NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 7004.

Obchodní komory. — Živnostenské právo: Volební právo do obch. komory přísluší osobám, jmenovaným v § 7 zák. č. 85/1868 ve znění zák. č. 103/1901 ř. z., třebas nejde o podnik podrobený živn. řádu.
(Nález ze dne 28. prosince 1927 č. 21800).
Věc: Akciová pojišťovna proti úrazu a ručení ve Vídni, řiditelství pro čsl. republiku v Praze, proti ministerstvu obchodu stran přirážek pro obchodní a živnostenskou komoru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. stížnost řečené společnosti na výměr obch. komory v Praze z 2. ledna 1926 ve věci komorních přirážek na rok 1924 a vyslovilo, že společnost je povinna přirážky platiti.
O stížnosti nss uvážil:
Ve 3. odst. § 21 zák. z 29. června 1868 č. 85 ř. z. o organisování obch. komor jest nařízeno pro případ, nemá-li obch. komora vlastních dostatečných příjmů, aby neuhrazená část schváleného rozpočtu byla podle přímé daně, již odvádí hornictví, průmysl a obchod, stejnoměrně na všechny oprávněné voliče okresu komorního rozvržena, zároveň s ní vybírána a komoře odváděna. Dle tohoto ustanovení jest tedy povinnost platiti přirážky pro obch. komoru vázána na právo volební. Dlužno proto rozřešiti si předběžnou otázku, má-li stěžující si společnost vol. právo do pražské obch. komory čili nikoli. Rozřešením této otázky jest pak již také rozřešena další otázka, je-li povinna platiti komorní přirážky.
§ 7 cit. zák. ve znění čl. I. zák. z 30. června 1901 č. 103 ř. z. praví, že k volbě jsou oprávněni: 1.) členové stavu obchodnického a živnostenského, kteří požívají plných práv občanských a v okresu komory, do níž se volba koná, samostatně nebo jako veř. společníci provozují obchod, živnost neb hornictví, pak osoby, které jako přednostové nebo ředitelové spravují podniky obchodní a průmyslové, jestliže 2.) z uvedených podniků platiti jest daň z výdělku pro volební právo stanovenou.
Stěžující si společnost namítá, že zákon, mluvě v bodu 1.) cit. paragrafu o členech stavu obchodnického a živnostenského, měl na mysli jen takové podniky, jež jsou podrobeny živn. řádu, a že tudíž pojišťovny, na něž se živn. řád nevztahuje, nemají vol. práva do obch. komor a nejsou důsledkem toho povinny platiti příspěvky komorní. Názoru tomuto přisvědčiti nelze.
V cit. § 7 označují se jako příslušníci stavu obchodnického a živnostenského osoby, které provozují obchod, živnost neb hornictví. Uváží-li se, že dle či. V. lit. b) patentu, jímž byl vydán živn. řád z r. 1859, se tento zákon na hornictví nevztahuje a přes to ten, kdo provozuje hornictví, je v § 7 zák. o obch. komorách označen jako člen stavu živnostenského, je patrno, že tento paragraf neměl na mysli jen podniky podrobené živn. řádu. Správnosti tohoto názoru nasvědčují předpisy o vol. právu, obsažené v § 16 dříve platného zák. o zřízení obch. komor, vydaného nařízením min. obch. z 28. března 1850 č. 122 ř. z. Tam bylo přiznáno vol. právo těm, kdo provozují obchod neb živnost na vlastní účet, nebo jako veř. společníci. Příkladmoi jsou tam z obch. stavu jmenováni bankéři, směnárníci, pojišťovací obchody a jiné. § 7 nyní platného zák. o obch. komorách měl zřejmě na mysli podniky v § 16 dříve platného zák. uvedené.
Uváží-li se ještě, že pojem živnosti ve smyslu živn. řádu zahrnuje v sobě také živnosti obchodní, jest zřejmo, že zákonodárce, kdyby byl chtěl přiznati vol. právo do obch. komor jen živnostníkům ve smyslu živn. řádu, byl by musel dáti cit. § 7 zcela jiné znění a nebyl by měl důvodu na tomto místě mluviti o členech stavu obchodnického, o obchodu a akciových podnicích obchodních.
Že tohoto úmyslu neměl, jest také patrno z parlamentárního projednávání zákona, o nějž jde. — Dle § 4 každá komora dělí se zpravidla v sekci obchodní a v sekci živnostenskou, avšak min. obch. může povoliti též zřízení jiných sekcí pro zvláštní odvětví živnostenská. Při projednávání tohoto ustanovení bylo ministrem obch. a zpravodajem konstatováno, že výrazu odvětví živnostenská užívá se v širším významu toho slova a že jest výrazem tím míněno každé odvětví živnostenské, z něhož se platí výdělková daň, a s nímž jsou spojeny obchodní zájmy, na př. obch. živnosti, živnosti plavební a rejdářské.
Z toho všeho je patrno, že pojem členů stavu obchodnického a živnostenského nelze vykládati v užším smyslu, omezeném na podniky podrobené živn. řádu, nýbrž tak, že v § 7 je přiznáno aktivní právo volební osobám tam vyjmenovaným bez ohledu na to, jde-li o podnik podrobený živn. řádu čili nikoli.
St-lka také namítala v řízení správním a namítá i ve stížnosti na nss, a) že neprovozuje v území čsl. státu samostatně obchody, nýbrž jde o řiditelství vídeňského závodu pro čsl. republiku, jež není v obch. rejstříku zapsáno, b) že jen osoby fysické mají vol. právo, nikoli však akciová společnost a c) že společnost není v území čsl. státu protokolována. — Těmito námitkami se žal. úřad vůbec nezabýval a o nich nerozhodl. Opomenutí toto zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 7004. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 688-690.