice návrh zamítl. Důvody: Jest zjevno, že ve sporu o 17211 Kč 98 h žalobce nezvýšil oproti žalovanému žalobní nárok nad 20000 Kč a ježto podle druhého odstavce § 7 a) j. n. i v případě, když po zahájení ústního jednání se žalobní požadavek nad 20000 Kč zvýší, zůstává pro rozhodnutí ve sporu nadále příslušným samosoudce, musil býti návrh žalovaného na zrušení jednání zamítnut. Rekursní soud zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením a uložil soudu prvé stolice, by o žalobě znovu po zákonu jednal. Důvody: Ze zjištění prvého soudu plyne, že hned od původu pohledávka nečinila jen 17211 Kč 98 h, nýbrž přes 40000 Kč a že zažalovaná pohledávka 17211 Kč 98 h je jen částí původní pohledávky. Podle § 7 a) j. n. ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. pokud se týče zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. projednává spory, jež náležejí před sborové soudy, člen soudu к tomu určený jako samosoudce, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě nečiní více než 20000 Kč. Zákon ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. výslovně poukazuje na ustanovení § 54—60 j. n. Podle § 55 druhé věty j. n. rozhoduje, když jen část pohledávky se požaduje, celková pohledávka dosud ještě neuspokojená, takže hodnota předmětu rozepře v tomto případě činí přes 20000 Kč, když původní pohledávka činí přes 40000 Kč. Je proto ku rozhodování o zažalované pohledávce 17211 Kč 98 h příslušným senát. V souzeném případě nemůže v úvahu přijíti ustanovení čl. II. zák. ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n., podle kterého, rozšíří-li se žalobní nárok nad 20000 Kč po zahájení ústního jednání, projednává i potom spor samosoudce, poněvadž tu nejde o rozšíření žalobního nároku, nýbrž o to, že hned původně pohledávka činila více než 20000 Kč a že jen část této původní pohledávky byla zažalovaná, takže hned původně byl samosoudce z rozhodování tohoto sporu vyloučen. Na tom nemůže nic změniti ani to, že část původní pohledávky postupem přešla na Františka F-a. Jest proto řízení až dosud provedené ve smyslu § 477 čís. 2 c. ř. s. zmatečným a slušelo proto usnesení soudu prvé stolice i jemu předcházející řízení zrušiti a soudu prvé stolice uložiti, aby o žalobě znovu podle zákona jednal.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu a změnil napadené usnesení v ten rozum, že se usnesení prvé stolice a řízení jemu předcházející zrušuje, avšak teprve počínajíc rokem o ústním jednání ze dne 16. února 1926 a že se soudu prvé stolice ukládá, by dále jednal o žalobě v řádném obsazení.
Důvody:
Rekursní soud správně uznal, že o sporu mělo býti jednáno před senátem a ne před samosoudeem, ježto zažalovaný peníz jest jenom čá- — Čís. 7140 —
1016
stí pohledávky přesahující 20000 Kč; i odkazuje se stěžovatel na důvody napadeného rozhodnutí. K dalším vývodům stěžovatelovým se dodává: Stěžovatel tvrdí, že pro posouzení, zda věc patří před samosoudce, či před senát, jsou rozhodný v prvé řadě údaje žalobcovy v žalobě, nikoliv údaje »nějaké třetí osoby v nějaké jiné žalobě«; touto jinou žalobou míní pak spoř, v němž František F. žaluje žalovaného o 24123 Kč 64 h jako stěžovatelův postupník. Ale stěžovatel přehlíží, že ve sporu, o nějž nyní jde, nepopřel, že peněžní částky v tomto a v onom sporu zažalované jsou částmi jednotné odměny za stavitelské práce, které žalovanému prý vykonal; jak z jeho přednesu patrno, poukazoval stěžovatel sám na to, že žalobu »nerozšířil na celou dlužnou částku 41335 Kč«. Nepřejímá tudíž rekursní soud okolnosti třetí osobou v jiném sporu pouze tvrzené. Ale ani v tom nelze přisvědčiti stěžovateli, že žalovaný, uplatňuje zmatečnost podle § 477 čís. 2 c. ř. s., jest vázán jen na údaje žaloby. Naopak, jak již v rozhodnutí čís. 6044 sb. n. s. dovoženo, má podle §§ 178 a 226 c. ř. s. žaloba obsahovati potřebné údaje, podle nichž bylo by lze posouditi, zda a kterého ze tři případů uvedených v § 55 j. n. jest použiti a zda věc náleží před samosoudce, či před senát. Nemůže proto stěžovatel nic ve svůj prospěch dovozovati z toho, že vlastním nedopatřením při sčítání došel ke konečnému součtu 17211 Kč 98 h a, vznášeje žalobu po tento peníz, neuvedl, že zažalovaný peníz jest částkou pohledávky přes 40000 Kč. Tento početní omyl nemohl žalovaného připraviti o jeho právo, by spor tento podle §§ 7 a) a 55 j. n. projednáván byl před senátem. Jest pravda, že se druhá věta § 55 j. n. nevztahuje na případy, v nichž žalobci přísluší disposice pouze nad Částí pohledávky a žalobce domáhá se žalobou právě jen této části; jak již v rozhodnutích čís. 721 a 3470 sb. n. s. dovoženo, řídí se v těchto případech věcná příslušnost a v důsledku toho i otázka, zda věc patří před samosoudce, dle části mu příslušející. Ale zde jde o jiný případ; žalobci v čase podání žaloby (23. prosince 1925) příslušela disposice nad celou pohledávkou a podle zjištění soudu prvé stolice žalobce teprve dne 15. prosince 1925 postoupil z ní částku 24123 Kč 64 h Františku F-ovi. Poukázati jest na předpis § 7 a) prvý odstavec j. n., dle něhož patří před samosoudce právní rozepře, když předmět sporu nečiní přes 20000 Kč anebo až do počátku ústního jednání se omezil na tuto nebo nižší částku. Postoupil-li tedy stěžovatel zmíněnou částku Františku F-ovi později, nelze o něm říci, že až do ústního jednání omezil spor na částku nepřevyšující 20000 Kč a neměl proto tento postup významu pro otázku, zda věc bylo odkázati před samosoudce. Jest tedy jednání před samosoudcem, počínaje prvým ústním jednáním ve věci samé zrušiti jako zmatečné podle § 477 čís. 2 c. ř. s. Ježto však tento zmatek nestihá řízení až do prvého ústního jednání, neměl rekursní soud zrušovati celé řízení; bylo proto dovolacímu rekursu částečně vyhověti tak, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

Čís. 7139. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1040-1042.