NPD documents search: Právník, 77 (1938) - Přednáška profesora Le Balle

Čís. 639.

Pod pojem »ucházení se« ve smyslu § 199 lit. a) tr. zák. spadá jakékoliv působení na vůli třetí osoby ve smyslu а k cíli, jak naznačen jest v témž zákonném ustanovení.
(pozh. ze dne 15. prosince 1921, Kr II 349/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 23. září 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zřejmě mylným jest právní názor zmateční stížnosti, jakoby pojmovým předpokladem ucházení se o křivé svědectví byl výkon jakéhosi nátlaku pachatelem na toho, u něhož se o křivé svědectví uchází. Pojmu »ucházení se« ve smyslu § 199 a) tr. zák. odpovídá každé působení na vůli třetí osoby ve smyslu а k cíli, jak v témž zákonném ustanovení je naznačen. Na způsobu a intensitě tohoto působení nesejde, nevyžaduje se ani, aby to bylo právě jednání, odpovídající pojmu návodu ve smyslu § 5 tr. zák., stačí naopak netoliko vyzvání, naléhání, přemlouvání, nýbrž i pouhá žádost, prosba a pod. Tím méně je ovšem zapotřebí, aby působení nabylo povahy nějakého nátlaku, v jakém stížnost zdá se spatřovati prostředek, ke svedení jedině způsobilý. Dosáhlo-li působení rázu a intensity nátlaku, nucení, pak může přijití v úvahu i zločin vydírání.

Citace:

ČERNÝ, X. Nová rakouská ústava. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 1, s. 80-84, 121-129.