Č. 3095.

Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení: * Výnos ministra s plnou mocí pro správu Slovenska z 22. května 1919 č. 742 o mimořádných přídavcích státních a stoličních úředníků na Slovensku na účet okupačního úvěru nemá povahu právní normy.
(Nález ze dne 11. ledna 1924 č. 122.)
Prejudikatura: Boh. 2287 adm.
Věc: Koloman S. v L. proti ministru s plnou moci pro správu Slovenska stran přiznání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. pro Slov. rozhodnutím ze 14. listopadu 1922 zamítlo žádost st-le za přiznání diet z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. března 1919 do 16. prosince 1919, poněvadž nelze zde užíti výn. presidia ministerské rady z 24. července 1919 č. 13182/19 m. r., kterým upraveny jsou diety státních zaměstnanců na Slovensku, ježto se st-1 stal státním pragmatikálním úředníkem teprve 1. srpna 1920 a výn. ministerstva pro Slov. z 22. května 1919 č. 742 adm. pres., kterým župním úředníkům za určitých předpokladů přiznány byly na účet okupačního úvěru diety, se stal bezúčinným, poněvadž okupační úvěr byl koncem roku 1919 zastaven.
Rozhoduje o stížnosti Kolomanem S. do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost podané, vycházel nss z následujících úvah:
Pokud jde o věc samu, jest poukázati k tomu, že dle § 2 a 7 zák. o ss jest předpokladem stížnosti na nss, aby rozhodnutím správního úřadu porušen byl proti zákonu konkrétní právní nárok určité osoby.
St-1 opírá svůj nárok pouze o cit. výnos ministra pro Slov. Výnos tento nemá však povahy pravotvorné a obecně závazné právní normy, neboť nebyl vůbec ani jako zákon ani jako nařízení vydané podle zákonného zmocnění vyhlášen a jest jej proto posuzovati jen jako vnitřní pokyn, daný úřadům za tím účelem, aby ve všech odvětvích služebních bylo v obdobných případech postupováno pokud možno stejně.
Tomuto pojetí odpovídá plně i dikce cit. výnosu, jenž jest řízen ministrem pro Slov. na vládní referenty, presidiální kancelář, oddělení státní policie při ministerstvu a ředitelství pomocných úřadů ministerstva.
V této své vlastnosti nemůže cit. výnos založiti právní nárok jednotlivého zaměstnance na určité požitky.
Tento názor projevil nss již ve svém nál. Boh. 2287 adm.
V důsledku toho nemůže ani st-1 z výnosu toho odvozovati tvrzený subjektivní nárok a nemohl proto býti napadeným rozhodnutím ve svých právech zkrácen. Již z toho důvodu bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti a nebylo proto třeba zabývati se další otázkou, zda tvrzený nárok nezanikl tím, že nebyl včas uplatněn.

Citace:

č. 3095. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 265-266.