Č. 3606.

Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: Nesprávné právní poučení v rozhodnutí politického úřadu jest podstatnou vadou řízení, ke které nss hledí z moci úřední.
Vyvlastnění. — Administrativní řízení: Vyvlastňovací nález zemské správy politické podle pražského asanačního zákona není za všech okolností rozhodnutím konečným.
(Nález ze dne 13. května 1924 č. 8358).
Věc: M. Sch. a spol. v Praze (adv. Dr. Rud. Heitler z Prahy) proti zemské správě oolitické v Praze (za zúčastněnou obec hl. města Prahy mag. rada Dr. A. Eršil) o vyvlastnění domu dle zákona asanačního. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyvlastnila zsp v Praze podle § 19 zák. z 11. února 1893 č. 22 ř. z., zák. ze 17. dubna 1903 č. 88 ř. z. a zák. z 24. března 1913 č. 50 ř. z. za příčinou úpravy asanačního obvodu hl. města Prahy domy č. p. — a — v Praze, náležející st-lům.
Ke stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvedenými vlastníky uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím dostalo se st-lům poučení o opravných prostředcích v tom smyslu, že nemají dle ustanovení § 20, odst. 3 zák. asanačního z r. 1893 právo, vyvlastňovacímu nálezu rekursem odporovati. Označila tedy zsp své rozhodnutí za konečné. Avšak toto poučení o opravných prostředcích nelze srovnati s cit. ustanovením zákona, v jehož originálním textu se praví: »Ein Enteignungserkenntnis kann von dem Unternehmer, sowie von dem Enteigneten, welche rechtzeitig Einwendungen gegen die Enteignung erhoben haben, auf dem Wege des Rekurses insoweit angefochten werden, als das Erkenntnis dem Begehren, welches die den Rekurs ergreifende Partei gestellt hatte, nicht stattgegeben hat.«
Tím není vysloveno, že rozhodnutí zsp-é je konečné, nýbrž ie toliko vymezeno, v jakém rozsahu lze je před vyšší stolicí bráti v odpor. Otázku, v jakém rozsahu lze nález vzíti v odpor, přísluší však posouditi nikoliv stolici prvé, nýbrž stolici rekursní, a nemůže se jí podle ustanovení § 5 zák. o ss ani nss zabývati, dokud nebylo o ní rozhodnuto poslední příslušnou stolicí správní. Dostalo se tedy st-lům nesprávného poučení o opravném prostředku.
Nesprávné poučení o opravných prostředcích zakládá se dle § 3 zák z 12. května 1896 č. 101 ř. z. vadu řízení, k níž soud musí hleděti z úřední moci, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3606. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1273-1274.