Čís. 4471.

Nebyla-li obec v Čechách odběratelkou mouky, nýbrž byly-li jí prodejny, obecní aprovisační komise pak byla pouze orgánem administrativním, nelze se domáhati na obci zaplacení kupní ceny z dodávek, třebas aprovisační komise neprávem zasahovala do stránky obchodní. K závazku obce bylo by třeba usnesení obecního zastupitelstva; nestačí, že dosavadní předseda bývalého aprovisačního výboru byl pouze požádán starostou a některými členy bývalého aprovisačního výboru, by agendu dále vedl.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1924, Rv I 679/24).
Žalobu, domáhající se na obcí K. úplaty za dodanou aprovisační mouku, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud
uznal podle žaloby. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Výtky, které dovolatelka činí napadenému rozsudku s hlediska čís. 4 §u 503 c. ř. s. jsou odůvodněny. Žalobce tvrdí, že byl s obcí v obchodním spojení, dodávaje jí na jeho základě aprovisační žitnou a pšeničnou mouku, jakož i otruby v pytlech, a že za dodávky mu žalovaná obec zůstala dlužna zažalovaný peníz. Právním podkladem žaloby jest tudíž smlouva kupní, jejíž jsoucnost jest žalobci dokázati. Žalovaná vůči tomu namítá, že není pasivně k žalobě oprávněna. Jde tedy o rozřešní otázky pasivní oprávněnosti ku sporu, kterou soud prvé stolice shledal odůvodněnou, kdežto odvolací soud vyslovil náhled opačný. Dle zjištění nižších soudů je nesporno, že žalovaná pohledávka pochází z dodávek mouky jednotlivým pekařům v Κ., jež se staly po 1. říjnu 1921, tedy v době, kdy vládním nařízením republiky Československé ze dne 30. června 1921 čís. 224 a vládním nařízením ze dne 21. července 1921 čís. 237 sb. z. a n. bylo vázané hospodářství s obilninami a moukou uvolněno. Dle souhlasných zjištění nižších soudů pořídila obec K. po 30. červnu 1921 katastr osob nezámožných, dosavadní aprovisační výbor zastavil svou činnost, předseda jeho Rudolf K. však obstarával aprovisační agendu na žádost starosty a členů aprovisační komise s vědomím obce dále. Obnosy připadající na mouku odváděli pekaři předsedovi aprovisační komise Rudolfu K-ovi dále a tento je poštovními složenkami splácel žalobci. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu procesního k úsudku, že byl mezi stranami aspoň mlčky založen smluvní poměr, z něhož jest žalováno. Tento právní závěr právem napadá dovolání důvodem čís. 4 §u 503 c. ř. s. Po zrušení všeobecné aprovisace bylo upraveno veřejné zásobování vrstev méně zámožných vládními nařízeními ze dne 30. června 1921 čís. 224 sb. z. a n. a ze dne 11. srpna 1921 čís. 270 sb. z. a n. V těchto se přesně rozlišuje stránka administrativní od stránky obchodní, jak správně vystihl již prvý soud. V onom smyslu prvém jsou činny úřady, ve směru druhém pak obchodníci a zásobovací organisace spotřebitelů, dle §u 10 konsumní družstva. Dle §u 9 nařízení čís. 224/21 a §u 15 doplňovacího nařízení čís. 237/21 jakož i §u 15 nařízení čís. 270/21 sb. z. a n. byla obcím uložena povinnost spolupůsobiti při provádění předpisů těchto nařízení, pokud se týče předpisů na jeho základě vydaných a mohly obce k účelu tomu ustanoviti po případě zvláštní komise, pokud se týče orgány v rámci obecního zřízení. Bylo jen důsledkem této novými vládními nařízeními upravené povinnosti, že dosavadní předseda bývalého aprovisačního výboru byl ponechán nadále ve své funkci, jenže jeho činnost byla povahy ryze administrativní (§ 4, 5, 6, 12 a 15, vládního nařízení čís. 270 sb. z. a n. z roku 1921). Postup při rozdělování mouky dle těchto nařízení byl ten, že obilí, přikázané okresům, přidělil politický úřad prvé stolice jednotlivým rozdělovnám svého okresu a tyto byly povinny přidělené obilí převzíti, dáti je semleti a mlýnské výrobky rozděliti. Za tím účelem měly rozdělovny uzavříti smlouvy na jedné straně s mlýny o dodávce, na druhé straně s prodejnami a pekaři. (§ 8/4 vlád. nař. čís. 270/21). V tomto případě byl okresní rozdělovnou žalobce, pekaři v K. prodejnami a aprovisační komise obce K. pokud se týče předseda bývalého aprovisačního výboru administrativním orgánem obce v rámci obecního řádu po rozumu §u 15 vlád. nař. čís. 270/21 a §u 54 obecn. zříz. pro Čechy. Nebyla tedy obec odběratelkou mouky, nýbrž prodejny (pekaři v K.) a bylo proto věcí žalobce, by uzavřel ve smyslu §u 8 odstavec 4 vlád. nař. čís. 270/21 příslušné smlouvy s prodejnami (pekaři v K.), pro něž jedině dodávaná mouka byla určena. Opomenul-li tak učiniti, nedává mu opomenutí to práva, by považoval obec za stranu smluvní. Ke smlouvě nemohlo tudíž dojéti, jednal-li předseda bývalého aprovisačního výboru v mezích svého oprávnění dle cit. nařízení, t. j. obstarával-li toliko úkoly administrativní. Ovšem zjistili nižší soudové, že Rudolf K. vyvinul činnost, vybočující z rámce administrativy a zasahující do obchodní stránky; poháněl dodávky v mlýně, přijímal účty mu vystavené, vybíral peníze od výrobců chleba a splácel z nich žalobci, ba dokonce sliboval brzké zaplacení nedoplatků. Avšak ani těmito činy nemohl zavázati obec, a nelze těmto činům přičítati významu činů konkludentních ve smyslu §u 863 obč. zák., jak se odvolací soud domnívá. Neboť zavazovati obec, právnickou osobu, možno jen v jistých formách, které předpisuje zákon nebo stanovy (§ 867 obč. zák.). V tom směru je k tomu, by obec byla zavázána, dle §u 31 odstavec pátý obecn. zříz. pro Čechy zapotřebí výslovného projevu zavazovacího, totiž usnesení obecního zastupitelstva (sr. § 43 obecn. zříz. pro Čechy). Že by se takové usnesení bylo stalo, nevychází ze spisů a ani nebylo tvrzeno, a jde ze skutkových zjištění soudu odvolacího jen na jevo, že dosavadní předseda bývalého aprovisačního výboru byl pouze požádán starostou a některými Členy bývalého aprovisačního výboru, by dosavadní agendu vedl dále. Takový postup však nemůže nahraditi formální usnesení obecního zastupitelstva, jelikož členové bývalého aprovisačního výboru nebyli povolaným orgánem obce a ani starosta, třebaže dle §u 55 cit. ob. zříz. zastupuje obec na venek, nemohl obec takovým prohlášením zavázati, ježto neměl k tomu zákonné pravomoci. Nepřipouští proto okolnost, že byl Rudolf K. bývalým aprovisačním výborem a starostou požádán, by dosavadní agendu vedl dále, nikterak ještě závěr, že Rudolf K. byl oprávněn jednati jménem obce, neboť dle shora řečeného ani starosta ani bývalý aprovisační výbor neměli práva k takovému zmocnění. Jelikož nutící předpis obecního zřízení nebyl zachován, nemohla vůbec mezi obcí a žalobcem vzejíti smlouva, ze které je žalováno, a Rudolf K. nemohl obec ani dle §u 1017 obč. zák. platně zavázati. Neboť tam, kde není platného usnesení, ač jest obecním zřízením předepsáno, není platného projevu vůle a nevzniká smlouva, což vyplývá z ustanovení občanského zákona, jenž platí vedle podpůrných předpisů obecního zřízení pro smlouvy obcí a s ní sjednané. Ustanovení §u 863 obč. zák. se tedy odvolací soud vůbec nemůže dovolávati, jelikož dle citovaného ustanovení obecního zřízení pro Čechy jest potřebí ku vzejití závazku obce formálního usnesení obecního zastupitelstva. Dovolavatelka má proto pravdu, že žalobě schází právní podklad, totiž smlouva.

Citace:

č. 4471. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 775-777.