Čís. 1260.

Vznesena-li u soudu, projednávajícího trestní věc na základě příslušnosti dle §u 53 tr. ř., námitka místní nepříslušnosti, jest na soudu, by, vyhoví-li námitce, postoupil obžalobu soudu příslušnému, nemůže ji však odmítnouti a uložiti soukromému obžalobci náhradu útrat.
(Rozh. ze dne 6. září 1923, Kr I 412/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do usnesení okresního soudu v Novém Strašecí ze dne 20. října, 1922, jímž byla obžaloba pro urážku na cti pro nepříslušnost soudu odmítnuta a soukromý obžalobce uznán povinným ku placení útrat, takto právem: Usnesením okresního soudu v Novém Strašecí ze dne 20. října 1922 porušen byl zákon v ustanovení §u 53 a 390 tr. ř.
Důvody:
Velitelstvím četnického oddělení čís. 9 na Kladně byla zaslána žaloba četnického strážmistra Karla V-a proti Ludvíku V-ovi, tehdy redakčnímu sluhovi na Kladně, pro urážku na cti okresnímu soudu v Novém Strašecí. Dle obžaloby a příloh k ní připojených obvinil Ludvík V. uvedeného strážmistra tím, že v době mezi 17. a 22. září 1922 v redakci časopisu S. na Kladně vypravoval, že byl dne 17. září 1922 nedaleko R. (okres Nové Strašecí) zbit strážmistrem V-em; byly prý mu dány dvě rány přes hlavu a jedna přes ruku. Dne 23. září 1922 Ludvík V. byv předvolán do kanceláře četnického oddělení na Kladně, opakoval, že strážmistr V. mu u R. dal dvě rány holí do zad, ale že pak rána proti němu holí zasazená do ruky ho nezasáhla. Oznámení prý neučinil, jen vypravoval příběh v závodě. Místo činu V-ova je tedy v obou směrech Kladno. Omylem však obžaloba byla zaslána okresnímu soudu v Novém Strašecí, ježto R. (místo tvrzeného ztýrání) jest v jeho obvodu. Okresní soud v Novém Strašecí nařídil dne 13. října 1922 hlavní přelíčení na den 20. října 1922. Dle protokolu o hlavním přelíčení namítl obhájce nepříslušnost okresního soudu v Novém Strašecí ve smyslu §u 51 tr. ř., poněvadž trestní čin nebyl spáchán v obvodu tohoto soudu, a navrhl odmítnutí žaloby a odsouzení soukromého obžalobce ku placení útrat. Soud na to prohlásil usnesení ze dne 20. října 1922, kterým se této námitce vyhovuje a žaloba se odmítá pro nepříslušnost soudu, jelikož trestní čin byl spáchán v obvodu okresního soudu na Kladně, a kterým byl uznán soukromý obžalobce povinným zaplatiti obžalovanému útraty za právní zastupování. Žaloba pak podána byla znovu dne 27. října 1922 u okresního soudu na Kladně, hlavní přelíčení bylo dne 23. listopadu 1922 ustanoveno na 7. prosince 1922, do dnes však se nekonalo, ježto obžalovaný jest nezvěstný. Uvedené usnesení nesrovnává se se zákonem. Dle §u 53 tr. ř. přísluší soudu, který nejprve zvěděl o nějakém trestném činu, trestní řízení po tak dlouho, dokud vyhledána nebyla okolnost, zakládající příslušnost soudu jiného dle ustanovení §u 51 a 52 tr. ř. Činí-li obžalovaný námitku nepříslušnosti soudu, plyne z toho dle §u 52 tr. ř. jedině povinnost soudu, postoupiti trestní věc příslušnému soudu spáchaného skutku, nikoliv však odmítnouti obžalobu. V důsledku neoprávněného tohoto odmítnutí pochybeným jeví se i odsouzení soukromého obžalobce ku placení útrat obžalovanému, neboť dle §u 390 tr. ř. lze pouze podlehnuvšímu soukromému obžalobci, bylo-li řízení trestní skončeno jinak než rozsudkem odsuzujícím, náhradu útrat obžalovaného uložiti. Skončeno-li však řízení neprávem, stalo se i přisouzení útrat proti zákonu. Teprve při řádném ukončení trestního řízení mohou býti zvítězivší straně útraty trestního řízení přisouzeny a zejména obviněný musí zvítězivšímu soukromému obžalobci nahraditi veškeré útraty, vyjma ony, jež ve smyslu §u 389 čís. 3 tr. ř. vzešly jeho zvláštním proviněním.

Citace:

č. 1260. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 350-351.