Čís. 1455.
Lze povoliti odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.) i ohledně pekařské dílny a krámu, byť i vlastník sám těchto živnostenských místností potřeboval pro sebe.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1922, R I 81/22.)
Exekuční soud povolil odklad exekuce vyklizením pekařské dílny a krámu. Rekursní soud odkladu nepovolil. Důvody: Ustanovení § 1 vlád. nař. ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. není rozkazujícím předpisem právním a o návrhu na odklad exekuce dle tohoto nařízení rozhoduje soud dle volného uvážení. Dle přesvědčení rekursního soudu není zde důvodu, by povinné straně byl povolen odklad exekuce i v tom případě, když beze své viny nemá přiměřené náhrady za krám a pekárnu. Strana vypovídající jest totiž ochotna přepustiti straně vypovídané svůj byt v témž domě. Jde však hlavně o pekárnu a krám. Vysvědčením obecního úřadu v Ch. ze dne 19. listopadu 1921 jest zjištěno, že vymáhající věřitel jest vyučen živnosti pekařské a že není námitek proti tomu aby samostatně neprovozoval živnost pekařskou. Vysvědčením téhož úřadu ze dne 27. září 1921 jest dále zjištěno, že jest naprosto vyloučeno, že by na ten čas jinde mohla strana vypovídaná provozovati živnost pekařskou a nalézti vhodné místnosti k tomu. Patrno tedy, že vzhledem k místním poměrům bude buď vymáhající věřitel nebo povinný nucen, aby hledal výživu jako dělník pekařský. Ochrana nájemníkova nejde však tak daleko, aby se na vlastníku domu žádalo, by se živil v cizím závodě jako dělník, když může nalézti obživu ve svém vlastním domě a ve svém vlastním podniku jako samostatný živnostník. Strana povinná má sice 4 děti, kdežto strana vymáhající jest bezdětná, avšak mzdy pomocníků pekařských, zejména takových, kteří byli již samostatnými mistry, jsou za dnešních poměrů takové, že i povinný může výdělkem svou rodinu slušně živiti. Není tu tedy důvodu k tomu, aby straně povinné byl povolen odklad exekuce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. mluví o najatých a používaných místnostech vůbec, nečiníc rozdílu mezi byty a místnostmi, používanými k účelům živnostenským. Sluší proto i pekařskou dílnu a krám, o které zde hlavně běží, pokládati za místnosti, jejichž užívání jest chráněno ustanovením shora citovaného nařízení, které vůbec obmezuje vlastníka domu ve volné disposici s pronajatým majetkem a nelze proto přihlížeti k té okolnosti, že jest tím vymáhající straně zabráněno používati těchto místností k vlastním účelům. Poněvadž jest zjištěno, že strana povinná nemůže na ten čas nalézti jiné vhodné místnosti k provozování své živnosti a pouhá výměna bytu strany povinné za byt stranou vymáhající jí nabízený by za tohoto stavu věci byla bezúčelnou, bylo usnesení prvého soudu odklad vyklizení povolující opět obnoveno.