Čís. 1517.Pro řízení o návrhu nerozvedené manželky na povolení odděleného bydliště a určení výživného platí předpisy exekučního řádu. (Rozh. ze dne 28. února 1922, R I 221/22.) Oba nižší soudy zamítly návrh nerozvedené manželky, by jí bylo povoleno oddělené bydliště. Do usnesení rekursního soudu vznesla navrhovatelka 14. den po doručení dovolací rekurs, jejž Nejvyšší soud odmítl. Důvody: Oddělené bydliště může soud nerozvedené manželce povoliti a výživné určiti ovšem na základě ustanovení práva hmotného, ale pro řízení platí předpisy řádu exekučního, neboť ustanovení hmotného práva neobsahují předpisů o způsobu řízení a povolení odděleného bydliště a určení výživného jest prozatímním opatřením uvedeným v § 382 čís. 8 ex. ř., jehož se stěžovatelka sama v návrhu dovolávala. Stěžovatelka žádala za povolení odděleného bydliště a v souvislosti s tím určení výživného mimo manželské spolužití a neučinila v prvé stolici návrhu, o němž by mohlo býti rozhodováno v řízení nesporném. I ve stížnosti proti usnesení prvního soudu setrvala při návrhu na povolení odděleného bydliště a nedomáhala se manželského spolužití a sama uváděla, že podá žalobu na povolení odděleného bydliště. Proto neprávem nyní tvrdí, že šlo o rozhodnutí v řízení nesporném, a nemá významu, že v úvodu dovolacího rekursu prohlašuje, že se považuje usnesením rekursního soudu stiženou ve smyslu § 16 nesp. říz., pokud nebylo vyhověno jejímu návrhu podle § 107 obč. zák., neboť předchozí soudové nemohli její návrh na povolení odděleného bydliště a určení výživného posuzovati jinak než jako návrh na prozatímní opatření ve smyslu exekučního řádu. V tomto řízení však platí předpis § 65 ex. ř. o právu k rekursu ve lhůtě 8denní, dovolací rekurs podaný až 14. den po doručení napadeného usnesení jest tudíž opožděný a protože směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí rekursního soudu, podle § 528 c. ř. s., §§ 78 a 402 ex. ř. také nepřípustný, pročež byl podle § 526 c. ř. s., §§ 78, 402 ex. ř. odmítnut.