Č. 12132.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní: Byl-li plat. příkaz pojišťovny v instančním řízení zrušen a žádá-li strana na základě toho přímo u okr. úřadu o vrácení pojistného, které podle zrušeného plat. příkazu zaplatila, nemůže okr. úřad vydati pojišťovně ihned příkaz k plnění podle § 96 vl. nař. č. 8/1928 Sb.
(Nález ze dne 12. listopadu 1935 č. 19228/35.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v L. proti okresnímu úřadu v Liptovském Svatém Mikuláši o vrácení pojistného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 5. prosince 1932 obrátila se firma Slovenská dřevo.obchodní spol. Ferdinand G. a spol. v Ž. na okr. úřad v Lipt. Sv. Mikuláši a uvedla v podstatě: Okr. nemoc, pojišťovna v L. předepsala firmě platebním výměrem z 29. a 30. ledna 1930 pojistné částkou 12703,60 Kč. K odvolání firmy byl tento platební výměr zrušen rozhodnutím okr. úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši z 5. června 1930 a rozhodnutí to potvrzeno rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě. Poněvadž však platební výměr stěžující si pojišťovny byl vykonatelný bez ohledu na podané odvolání, zaplatila firma pojišťovně uvedené pojistné s úroky a útratami. Když pak firma po zrušení platebního výměru domáhala se na stěžující si pojišťovně vrácení zaplaceného pojistného, úroků podle § 174 zák. o soc. pojištění od 10. února 1930 a zaplacených útrat v částce 160 Kč, uznala pojišťovna dopisem z 2. prosince 1932, že uvedená částka firmě přísluší, zdráhá se však částku tu firmě zaplatiti. Vznesla pak firma žádost, aby okr. úřad své rozhodnutí z 5. června 1930 doplnil tím, že stěžující si pojišťovna je povinna vrátiti firmě zaplacené pojistné 12703,60 Kč se 4% úroky ode dne 10. února 1930 a se zaplacenými útratami 160 Kč.
K této žádosti vyslovil okr. úřad v Lipt. Sv. Mikuláši nař. rozhodnutím, že ve smyslu § 96 vl. nař. č. 8/28 Sb., pokud se týče na základě 2. odst. § 174 zák. o soc. pojištění a na základě svého výměru z 5. června 1930, potvrzeného výměrem zem. úřadu v Bratislavě z 25. října 1932, vydává tento příkaz k placení: stěžující si pojišťovna jest povinna za neprávem přijaté pojistné zaplatiti nahoře uvedené firmě částku 12703,60 Kč se 4% úroky a 160 Kč inkasovaných útrat do 14 dnů pod následky exekuce.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnosti nebylo možno přisvědčiti potud, pokud uplatňuje názor, že ve věci vrácení neprávem přijatého pojistného nepřísluší okr. úřadu vůbec žádná pravomoc rozhodovací a že povinnost vrátiti neprávem přijaté pojistné, jež se zakládá na ustanovení § 174 zák. o soc. pojištění č. 221/1924 Sb., může pojišťovně uložiti jen dozorčí vrchnost, to jest Ústřední sociální pojišťovna nebo min. soc. péče. Pojišťovna tu přehlíží, že podle ustanovení § 239 nahoře uvedeného zák. náleží politickým úřadům (tedy v první instanci okr. úřadu), pokud rozhodování není přikázáno soudům, rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění. Pokud by tedy pojišťovna odpírala vyhověti žádosti strany o vrácení pojistného, mohla by strana proti takovému výměru vrácení odpírajícímu zakročiti opravným prostředkem u politického (okresního) úřadu, a tento úřad byl by pak příslušný onen výměr pojišťovny přezkoumati a případně pojišťovně vrácení pojistného uložiti.
V dnešním případě ovšem nevydal okr. úřad v Lipt. Sv. Mikuláši své nař. rozhodnutí jako výrok podle cit. § 239 o opravném prostředku zúčastněné strany proti výměru stěžující si pojišťovny, nýbrž na jiném právním základu. Vydal své rozhodnutí, ukládající pojišťovně vrátiti pojistné s dalším příslušenstvím, na základě žádosti zúčastněné strany, při čemž se výslovně dovolal ustanovení § 96 vl. nař. č. 8/1928 Sb.
Toto ustanovení jest zařazeno ve zmíněném nař. v části druhé, jednající o vykonávacím (exekučním) řízení, a stanoví, že než se zavede vlastní exekuční řízení, má býti vždy vydán a do vlastních rukou povinné strany doručen příkaz k plnění. Není-li tento příkaz pojat již do rozhodnutí, má v něm býti uvedeno datum rozhodnutí, jímž bylo plnění uloženo, atd. Z tohoto ustanovení jde, že příkaz k plnění podle něho vydaný jest předběžným aktem exekučního řízení, aktem, jímž se zahajuje provádění exekuce jakožto prostředku, majícího vymoci plnění, jež jiným aktem jako exekučním titulem bylo straně již uloženo. Sám o sobě nemůže proto příkaz k plnění podle cit. § 96 býti aktem, jímž se plnění povinné straně teprve ukládá, to jest o její povinnosti rozhoduje, nýbrž je prostředkem, jenž předpokládá, že jest tu již vykonatelné rozhodnutí úřadu (§ 90 cit. vl. nař.), které vyslovilo povinnost určitého plnění, k jehož realisaci se pak příkazem podle § 96 přikročuje.
Podle obsahu nař. rozhodnutí ve spojení s obsahem žádosti, na jejímž základě bylo rozhodnutí to vydáno, nebyla však žádným dřívějším vykonatelným aktem úřadu uložena stěžující si pojišťovně povinnost vrátiti zúčastněné straně částky, určené v nař. rozhodnutí, a nebyl dán proto podklad, aby proti ní mohl býti vydán příkaz k plnění podle cit. § 96 vl. nař. č. 8/1928 Sb. Byl-li však přes to příkaz ten vydán nař. rozhodnutím, jest rozhodnutí to v rozporu s právním řádem.
Slušelo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba, aby se nss zabýval dalšími námitkami, jež vznáší stížnost proti jeho obsahu.

Citace:

Č. 12132.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 488-490.