NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5105.

Církevní věci (Slovensko): Je úřad při zakročení proti duchovnímu podle § 9 zák. čl. XIV : 1898 povinen sděliti církevnímu úřadu jméno udavatele a celý obsah udání, na jehož základě žádá zavedení disc. řízení?
(Nález ze dne 10. listopadu 1925 č. 21044).
Věc: Dionys G. v M. (adv. Ewald Stein z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o požitky ze státních prostředků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že nelze přijati v známost osvobozující výroky disc. rady kněží trnavského ordinariátu ze 6. února 1924 a z 24. března 1924. Disc. vyšetřování bylo proti stěžujícímu si římsko-katolickému duchovnímu zahájeno k vyzvání referátu min. škol., učiněnému podle § 5. uh. zák. čl. XIII : 1909 resp. § 9. zák. čl. XIV : 1898 pro různé st-lovy skutky, ve kterých referát spatřoval pobuřování proti státu resp. jednání proti státní svrchovanosti a proti předpisům zákonů. Nař. rozhodnutí dále zastavuje st-li až do dalšího opatření výplaty veškerých požitků ze státních prostředků. Své opatření opírá o výslovné ustanovení § 9. zák. čl. XIV. z roku 1898, neboť na základě vykonaného úředního šetření, dokladů úřadu po ruce jsoucích, jakož i vlastního doznání st-le nabyl úřad přesvědčení, že st-l ve veřejném svém působení neplnil v plném rozsahu povinností, vyplývajících ze zákonů státních a z těch zákonitých nařízení, která byla vydána na ochranu státních zájmů §em 22 zák. čl. XXVII : 1907.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami. Zákonný podklad nař. opatření spočívá v normě třetího odstavce § 9. uh. čl. zák. XIV. : 1898, podle níž přísluší min. kultu a vyuč, pravomoc, osvobodila-li církevní vrchnost duchovního, proti němuž bylo zavedeno disc. řízení, ač žaloba byla odůvodněnou, aby na základě dat, mu po ruce jsoucích, státní plat doplňkový duchovnímu odňal.
Stížnost nenamítá, že nešlo konkrétně o delitky, vzhledem k nimž jest opatření způsobu naříkaného opatření připustno.
Bezdůvodnou jest stížnost, pokud vytýká, že neměl úřad naříditi disc. vyšetřování, aniž současně oznámil jak církevní správě, tak st-li jména udavatele a celého textu oznámení, aby se mohl st-l proti udání brániti. Prvý odstavec § 9. zák. čl. XIV : 1898, jímž se zakládá oprávněni pro státní úřad žádati církevní vrchnost za zavedení disc. vyšetřování proti duchovnímu, sice vyslovuje povinnost min. vyuč., aby žádaje za zavedení disc. vyšetřování dodal církevnímu úřadu přepis žaloby, avšak k vytýkání, že se tak nestalo, nedostává se knězi, proti němuž vedeno bylo disc. vyšetřování, legitimace, zejména když církevní úřad sám spokojil se s vyzváním státního úřadu, ač k němu přepis žaloby nebyl připojen. Pokud stížnost namítá, že žal. úřad nesdělil, žádaje za zahájení disc. řízení, žalobu st-li, jest bezdůvodnou, neboť tohoto postupu prvý odst. cit. § 9. nenařizuje. Že by pak alespoň po skončení disc. řízení, provedeného církevním úřadem, byl měl žal. úřad v řízení, které vedlo k vydání nař. rozhodnutí, st-li sděliti obsah žaloby, to stížnost nevytýká.
Stejně jest zcela bezvýznamno, jak kvalifikovanými osobami jsou udavatelé a jak se po udání chovali, nýbrž může záležeti jenom na tom, zdali vůbec nějak dokáže se delikt obžalovanému za vinu kladený čili nic; jest proto zcela bezpodstatnou i námitka stížnosti, kteráž jedině tvrdí, že jeden z udavatelů st-lem vypátraných st-le už ve veřejnčch listech odprosil, druhý pak — býv. přidělený obecní notář — byl dne 1. července 1924 pro zpronevěření úředních peněz a jiné přestupky propuštěn ze služby.

Citace:

č. 5105. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 485-486.