NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 11139.

Sekvestraci pozůstalosti podle § 127, prvý odstavec, nesp. říz. lze povoliti i před podáním žaloby o dědické právo.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, R I 856/31.)
Pozůstalostní soud vyhověl návrhu dědiců ze zákona, by byla správa pozůstalostního domu odňata dědičce ze závěti, a jmenoval k dalšímu vedení správy Antonína U-a. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dosud není sporem rozřešena otázka, zda jest platné poslední pořízení, z něhož se k dědictví přihlásila stěžovatelka, takže jsou tu přihlášky dědiců ze zákona, neuznávajících platnost posledního pořízení a přihláška dědičky z ústní závěti, tedy přihlášky sobě odporující. Za tohoto stavu věci nemá dědička ze závěti nároku na další správu pozůstalosti a nejsou k ní oprávněni ani dědici ze zákona (§ 145 nesp. říz.). Právem proto prvý soud návrhu dědiců ze zákona vyhověl, správu domu dědičce ze zákona odňal a novým správcem ustanovil Antonína U-a (§ 127 nesp. říz.). Názor ten má oporu i v zákoně (§ 810 obč. zák., §§ 122, 127, 145 nesp. říz.) i v nauce (Krasnopolski: Erbrecht) i v judikatuře (rozh. čís. 2582 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost nemá opory v § 16 patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., — za jehož platnosti byla podána — neboť napadené usnesení netrpí ani vadou zřejmého rozporu rozhodnutí se zákonem, jak vytýká stěžovatelka, ani jinou z vad v předpisu tom uvedených. Z ustanovení § 127, první odstavec, nesp. říz. nevyplývá, že nelze povoliti sekvestraci pozůstalosti již i před podáním žaloby o dědické právo, jak je o tom shodný názor i judikatury (rozh. bývalého vídeň. nejvyššího soudu Gl. U. čís. 9435 a 15384 st. ř.) i nauky. Předpoklady § 127 druhý odstavec nesp. říz. nedopadají vůbec, neboť stěžovatelka neob- držela, jak mylně tvrdí, správu pozůstalosti od soudu, protože usnesení prvního soudu ze dne 4. prosince 1930, jímž jí byla správa pozůstalosti ponechána, bylo na stížnost zákonných dědiců zrušeno usnesením rekursního soudu ze dne 17. ledna 1931 a usnesení to, nebyvší napadeno, stalo se právoplatným.

Citace:

č. 11115. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 579-582.