NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6519.

Byla-li strana v řízení o povolení prozatímního opatření, o něž bylo žádáno za sporu a o němž bylo rozhodnuto po předchozím ústním jednání, zastoupena právním zástupcem, vykázavším se plnou mocí s oprávněními vytčenými v §u 31 c. ř. s., jest rozhodnutí o prozatimním opatření doručiti právnímu zástupci. Lhůta k opravným prostředkům počíná od doručení jemu, nikoliv od doručení straně.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1926, R I 1056/26.)
Ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože, v němž byly strany zastoupeny advokáty, povolil soud prvé stolice po ústním jed-
Civilní rozhodnutí VIII. 110 nání manželce prozatimně opatření odděleného bydliště a placení výživného. Povolovací usnesení bylo doručeno manželi dne 7. srpna 1926, jeho právnímu zástupci dne 31. srpna 1926. Rekurs odpůrce navrhovatelky, podaný dne 4. září 1926, rekursní soud odmítl pro opožděnost. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu věcně rozhodl.
Důvody:
Rekurs jest oprávněn. Usnesení o povolení prozatimního opatření bylo doručeno dvakráte, po prvé žalovanému osobně dne 7. srpna 1926, po druhé jeho právnímu zástupci dne 31. srpna 1926; dle doručení prvého svědčícího žalovanému, byl by arciť jeho rekurs podaný dne 4. září opožděn. Leč doručení toto nemůže býti směrodatným pro dodržení lhůty rekursní. Jde o povolení prozatimního opatření, o něž bylo žádáno za sporu (§ 378 ex. ř.) a jež bylo povoleno po předchozím ústním jednání, jehož se za žalovaného účastnil jeho právní zástupce, vykázav se zmocňovací listinou, obsahující procesní plnou moc s oprávněními v §u 31 c. ř. s. vytčenými. Dle §u 93 c. ř. s. mají se veškerá sporu se týkající doručení, udělila-li strana pro spor procesní plnou moc, státi k rukám pojmenovaného procesního zmocněnce až do doby, kdy tato procesní plná moc byla zrušena, a dle stálé judikatury nejvyššího soudu pokládá se při posuzování lhůty k opravným prostředkům za rozhodno toto doručení, uskutečněné k rukám procesního zmocněnce. To platí též pro řízení exekuční a pro řízení o prozatimních opatřeních (§§ 78, 402 ex. ř.). V §u 395 ex. ř. se sice stanoví, že usnesení o povolení prozatimního opatření mají býti doručena odpůrci strany ohrožené, poddlužníkovi a majiteli obstavených věcí dle předpisů o doručení žalob (§§ 106 a 108 c. ř. s.). Avšak tento předpis nebyl v tomto případě na závadu tomu, by se doručení usnesení toho nestalo k rukám vykázaného procesního zmocněnce, který dle procesní plné moci jest oprávněn i ku přijetí žaloby. Patrně se zřetelem na předpis §u 93 c. ř. s. nařídil první soud dodatečné doručení usnesení onoho také právním zástupcům. Při tomto dvojím doručení dlužno tedy za směrodatné pro posuzování lhůty rekursní pokládati pozdější doručení, jež stalo se k rukám právního zástupce žalovaného; dle toho tedy rekurs není opožděn a bylo o něm věcně rozhodnouti.

Citace:

č. 6519. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 709-710.