NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13823.

Vyloučení strany z dalšího přednesu podle § 442, druhý odstavec, c. ř. s. k návrhu přítomného odpůrce předpokládá, že návrh byl učiněn u soudu příslušného k projednání a rozhodnutí rozepře.
Prohlásil-li se po podání onoho návrhu soud nepříslušným a postoupil-li žalobu podle § 261, šestý odstavec, c. ř. s. příslušnému soudu, pozbyl návrh podkladu a k tomu, by mu mohlo býti vyhověno, musel by býti znovu přednesen před příslušným soudem, arciť za podmínek § 442, druhý odstavec, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 5. října 1934, R I 914/34.)
Při prvním roku konaném dne 30. srpna 1933 u okresního soudu ci¬ vilního pro vnitřní Prahu v Praze ohlásil zástupce žalované strany ná¬ mitku místní nepříslušnosti soudu. Při tomto róku stanoven byl rok k ústnímu jednání o žalobě na den 20. prosince 1933. K tomuto roku se nedostavil za žalovanou stranu nikdo. Zástupce žalující strany při tomto roku navrhl, bude-lí vyhověno námitce nepříslušnosti, postoupení spisů okresnímu soudu v Písku a ve věci samé učinil návrh na vyloučení ža¬ lovaného z dalšího přednesu a vydání rozsudku pro zmeškání. Soudce vydal usnesení, že bude jednati o námitce odděleně a prohlásil usne¬ sení, že se námitce vyhovuje a žaloba postupuje podle § 261 šestý od¬ stavec c. ř. s. okresnímu soudu v Písku. Tento soud ustanovil o žalobě ústní jednání na den 30. ledna 1934, k němuž se dostavily obě strany, žalující strana přednesla žalobu, žalovaná strana navrhla zamítnutí ža¬ loby, uvedla námitky, nabídla o nich důkazy, na námitky žalující strana reagovala dalším přednesem; o němž rovněž nabídla důkaz. O tvrzení stran byly průvodním usnesením připuštěny důkazy a rok za účelem jich provedení odročen na neurčito. Po provedení důkazu dožádaným soudem ustanoven byl rok k pokračování v ústním jednání na den 25. května 1934 a teprve při tomto roku prohlásil zástupce žalující strany. že trvá na návrhu žalující strany při roku dne 20. prosince 1933 u okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu v Praze, by žalovaná strana byla z dalšího přednesu vyloučena a vydán byl rozsudek pro zmeškání. Soud prvé stolice (okresní soud v Písku) tento návrh zamítl. Důvody: Podle ustanovení § 261 šestý odstavec c. ř. s. má soud, jemuž byla žaloba postoupena, provésti nové jednání s použitím jednacího protokolu sepsaného o prvním jednání a všech ostatních spisů sporu se týkajících a jest je ve smyslu § 138 c. ř. s. zahájiti jako odročený rok. Z těchto předpisů vyplývá, že rok ustanovený k ústnímu jednání okresním soudem v Písku po postoupení žaloby, není prvým rokem ustanoveným na základě žaloby ve smyslu prvého odstavce § 442 c. ř. s., nýbrž jest dalším rokem ve smyslu odstavce druhého téhož paragrafu, rokem k pokračování v ústním jednání provedeném u okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu v Praze, při němž žalující strana navrhla vyloučení žalované z dalšího přednesu a vydání rozsudku pro zmeškání. Podle toho, co bylo uvedeno, mělo býti o návrhu žalující strany na vyloučení žalované z dalšího přednesu a vydání rozsudku pro zmeškání rozhodnuto, avšak jen tenkráte, kdyby byla žalující strana návrh svůj neopomenula a nepřednesla znovu před okresním soudem v Písku žalobu a nedala se se žalovanou do projednání sporu. Učinivši tak dala najevo, že svůj návrh béře zpět, nemohl o něm soud rozhodovati a nemůže strana žalující svým dodatečným prohlášením, že na návrhu trvá, opomenutí napraviti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a úložil prvému soudu, by jednání skončil a vydal rozsudek podle § 442, prvý odstavec, c. ř. s. a § 396 c. ř. s. Důvody: Jak zevrubně vysvětleno v plenárním usnesení nejvyššího soudu ze dne 24. června 1924 Pres 1267/33 (čís. 4001 sb. n. s.) jest v řízení na soudech okresních rozeznávati: Konal-li se výjimečně odděleně prvý rok (§ 440 prvý odstavec, druhá věta a § 239 c. ř. s.) a obě strany se k tomuto roku dostavily, platí i tu o přípustném přednesu stran totéž, co platí o přípustném přednesu stran v řízení na sborových soudech prvé stolice; ani tu nemá popření žalobního návrhu žalovaným procesuálního významu pro podklad budoucího rozsudku pro zmeškání, takže, nedostaví-li se žalovaný k nejblíže příštímu líčení rozepře, propadne rozsudku pro zmeškání podle § 442 odstavec prvý a § 396 c. ř. s. Dostaví-li se žalovaný k prvnímu ústnímu líčení rozepře, ať předcházel oddělený prvý rok k provedení procesních úkonů naznačených v § 239 c. ř. s. čili nic, a obmezil-li se na prohlášení, že popírá žalobní nárok, jest tento projev procesuálně přípustný a jest jej pokládato za projev podle § 399 c. ř. s., k němuž podle tohoto zákonného ustanovení rovněž jest přihlédnouti a jenž proto vylučuje rozsudek pro zmeškání podle prvého odstavce § 442 a 396 a dopouští jen rozsudek pro zmeškání podle druhého odstavce § 442 a 399 c. ř. s. V souzeném případě byl položen I. rok na 30. srpna 1933 ve smyslu § 440 c. ř. s., žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti a na to nařízeno ústní přelíčení na 20. prosince 1933, ke kterému se žalovaný nedostavil a žalobce navrhl vyloučení žalovaného z dalšího přednesu a vynesení rozsudku kontumačního a mimo to pro případ, že by bylo vyhověno vznesené námitce nepříslušnosti, postoupení spisů okresnímu soudu v Písku, usnesením vyhověno vznesené námitce a žaloba postoupena okresnímu soudu v Písku podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. Podle toho, co uvedeno, měl prvý soud vydati o žalobě rozsudek pro zmeškání podle § 442 prvý odstavec a § 396 c. ř. s., neboť ta okolnost, že jednání bylo obmezeno na onu námitku a žaloba odstoupena, jest nerozhodnou; výsledky posavadního jednání nepozbyly účinku a nové jednání mělo býti provedeno s použitím jednacího protokolu sepsaného o prvním jednání a všech ostatních spisů sporu se týkajících. Vždyť účelem předpisu § 261, odstavec šestý, c. ř. s. bylo také, by výsledky dosavadního jednání nepřišly na zmar. Názoru prvého soudu, že žalující strana dále jednala a tak dala najevo, že svůj návrh béře zpět pokud se týče, že neučinila proti postupu soudu onoho návrhu nedbajícího výtky, takže postup ten nemůže již bráti v odpor, přisvědčiti nelze. Civilní soud nemá v tomto směru nijakého ustanovení, že by v takovém případě pokládati bylo podobný návrh za zpětvzetí a nelze snad obdobně použiti na př. předpisu § 235 c. ř. s., odstavec druhý. Dokud strana takový návrh nevezme zpět, musí soud k němu přihlížeti. Předpis § 196 c. ř. s. o výtce vad na tento případ rovněž ne- dopadá, ježto nejde o porušení předpisu upravujícího řízení, zejména formu některého procesního úkonu, jak § 196 předpokládá.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Po formální stránce pokládá nejvyšší soud dovolací rekurs za přípustný, třebas rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu, nařídiv prvému soudu skončení jednání a vynesení rozsudku pro zmeškání, aniž vyhradil svému usnesení právní moc (§ 527 druhý odstavec c. ř. s.), poněvadž napadené usnesení je ve skutečnosti změnou usnesení prvého soudu. Dovolací rekurs je důvodný. Vyloučení strany z dalšího přednesu podle § 442 druhý odstavec c. ř. s. k návrhu přítomného odpůrce předpokládá, že návrh byl podán u soudu příslušného k projednání a rozhodnutí rozepře. V souzeném případě byl žalobcův návrh podle § 442 druhý odstavec c. ř. s. učiněn při roku dne 20. prosince 1933 před okresním soudem civilním pro vnitřní Prahu, kterýžto soud se však hned na to pravoplatným usnesením z téhož dne prohlásil k projednání a rozhodnutí této rozepře nepříslušným a postoupil žalobu podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. okresnímu soudu v Písku. Tím pozbyl žalobcův návrh, podaný u nepříslušného soudu, svého podkladu a k tomu, aby mu mohlo býti vyhověno, musel by býti znovu přednesen před soudem příslušným, arciť za podmínek § 442 druhý odstavec c. ř. s., totiž jen v případě, kdyby se odpůrce k roku před tímto příslušným soudem nedostavil. Zamítl proto procesní soud návrh žalobcův právem. Při tom není rozhodným, že se žalobce pustil před okresním soudem v Písku do projednávání sporu se žalovanou, nýbrž rozhoduje, že při roku konaném dne 25. května 1934, kdy žalobce po prvé před příslušným soudem učinil návrh podle § 442 druhý odstavec c. ř. s., nebylo podmínek pro jeho vyhovění.

Citace:

Čís. 13823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 160-162.