NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Čís. 10194.

Vyrovnací řád. Hlasovali-li ze dvou právních zástupců týchž věřitelů jeden pro, druhý proti přijetí vyrovnání, byl hlas jimi odevzdaný bezúčinným.
(Rozh. ze dne 29. září 1930, R II 320/30).
Soud prvé stolice potvrdil vyrovnání. Důvody: Právo hlasování měly pohledávky v úhrnné výši 74859 Kč 79 h, % většina činí tedy 56144 Kč 85 h. Pro vyrovnávací návrh hlasovalo 14 přítomných věřitelů s pohledávkami 58109 Kč 24 h, proti vyrovnání hlasoval jen jeden přítomný věřitel. Vyrovnávací návrh byl přijat oběma většinami v § 42 vyr. ř. ustanovenými. Důvodů k odepření potvrzení vyrovnání podle §§ 50 a 51 vyr. ř. není. Při tom se podotýká, že pro věřitele Ferdinanda H-a, A. W-a a Josefa C-a s pohledávkami 210 Kč 05 h, 384 Kč, a 10167 Kč hlasovací právo vykonali dva zástupcové Dr. Robert S., jako substitut vykázaného zástupce Dr Lva A-a pro vyrovnání, advokát Dr Otto M. jako substitut advokáta Dr Ericha H-a proti vyrovnání. Původním zástupcem těchto věřitelů jest Dr Leo A., jenž pohledávky přihlásil, jeho zmocnění dosuď podle předpisů civilního soudního řádu nebylo odvoláno, pročež jest i nadále v platnosti a považoval proto vyrovnací soud jeho hlasování pro výsledek řízení za směrodatné. Rekursní soud k rekursu firem H., W. a C. odepřel vyrovnání potvrditi. Důvody: Firmy H., W. a C. podaly včas stížnost do usnesení prvého soudu z důvodu, že prvý soud pokládal za rozhodující hlasování Dr S-a jako substituta Dr Lva A-a, který hlasoval v jejich zastoupení pro přijeti vyrovnání, nikoliv hlasování Dr M-a jako substituta Dr Ericha H-a, který hlasoval jejich jménem proti přijetí vyrovnání. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Stěžovatelé připustili, že dali plné moci pro vyrovnací řízení zprvu Dr A-ovi, avšak prý jen pro přihlášení jejich pohledávek; napotom však dali plné moci Dr H-ovi, čímž plné moci dané Dr A-ovi zároveň odvolali. Jest mylné mínění stěžovatelů, že davše plnou moc druhému advokátu, odvolali plné moci dané advokátu prvému. Tyto plné moci dané Dr A-ovi nebyly dány od stěžovatelů jen pro přihlášení jejich pohledávek ve vyrovnacím řízení, nýbrž, jak z plných mocí viděti, stěžovatelé jimi zmocnili výslovně Dr A-a k vykonání hlasovacího práva. Mylný jest i názor stěžovatelů, že davše napotom plné moci Dr H-ovi odvolali plné moci dané Dr A-ovi. Poněvadž pro vyrovnací řízení platí civilní soudní řád (§ 63 vyr. ř.), jest za to míti, že plná moc platí, dokud nebyla odvolána (§ 35 cřs.). Poněvadž však strana může míti více zástupců, není pochyby, že vedle plných mocí daných Dr A-ovi platí i plné moci, jež stěžovatelé dali také Dr H-ovi (§ 41 poslední odstavec cřs.). Vzhledem k tomu platí za zástupce stěžovatelů i Dr A. i Dr H. Jest proto pokládati hlasování obou advokátů za projev stěžovatelů. Poněvadž však projev jest jednou pro, jednou proti vyrovnání, nebyla soudu dána možnost, by zjistil, co jest vůlí stěžovatelů, a jest míti za to, že stěžovatelé vůbec nehlasovali, že při hlasování nebyli vůbec přítomni (§ 42 vyr. ř.). Vzhledem k tomu jest počítati jejich pohledávky tak, jakoby stěžovatelé hlasovali proti přijetí vyrovnání. Poněvadž většina potřebná pro přijetí vyrovnání činila by 56144 Kč 85 h, ve skutečnosti však pro vyrovnání hlasovali by jen věřitelé mající pohledávek za 47348 Kč 20 h a proti vyrovnání věřitelé mající pohledávek za 26857 Kč 60 h nelze považovati vyrovnání za přijaté. Než, i kdyby se za to mělo, že pohledávky stěžovatelů nelze počítati ani mezi ty, kdož hlasovali pro vyrovnání, ani mezi ty, kdož hlasovali proti přijetí vyrovnání, nebylo by docíleno potřebné většiny pohledávek. Vzhledem k tomu jest za to míti, že s návrhem vyrovnacím nesouhlasila taková většina věřitelů, by úhrnný součet jejich pohledávek činil nejméně % úhrnného součtu všech pohledávek oprávněných k hlasování (§ 42 prvý odstavec vyr. ř.). Poněvadž osobní většina přítomných věřitelů oprávněných k hlasování byla pro přijetí vyrovnání, mohla dlužnice žádati až do skončení roku, by bylo hlasováno při novém roku. Dlužnice však tento návrh neučinila. Z těchto důvodů bylo stížnosti vyhověti a napadené usnesení změniti v ten smysl, že se odpírá potvrzení vyrovnání (§ 50 čís. 2 vyr. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest zjištěno, že při vyrovnacím roku byli přítomni za tři vyrovnací věřitele (firmu Ferdinand H., firmu A. W. a Josefa C-a) dva právní zástupci (Dr. S. jako náměstek Dr. Lva A-a a Dr. M. jako náměstek Dr. Ericha H-a), vykázaní zvláštními plnými mocmi, kteří vykonali za své zmocnitele hlasovací právo tím způsobem, že jeden z nich hlasoval pro přijetí, druhý proti přijetí návrhu na vyrovnání. Dovolací rekurs souhlasí s názorem rekursního soudu, že platily plné moci dané oněmi věřiteli oběma právním zástupcům a že byli proto oba zástupci platnými právními zástupci oněch věřitelů. Jde jen o to, zda měl hlas věřitelů takto odevzdaný účinek, jak na to nazíral prvý soud, uznav, že byl hlasem, projevujícím souhlas s dlužníkovým návrhem, či zda byl bezúčinný, jak vysloviil rekursní soud. Z § 42 vyr. ř. plyne, že se musí hlasování díti ústně při roku buď osobně nebo zástupcem. Hlas musí však býti, má-li míti účinek, určitý bez výhrad a bez dodatků, — jakž ostatně vyžaduje ustanovení § 869 obč. zák. u každého projevu o smlouvě — kdežto hlas odevzdaný jiným způsobem jest bezúčinný (srov. Bartsch Pollak str. 247 a 257). Hlasovali-li řečení tři vyrovnací věřitelé způsobem, jak jest zjištěno, byl hlas jimi odevzdaný bezúčinný, neboť nebyl určitý, jakž zákon žádá. Měla se proto věc u těchto tří vyrovnacích věřitelů tak, jako by se byli hlasování zdrželi. Rekursní soud vystihl tudíž věc správně, kdežto první soud pochybil uznav hlas oněmi věřiteli při roku odevzdaný za hlasování účinné podle zákona, a to za souhlas s návrhem dlužnice.

Citace:

Čís. 10194. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 457-459.