Čís. 1391.

Sprošťující výrok dle §u 259 čís. 3 tr. ř. nelze vynésti ohledně jednotlivých okolností, trestný čin kvalifikujících.
»Škodou«, opodstatňující vyšší trestní sazbu §u 94 tr. zák., jest i škoda na majetku.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1923, Kr II 558/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 29. dubna 1922, pokud jím byl obžalovaný Cyril H. uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 93 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným, že dne 11. října 1921 v O., spolu s obžalovaným Josefem K-em a se zástupem více dělníků, obstoupivším Františka K-a a tlačivším ho ven ze dvora, kde byl zaměstnán, chytiv ho pod krk a roztrhnuv mu vestu a košili, při čemž spoluobžalovaný Josef K. Františka K-a bil po hlavě a pěstí do obličeje a kopnul ho do zad, překážel takto Františkovi K-ovi v užívání osobní svobody, ač mu nad ním podle zákona žádné moci nepříslušelo a neměl příčiny ho pokládati ani za zločince, ani míti ho důvodně za škodlivého a nebezpečného člověka, při kterémžto překážení v užívání osobní svobody utrpěl František K. kromě odňaté svobody jinaké zlo a škodu, a že tím spáchal zločin veřejného násilí ve smyslu §u 93 tr. zák. a odsoudil ho za to dle vyšší sazby §u 94 tr. zák. za použití §§ 54 a 55 tr. zák. do těžkého žaláře na 10 týdnů, zostřeného a doplněného jedním postem každých 14 dní.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství ani netvrdí, že výpověď svědka Františka K-a pří hlavním přelíčení nesprávně byla v důvodech rozsudku reprodukována. To, co vytýká rozsudku, jest jen, že ji po stránce právní nesprávně hodnotil, čímž však neuplatňuje stížnost čistě formálního zmatku dle §u 281 čís. 5 tr. ř. Rovněž nesprávně dovolává se stížnost číselně zmatku dle §u 281 č. 9 a) tr. ř., což ovšem zapříčiněno jest nesprávnou úpravou rozsudku. Tento totiž zneuznává úplně zásady §§ 262, 267 tr. ř., pokud se týče předpis §u 259, čís. 3 tr. ř. tím, že ve zvláštním výroku osvobozuje obžalovaného Cyrilla H-a od okolností, podmiňujících pro tohoto stěžovatele po případě vyšší trestní sazbu §u 94 tr. zák. Osvobozující výrok může býti vynesen jen v příčině skutku, předmět obžaloby tvořícího, nikoli však ohledně jednotlivých jeho okolností, skutek ten po stránce právní kvalifikujících. Pokud však stížnost veřejného obžalobce vytýká materielní nesprávnost tohoto zevního stanoviska rozsudku, uplatňuje ve věci zmatek §u 281 čís. 11 tr. ř., protože soud nalézací meze zákonné trestní sazby, pokud odůvodněny jsou zejména v zákoně uvedenými okolnostmi přitěžujícími, překročil, a jest po stránce té odůvodněna. Zákon v §u 94 tr. zák. nerozlišuje mezi druhem škody utrpěné, není tedy oprávněno stanovisko rozsudku, omezujícího vyšší trestnost jen na případy poškození na těle (vid. sb. 2892). Škodou ve smyslu tohoto §u nutno proto uznati i poškození oděvu, když se stalo za násilného nakládání osobou Františka k-a při činnosti osobní jeho svobodu omezující. Bylo-li již z toho důvodu užití vyšší trestní sazby §u 94 tr. zák. i na obžalovaného H-a odůvodněno, bylo tak učiniti tím spíše, jelikož rozsudek zjišťuje solidárnost a jednomyslnost dělnictva omezujícího Františka K-a v jeho osobní svobodě. I týrání Josefem K-em při té příležitosti předsevzaté bylo tedy přičísti na vrub spoluobžalovaného H-a, ježto přehmaty takového druhu proti osobě v její svobodě omezované rozčileným davem nejsou neobyčejné, ostatně předpoklady §u 94 tr. zák. jsou již dle znění zákona zřejmě rázu objektivního, přitěžující takto každému účastníku na zločinu.

Citace:

č. 1391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 550-551.