Čís. 5143.

Zákon o stavebním ruchu ze dne 23. května 1919, čís. 281 sb. z. a n.
Byla-li na nemovitosti poznamenána státní záruka dle zákona o stavebním ruchu, lze zajistiti i dodatečně bez zvláštního svolení vlastníka, jemuž se dostalo státní podpory, na nemovitosti předkupní právo a zákaz zcizení a zatíženi ve prospěch státu.
(Rozh. ze dne 23. června 1925, R I 431/25.)
K žádosti Československého státu, zastoupeného ministerstvem sociální péče, soud prvé stolice povolil, by na nemovitostech, patřících stavebnímu družstvu, podle §u 25 zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. a §u 25 zákona ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. ve spojení s §em 4 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 sb. z. a n., podle §u 60 nař. ze dne 21. května 1921, čís. 191 sb. z. a n. a §u 53 nařízení ze dne 19. července 1923, čís. 160 sb. z. a n. 1. bylo pozname- náno omezení vlastnického práva zákazem zatížení a zcizení ve prospěch československého státu, dokud zaručené zápůjčky, váznoucí na těchto nemovitostech, nebudou umořeny; 2. bylo vloženo právo předkupní pro Československý stát, dokud zaručené zápůjčky, váznoucí na těchto ne- movitostech, nebudou umořeny. Rekursní soud žádost zamítl. Důvody: O tom, na jakém podkladě má se státi vklad práva předkupního, pokud se týče poznámka zákazu zcizení a zatížení, neustanovuje ani § 4 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 sb. z. a n. ani § 53 nařízení ze dne 19. července 1923, čís. 160 sb. z. a n. ničeho. Dlužno proto, když zákon ani nepředpisuje, že zápis má se státi z moci úřední, neb k pouhé žádosti příslušného úřadu, jak činí na příklad § 8 odst, 3 zákona čís. 45/1922, 4 (3) téhož zákona, neb § 16 zák. čís. 215/1919 trvati na tom, že zákon na zásadním stanovisku obecného zákona knihovního ze dne 25. července 1871, čís. 95 ř. zák. nemínil ničeho měniti, a že tudíž platí jeho předpisy. Dle nich lze však vklad práva předkupního, pokud se týče poznámku zákazu zcizení a zatížení povoliti jen na základě listin, zřízených ve formě, předepsané k jich platnosti (§§ 26, 27, 31 a 32 knih. zák.). Tomuto zákonnému požadavku však žádost ministerstva, postrádajíc pro žádané zápisy potřebné listiny, nevyhovuje, a měla tudíž z toho důvodu býti zamítnuta (§ 94 čís. 3 a 4 knih. zák.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jelikož dovolací rekurs byl podán finanční prokuraturou, jež dle §§ 1 a 2 služební instrukce ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák. jest výhradně povolána k zastupování československého eráru před soudem, a jelikož podáním dovolacího rekursu bylo dosavadní řízení finanční prokuraturou jménem eráru schváleno, netřeba se již zabývati vytýkaným nedostatkem aktivní legitimace ministerstva sociální péče ku podání žádosti o navrhované knihovní zápisy. Rekursní soud zamítl žádost pro nedostatek listin, které by odůvodňovaly vklad práva předkupního a poznámku zákazu zcizení a zatížení. Nejvyšší soud uvažoval takto: Na veškerých nemovitostech, na kterých se mají tato práva zapsati ve prospěch státu, váznou již zápůjčky, poskytnuté podle zákonů o stavebním ruchu, a při všech zápůjčkách jest jíž poznamenána záruka státu podle zákonů ze 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. neb ze 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. V prohlášeních zemské politické správy, připojených ke každému jednotlivému dlužnímu úpisu, jimiž se potvrzuje uděleni záruky a uděluje svolení, by byla knihovně poznamenána, praví se výslovně, že záruka byla převzata na základě zákonů právě uvedených, což podle §u 25 obou těchto zákonů znamená, že se na ni vztahují též předpisy prvního zákona o státní podpoře stavebního ruchu ze dne 23. května 1919, čís. 281 sb. z. a n. Tento zákon ustanovuje v §u 4, že na domech, jimž se dostalo státní podpory, jest ve prospěch republiky zajistiti právo předkupní a zákaz zcizení a zatížení. Nelze tedy povoliti státní záruku při stavbách domů s malými byty, zahájených stavebními družstvy jinak, než proti knihovnímu zajištění předkupního práva a zákazu zcizení a zatížení ve prospěch státu, z čehož opět plyne vzhledem
k zásadě §u 97 knih. zák., že knihovní zápisy státní záruky a uvedených vzájemných práv státu mají se státi současně, a že když se současné nestaly, nemůže býti státu odepřeno právo, by dodatečně, beze zvláštního svolení vlastníka domu, jemuž se dostalo státní podpory, si dal svá vzájemná práva zajistiti. Stav, aby na domech připsaných stavebním družstvům, byla sice poznamenána státní záruka, ale nebyla zapsána vzájemná práva státu, není vzhledem k velícímu předpisu §u 4 zákona čís. 281/1919 přípustným. O právním významu a dosahu těchto vzájemných práv státu a jmenovitě jejich vlivu na převod domů z vlastnictví družstva do vlastnictví jeho členů, nemůže knihovní soud uvažovati. Listiny, jichž rekursní soud postrádá, není vzhledem k §u 97 knih. zák. a jelikož státní záruka jest již knihovně poznamenána, potřebí. Mínění, že citace zákona čís. 281/1919 v pozdějších zákonech má důvody pouze rozpočtové a finanční, nelze srovnati se skutečnosti, že se vztahuje na celý zákon, tedy také na jeho ustanovení soukromoprávní. Vytýkané rozpory mezi jednotlivými zákony o stavebním ruchu a prováděcími nařízeními nesouvisejí nijak s nárokem státu na navržené knihovní zápisy, nelze se proto jimi zabývati.

Citace:

Čís. 5143. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 85-87.