Přehled sociálně politického zákonodárství Rakouské republiky v letech 1922—1924

1
Sestavil dr. Vladimír Procházka.

Úvod.

Do doby, o níž referujeme, spadají dvě důležitá opatření, která mají význam pro celou rakouskou sociální politiku: proto je uvádíme na prvém místě. Jest to v první řadě zákon z 21. prosince 1921, č. 716 spolk. zák. 2 o odbudování spolkových příspěvků na životní potřeby a o spojených s tím opatřeních sociální péče (Abbaugesetz). Tímto zákonem byly od 28. ledna 1922 zastaveny příspěvky spolkové (t j. státní) na mouku a sádlo a likvidováno spolkové zásobování životními prostředky. K vyrovnání stanoven od 28. ledna 1922 pro každého zaměstnance nárok na mzdový příplatek, který se určoval čas od času podle rozdílu cen potravin. Vyměřovaly jej paritní komise, do nichž jmenovalo ministerstvo sociální správy 8, ministerstvo zemědělství 4 členy. Stejné příplatky dostávali zaměstnanci na manželku (družku, hospodyni), dále příplatky na děti do 14 let, které byly v poměru k základním příplatkům jako 1:1,3. Příplatky ty platili zaměstnavatelé spolu se mzdou; neshody vzniklé různým počtem dětí zaměstnanců vyrovnávaly okresní průmyslové komise. Na příplatky měly nárok též osoby ve spolkových a vůbec veřejných službách, rovněž osoby, které požívaly důchodů ze sociálního pojištění, podpor v nezaměstnanosti, zaopatřovacích požitků, důchodů válečných invalidů a vyživovacích příspěvků a mimo to jiné osoby, potřebující pomoci, mezi nimi zvláště studenti. Zákon platil původně do 30. června 1922; jeho platnost ve formě novelisované zákonem z 9. června 1922, č. 347, byla prodloužena zákony z 28. června 1922, č. 368, a z 13. července 1922, č. 452, do 15. října 1922. Pak pozbyl zákon platnosti; pouze platnost předpisů o příplatcích na děti prodloužena nařízením ze 17. října 1922, č. 750, a pak prodlužována dále (nařízení č. 917 z r. 1922, č. 332 a 615 z r. 1923, č. 94, 200 a 443 z r. 1924), naposled do 31. března 1925. Zákonem z 18. října 1922, č. 771, prodlouženo další trvání paritních komisí.
Nepřímo zasáhl do rakouské sociální politiky též zákon z 27. listopadu 1922, č. 843 (Wiederaufbaugesetz) přijatý v důsledku tří ženevských protokolů ze 4. října 1922. Státní podniky mají býti napříště vedeny dle obchodních zásad, správa zjednodušena, personál zmenšen, činnost státní správy omezena na úkoly nezbytně nutné. Program reformy uvádí v oboru ministerstva pro sociální správu jako nejbližší opatření: odbudování, event. rozpuštění invalidních úřadů a invalidních odškodňovacích komisí, reformu veřejných nemocnic a nemocenských pokladen, odbudování léčebných ústavů pro válečné invalidy, invalidních škol a domovů, odbudování vyživovacích komisí. Státní komise pro socialisaci rozpuštěna.

1. Pracovní smlouva.

V letech 1922 až 1924 byly zvláštními zákony upraveny poměry scénických zaměstnanců, domovníků a statkových zaměstnanců.
Zákon z 13. července 1922, č. 441 (Schauspielergesetz) upravuje velmi podrobně právní poměry scénických zaměstnanců, zvláště herců. Definuje je jako osoby, které se zavazují konati umělecké služby pro divadelní podnik při provozování scénických děl; zákon platí též pro režiséry, dramaturgy, kapelníky a hudebníky. Zákon se částečně opírá o zákon o soukromých zaměstnancích ve vyšších službách (zákon ze dne 11. května 1921, č. 292, t. zv. »Angestelltengesetz«), odchyluje se však podstatně v mnohém ohledu následkem zvláštností služebního poměru scénických umělců. Tak na př. končí služební smlouva uzavřená bez časového určení s ukončením obvyklé sezony. Výpověď může býti smluvena pouze pro konec sezony a musí býti dána nejpozději 15. února v roku, v němž sezona končí. Výjimky z toho pravidla připouští zákon pouze při provdání umělkyně, při přechodu podniku nebo při konkursu a úmrtí podnikatele. Zcela novým předpisem jest právo na zaměstnání stanovené v §u 21. Podnikatel jest povinen člena scény přiměřeně zaměstnati, jinak tento může služební poměr předčasně zrušiti a žádati náhradu ve výši služného za jeden rok. Naproti tomu stanoví tento zákon, že scénický umělec smí odepříti roli jen za zcela určitých důvodů, jako je ohrožení zdraví, bezpečnosti a mravnosti, okolnost, že role nespadá do oboru umělcova, možnost poškození umělce hospodářsky nebo umělecky. Zákon obsahuje také klausuli obdobnou konkurenčnímu zákazu obchodních pomocníků: členu scény je zakázáno vystupovati na rovnocenné scéně bez dovolení podnikatele. Omezení činnosti do budoucnosti (konkurenční klausule) je platné jen, když je stanoveno kolektivní smlouvou. Zákon obsahuje dále řadu předpisů, které vyplývají z poměrů scénických umělců, jako na př. o benefičním představení, o pohostinských hrách, o smlouvách s impresariem, dále důležitá ustanovení, na př. že podnikatel jest povinen dodati šatstvo a jiné věci k představení potřebné, nebo že ručí za věci umělců, odložené v šatnách. Platnost zákona o osmihodinové pracovní době jest výslovně vytčena. V ostatním obsahuje zákon ustanovení o dovolené (po 6 měsících služby 2 týdny, po 1 roce 4 týdny, za každý další smluvní rok zvyšuje se dovolená o 2 dny až do maxima 6 neděl). Pozoruhodné jest, že zákon prohlašuje za subsidiární v prvé řadě zvyky panující na jevišti, v druhé řadě občanský zákoník, a vylučuje zcela používání zákona o zaměstnancích ve vyšších soukromých službách.
Zákon z 13. prosince 1922, č. 878 (Hausbesorgerordnung), upravuje služební smlouvu domovníků a portýrů. Zákon se vztahuje na osoby, které vlastník domu pověřil dozorem nad domem, jeho hlídáním a čištěním. Vyloučeny z jeho platnosti osoby, které konají tuto činnost v průmyslových závodech podléhajících živnostenskému řádu. Zákon stanoví pro domovníka dovolenou (podle všeobecného zákona o dělnické dovolené č. 395 z roku 1919) a výpovědní lhůtu (1 měsíc). Zvláštní úprava se týká služebního příbytku domovníkova. Domovník má nárok na náhradu za čištění a otvírání domu od nájemníků. Domovník je povinen mlčelivostí o poměrech rodin bydlících v domě. Může míti vedle domovnictví jiné povolání. Jsou-li uzavřeny kolektivní smlouvy, nesmějí jednotlivé služební smlouvy odporovati jejich ustanovením.
Zákon z 26. září 1923, č. 538 o služební smlouvě vyšších zaměstnanců zemědělských a lesnických závodů (Gutsangestelltengesetz) nahrazuje předválečný zákon z 13. ledna 1914, č. 9 ř. z. Zákon tento upravuje poměry statkových úředníků podle vzoru zákona o zaměstnancích ve vyšších soukromých službách (Angestelltengesetz). Hlavní změny proti starému zákonu jsou: zákon uznává kolektivní smlouvy; je-li uzavřena kolektivní smlouva, smí se individuelní smlouva odchylovati od ní jen potud, pokud je zaměstnanci příznivější. Smlouvy kolektivní jest předkládati ministerstvu zemědělství, o čemž vydány podrobnější předpisy nařízením z 15. února 1924, č. 47. Oproti starému zákonu zavádí se nově dovolená, po 6měsíčním zaměstnání 2týdenní, po 5letém 3týdenní, po 10letém 4týdenní, po 25letém 5týdenní. Do doby rozhodné pro dovolenou se započítává doba ztrávená u různých zaměstnavatelů, pokud jednotlivě přesahuje 6 měsíců až do výše 5 let. Nároky zaměstnanců v případě nemoci nebo úrazu zvýšeny: nárok na úplatu v tomto případě zvyšuje se na dobu 8 neděl, trval-li služební poměr 5 let, 10 neděl, trval-li 15 let, 12 neděl, trval-li 25 let. Kromě toho přísluší polovina platu za další 4 neděle. Po dobu, po kterou přísluší plat, nesmí býti zaměstnanec propuštěn, leda že překážka trvala o 2 týdny déle. Výpovědní lhůta činí v 1 roce 3 měsíce, zvyšuje se za každý další rok o 1 týden až do 12 měsíců. Zákon zavádí nově odbytné, které přísluší po 5leté nepřetržité službě ve výši 2měsíčního platu, po 15leté ve výši 4měsíčního, po 25leté ve výši 6měsíčního služného. Zákonným dědicům přísluší v případě smrti zřízencovy polovina odbytného. Zákon obsahuje ještě podrobnější předpisy o naturálních požitcích a o deputátním pozemku.
Zákonem z 19. července 1923, č. 428, byl novelisován zákon z 26. února 1920, č. 101 o domácích pomocnících (viz. Soc. Revui 2., str. 341 a 3., str. 37); každý pomocník musí míti služební lístek (Dienstkarte), obsahující jeho podobiznu a personální data. Vystavuje jej obecní úřad místa pobytu. Zaměstnavatel smí přijmouti domácího pomocníka jen po průkazu tímto listem, jinak propadá trestu.
Zákonem z 13. prosince 1922, č. 885, doplněn § 120 b) živnostenského řádu ustanovením, že zvláštní pomocnické přirážky podle litery f) téhož § mají vybírati nemocenské pokladny podle předpisů o vybírání nemocenských příspěvků.
Zákonem z 11. července 1922, č. 451 zavedeno odškodnění pro učně a doplněn tím živnostenský řád §§ 100 b až 100 d. Každému učni náleží po dokončení třetiny učební doby odškodnění, jehož výši stanoví společenstevní výbor po dohodě s výborem pomocnické hromady; kde jich není, okresní průmyslová komise.

2. Ochrana práce.

a) Ochrana života a zdraví zaměstnanců.
Na základě § 74 a) živn. řádu byla vydána tato nařízení:
1. nařízení z 31. ledna 1922, č. 79 o živnostenském obchodu s filmy, jež obsahuje předpisy na ochranu zaměstnanců;
2. nařízení z 1. srpna 1922, č. 588, jímž vydány předpisy o ochraně života a zdraví pomocných dělníků proti sněti slezinné;
3. nařízení z 8. března 1923, č. 183 o ochraně osob zaměstnaných v olověných a zinkových hutích a továrnách na bělobu, podléhajících živnostenskému řádu;
4. nařízení téhož data č. 184 na ochranu zaměstnanců v živnostenských podnicích vyrábějících olověné sloučeniny a olověné zboží;
5. nařízení téhož data č. 185 o práci v knihtiskárnách a kamenotiskárnách;
6. nařízení téhož data č. 185 o práci natěračské, lakýrnické a malířské, jímž nahrazeno nařízení z 15. dubna 1908, č. 81 ř. z.
Na základě zákona o práci v pekařských živnostech (zákon z 3. dubna 1919, č. 217, viz Soc. Revui, roč. 2., str. 342), vydáno nařízení ze 16. června 1923, č. 340, o lékařských prohlídkách učňů v pekařské živnosti.
— (Pokračování.) Dr. Vladimír Procházka:

Přehled sociálně politického zákonodárství Rakouské republiky v letech 1922—1924.

(Pokračování.)
2. Ochrana práce.

b) Pracovní doba.
Nařízení z 4. prosince 1924, č. 434 zavedlo některé další výjimky z 8hodinového pracovního zákona a pozměnilo tím nařízení z 28. června 1920, č. 349 (Soc. Revue, III., str. 37). Nařízením z 3. března 1924, č. 98 bylo změněno a doplněno nařízení z 24. dubna 1895, č. 58 ř. z. o povolování výjimek z nedělního klidu.
c) Ochrana před propuštěním.
Celou řadou nařízení (č. 53, 245, 353, 461, 710, 919 z r. 1922, č. 225, 328, 593, 614 z r. 1923, č. 128, 196, 387 z r. 1924) byla stále prodlužována platnost nařízení ze dne 14. května 1919 č. 268, o zachování stavu dělníků, podle něhož byl povinen majitel živnosti, který zaměstnával 26. dubna 1919 aspoň 15 dělníků, přijmouti jich o 1/5 více a do 31. srpna 1919 byl povinen za každého propuštěného najmouti nového dělníka (Soc. Revue II., str. 402, III., str. 39). Nařízení to bylo nově upraveno nařízeními z 16. října 1919, č. 489, a z 16. srpna 1920, č. 392, a jeho působnost omezována; nařízením z 19. června 1922, č. 353, omezeno nucené přijímání na místa propuštěných zaměstnanců potud, že umřel-li zaměstnanec, vystoupil-li bez důležitého důvodu, nebo byl-li z důležitého důvodu předčasně propuštěn, není třeba najmouti místo něho nového. V této podobě byla jeho platnost prodloužena nařízením z 15. října 1924, č. 387, do 30. dubna 1925.
d) Pracovní jurisdikce.
Zákonem z 5. dubna 1922 č. 229 byl nahrazen starý rakouský zákon z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. o živnostenských soudech. Název soudů (Gewerbegerichte) ponechán, rozšířena však značně jejich kompetence; jsou nyní příslušny, bez ohledu na hodnotu sporné věci, k řešení sporů z pracovních a služebních poměrů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mezi zaměstnanci téhož závodu a sice v závodech a) živnostenskému řádu podléhajících, b) v závodech, na něž se vztahuje »Angestelltengesetz«, č. 292/1921 (viz Sociální Revui, III. roč., str. 37), c) spravovaných spolkem jako monopol, d) v podnicích železničních, paroplavebních atd., e) ve veřejných podnicích, jež pouze pro tuto svou vlastnost nepodléhají živnostenskému řádu, f) v zábavních podnicích. Pro veřejné podniky jsou živnostenské soudy kompetentní jen tehdy, byl-li pracovní poměr, o nějž jde, založen na soukromo-právní smlouvě. Kompetence rozhodčích úřadů podle zákonů z 15. května 1919, č. 283 a z 18. prosince 1919, č. 16, ex 1920 (Soc. Revue II., str. 343) zůstává nedotčena. Věcná příslušnost soudů zůstala celkem nezměněna. Hlavní změnu provedl nový zákon odstraněním voleb přísedících: jmenuje je z řad zaměstnavatelů spolkový ministr obchodu, z řad zaměstnanců ministr pro sociální správu na návrh obchodních a živnostenských resp. dělnicko-zřízeneckých komor. Přísedící musí býti aspoň 24 let stár a jmenování platí na 5 let. Předsedou soudu jest aktivní soudce jmenovaný ministrem spravedlnosti. K provedení zákona vydána nařízení z 3. října 1922, č. 737, o jmenování přísedících (přísedícími mohou býti jmenováni též zřízenci odborových organisací obou druhů) a nařízení ze 14. října 1922, č. 803, o jednacím řádě. Předpisy o jednotlivých živnostenských soudech (místní příslušnost, počet přísedících, rozdělení podniků ve skupiny) obsahují nařízení č. 747 (pro Vídeň), č. 756 (pro Štyrský Hradec), č. 757 (pro Judenburg), č. 758 (pro Lubno).
3. Sociální pojištění.

a) Úrazové pojištění.
V období, o němž referujeme, byla opět vydána celá řada dalších novel k úrazovému zákonu, jejichž hlavním účelem bylo přizpůsobiti sazby úrazového pojištění stále se měnícím valutárním poměrům. Novely ty jsou:
8.: zákon ze 6. dubna 1922, č. 222;
9.: ze 4. července 1922, č. 417;
10.: ze 6. září 1922, č. 670;
11.: z 3. února 1923, č. 75;
12.: z 3. července 1923, č. 360;
13.: z 13. července 1923, č. 414;
14.: z 11. dubna 1924, č. 146. Kdežto 13. novela stanovila horní a dolní hranici započitatelného výdělku (§ 6, odst. 6., úrazového zákona) ještě na 60000—600000 K, zvýšila poslední z těchto novel (14.) dolní hranici na 1800000 a horní hranici na 18000000 K. V ostatních sazbách provedeny obdobné změny. Některé z těchto novel provedly ještě další změny úrazového zákona, aniž by však zásadně se dotkly dopřevratové jeho struktury. 13. novela (č. 222-1922) zavedla nový způsob počítání průměrného ročního výdělku: tento se stanoví nyní čtyřnásobkem výdělku za posledních 13 týdnů před úrazem. Místo pohřebného vyplácí se pozůstalým desetina plné roční renty. 12. novela (č. 360-1923), která má za úkol odbudovati malé důchody, jež způsobují nepoměrné výdaje, dává úrazové pojišťovně právo odbýti kapitálem všechny důchody, které se zakládají na úrazech, nastavších před 1. lednem 1922 a které neobnášejí více než 25 proc. plného důchodu, při čemž musí býti vzato jako průměrný roční výdělek nejméně 72000 K. Zhorší-li se později následky úrazu, dostane se odbytému důchodci odškodnění pouze za zvětšení výdělečné neschopnosti. Nároků pozůstalých se tento zákon nedotýká. 13. novela (č. 414-1923) umožňuje, aby při snížení výdělečné schopnosti ne větším než šestina mohla úrazovna v dohodě s oprávněným nahraditi důchod jednonásobným odbytným. 13. novela zavedla též při úhradě namísto systému kapitálového systém rozvrhový. 14. novela (č. 146-1924) rozšířila platnost úrazového pojištění na dělníky zaměstnané při kácení, zpracování a dopravě dříví, jakož i na osoby, zaměstnané při lesnické službě. Mimo to byly touto novelou nově upraveny a zvýšeny důchody aspoň 20 proc. důchodců z doby před 1. červencem 1923.
Také drahotní přídavky bylo nutno vzhledem ke klesání valuty stále nově upravovati. Stalo se to zákony: ze 6. dubna 1922, č. 223, ze 4. července 1922, č. 418, ze 6. září, č. 671, z 3. února 1923, č. 76 a z 13. července 1923, č. 415. Posledním zákonem byla platnost nové úpravy prodloužena do 31. prosince 1925.
Nařízení ze 17. srpna 1922, č. 605, provedlo malou změnu na nařízení z 10. dubna 1889, č. 47, ú. z. o rozhodčích soudech úrazových pojišťoven.
Nařízením ze 16. prosince 1924, č. 446, o rozdělení podniků povinných úrazovým pojištěním do nebezpečenských tříd a stanovení procentní sazby těchto tříd prodloužena platnost nařízení ze 6. července 1914, č. 143 ř. z., až do 31. prosince 1929.
b) Nemocenské pojištění.
Soustava rakouského nemocenského pojištění byla po převratě nejvíce dotčena 7. a 9. novelou (zákony z 21. října 1921, č. 581, a ze 16. prosince 1921, č. 740, viz Sociální Revue III. ročník, str. 36), které značně rozšířily okruh osob podléhajících nemocenskému pojištění. V době, o níž referujeme, nedošlo již ke změnám tak pronikavým, třebas že vydán v této době neobyčejně velký počet novel (12!). Jsou to zákony:
Z 26. ledna 1922 č. 56 (10. novela),
z 30. března 1922 č. 205 (11. novela),
z 5. dubna 1922 č. 221 (12. novela),
z 9. června 1922 č. 345 (13. novela),
ze 7. července 1922 č. 447 (14. novela),
z 21. července 1922 č. 538 (15. novela),
ze 6. září 1922 č. 669 (16. novela),
z 3. února 1923 č. 73 (17. novela),
z 21. června 1923 č. 242 (18. novela),
z 26. září 1923 č. 539 (19. novela), z 27. března 1924 č. 90 (20. novela),
z 30. června 1924 č. 214 (21. novela).
Novely ty v první řadě upravují počet a sazby mzdových tříd, výši příspěvků a výši dávek vzhledem k rapidnímu poklesu valuty. Počet mzdových tříd stanoven posledně 20. novelou na 19. 17. novela zavedla ještě jednu podstatnější změnu: denní nemocenské může býti zvýšeno až k nižší hranici denního výdělku platného pro dotyčnou mzdovou třídu, při delší pracovní neschopnosti až na 150% tohoto obnosu a po tříměsíční pracovní neschopnosti může býti pojištěnec zařazen do vyšší mzdové třídy (důvodem bylo rapidní klesání valuty). Členové pokladny, kteří bez své viny jsou bez výdělku, mají po 6 neděl nárok na dávky i bez placení příspěvků; po této době mají nárok na dávky jako nezaměstnaní, na nemocenské jen potud, pokud nedostávají podporu nezaměstnaných.
Nařízením z 20. listopadu 1922, č. 859 byl vyhlášen text celého nemocenského zákona ve znění všech doplňků a změn až do listopadu 1922.
Další změny nemocenského zákona přinesl ještě zákon z 19. července 1923 č. 429, v počtu novel nezařazený.
Podle vyhlášky z 30. července 1924 č. 277 zrušil ústavní soud celou řadu ustanovení sedmé novely (zák. č. 581/21) jako protiústavní.
Provádění těchto nových zákonů věnována celá řada prováděcích nařízení. První prováděcí nařízení ze 17. prosince 1921 č. 703 stanovilo počátek působnosti rozšiřovací 7. novely na 1. leden 1922, s výjimkou zaměstnanců zemědělských a lesnických. 3 Pro tyto zaměstnance stanovilo počátek účinnosti nařízení z 15. července 1922 č. 467 na den 1. září 1922, předpisy pro volby do zemědělských nemocenských pokladen vydány nařízením z 22. července 1922 č. 551. Zákonem z 21. července 1922 č. 550 zmocněna vláda, aby k podpoře zřizování zemědělských nemocenských pokladen udělovala zápůjčky ze spolkových prostředků.
Řadou nařízení provedeno rozšíření nemocenského pojištění na domácí pomocníky tím, že domácí pomocníci zařazováni do mzdových tříd, což bylo neustále měněno (nařízení č. 354 a 688 z roku 1922, č. 78 z roku 1923, č. 150 z roku 1924). Nařízení z 19. prosince 1924 č. 442 provedlo toto zařazení znovu vzhledem k 21. novele a zařadilo současně do mzdových tříd učně.
Nemocenské pojištění domáckých dělníků na základech daných 7. novelou upravuje podrobně nařízení z 27. prosince 1922 č. 6 z roku 1923. V něm dána lhůta pro přizpůsobení nemocenského pojištění domáckých dělníků pojištěných již podle dřívějších zákonů, kterážto lhůta stále prodlužována (nařízeními č. 164, 334 a 627 z roku 1923, č. 244 a 465 z roku 1924), posledně do 30. června 1925. Nařízení ze 17. července 1924, č. 244 provedlo změny v stanovení pojmu domáckých dělníků jiným stanovením minima výdělku z práce, na nějž je tento pojem vázán.
Nemocenské pojištění státních (nyní: spolkových) zaměstnanců, zavedené již zákonem z 13. července 1921 č. 311 (Soc. Revue, II., str. 279), bylo rozšířeno zákonem z 10. března 1922 č. 154: podle zákona o pojištění státních zaměstnanců mohou býti nemocensky pojištěni zaměstnanci zemí, obcí s vlastním statutem, učitelé obecných a měšťanských škol, zaměstnanci obchodních a živnostenských komor a definitivní zaměstnanci dělnických komor. Této možnosti bylo postupně použito nařízeními č. 299, 552 a 553 z roku 1922, č. 110, 258 a 503 z roku 1923 a č. 155 z roku 1924. Již uvedený zákon z 19. července 1923 č. 429 upravuje poměr všeobecného nemocenského pojištění k pojištění spolkových zaměstnanců a mění tím v některých bodech zákon č. 311/1920. Zákonem z 22. června 1922 č. 382 poskytnuty výhody při odběru léčiv podle nařízení z 18. prosince 1906 č. 5 ex 1907 nemocenským ústavům, které zřídí země a obce s vlastním statutem pro své zaměstnance podle vzoru nemocenské pokladny pro spolkové zaměstnance.
Zákonem z 26. června 1924 č. 212 zrušen zákon ze 16. července 1892 č. 202 o zapsaných pokladnách pomocných.
c) Pensijní pojištění.
Po druhé novele 4 — zákonu z 23. července 1920 č. 370 — kterou byly provedeny v pensijním pojištění některé důležité změny (viz Soc. Revui, roč. II., str. 279) následovala řada novel, jejichž účelem bylo pouze zvýšení rent. Jsou to zákony:
Z 27. října 1921 č. 594 (3. novela),
ze 17. února 1922 č. 101 (4.),
z 20. července 1922 č. 535 (5.),
ze 6. září 1922 č. 668 (6.),
z 19. prosince 1922 č. 933 (7.),
z 13. března 1923 č. 159 (8.),
Poslední novela ze 6. července 1923 č. 373 (9.) pojednává o výpomocích v oboru pensijního pojištění.
K druhé pensijní novele (zák. č. 370/1920) vydána další 5 prováděcí nařízení: páté, z 3. ledna 1923 č. 21 — o pensijním pojištění scénických zaměstnanců — a šesté, z 13. ledna 1923 č. 40 — o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah sloužících veřejné dopravě a jejich pomocných ústavů, s obsáhlým statutem »Pensijního ústavu rakouských soukromých drah« ve Vídni.
Další novely nebyly vydávány; místo jejich zaujala řada »převodních« zákonů (»Pensionsversicherungs-Überleitungsgesetze«), které, sledujíce rychlé valutní změny, stanoví určité dávky peněžité místo dosavadních zákonných dávek, upravují nově způsob počítání platu pro zařazení do tříd i jiné sazby. Jsou to tyto zákony:
1. z 30. listopadu 1923 č. 609;
2. z 27. března 1924 č. 92;
3. ze 4. července 1924 č. 217;
4. z 19. prosince 1924 č. 458.
d) Hornické pojištění.
Příplatky k provisím bratrských pokladen hornických, stanovené původně zákonem ze 16. dubna 1918 a později několikráte upravované (viz Soc. Revui, roč. III., str. 35), upravovány nově zákony ze 4. července 1922 č. 419, ze 6. září 1922 č. 672, z 3. února 1923 č. 77, z 13. července 1923 č. 416 a z 11. dubna 1924 č. 147. Podle této poslední úpravy činily příplatky ročně: pro invalidu 4800000 K, pro vdovu 2400000 K, pro sirotka jednostranného 1320000 K, pro sirotka oboustranného 1600000 K.
(Dokončení.)

Článek jest pokračováním článků dra Fr. Janoštíka a dra Vladimíra Procházky »Přehled sociálně-politického zákonodárství Rakouské republiky od 30. října 1918 až do konce října 1920 a od 10. listopadu 1920 do 31. prosince 1921« v Sociální Revui, rоč. 2. str. 279, 341, 401 a roč. 3., str. 35.
Čísla uváděná v dalším bez bližšího označení za daty zákona znamenají od 10. listopadu 1920 čísla spolkového zákoníka, před tím státního zákoníka republiky Rakouské.
*) Tím opravuji omyl v Soc. Revui, roč. III., str. 36, 21. řádka zdola.
*) První novelou jest míněno císařské nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z.
**) Předchozí nařízení viz Soc. Revui, roč. III,, str. 36.

Citace:

Odbor "Praha". České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, s. 52-53.