Čís. 1009.

Nárok státu na náhradu proti odesílateli, jenž vplatil u poštovního
úřadu padělanou bankovkou, není nárokem ze správy, nýbrž nárokem ze zmocnitelského poměru.
Potvrzení bankovního úřadu ministerstva financí, že bankovka je
opatřena kolkem padělaným, činí o této okolnosti plný důkaz.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1921, Rv I 69/21.)
Žalovaný vplatil dne 16. září 1919 u poštovního úřadu tisícikorunovou bankovkou, jež byla po té bankovním úřadem ministerstva financí pozastavena pro padělek kolku. Žalobě státu, podané dne 18. srpna 1920 o zaplacení 1000 Kprocesní soud prvé stolice vyhověl, vzav za prokázánu jednak totožnost bankovky, žalovaným vplacené a bankovním úřadem postavené, jednak zjistil na základě potvrzení bankovního úřadu ministerstva financí ze dne 18. června 1920, že kolek na oné bankovce byl padělaný. Odvolací soud žalobu zamítl, maje za to, že tu jde o nárok ze správy, jenž uhasí, nebyv uplatňován ve lhůtě § 933 obč. zák.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, uplatňujícímu dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze
upříti oprávnění. Dovolací soud nesdílí názor napadeného rozsudku, že se v tomto případě jedná o žalobu ze správy ve smyslu §§ 922 a násl. obč. zák. Žalující erár v žalobě tvrdí, že tisícovka, kterou žalovaný dne 16. prosince 1919 u poštovního úřadu složil, byla opatřena kolkem nepravým a žádá na žalovaném, aby dodatečně zaplatil 1000 K. O nároku ze správy žaloba se vůbec nezmiňuje a to vším právem, jelikož naduvedená
ustanovení obč. zák. o správě se nevztahují na zmocnitelský poměr ve smyslu §§ 1400 a násl. obč. zák., jenž vzniká mezi poštou a odesílatelem zasláním peněz poštovní poukázkou nebo složenkou. Žalující erár vyplatil osobě žalovaným označené 1000 K a má proto nárok na to, aby též žalovaný dostál svému závazku, plynoucímu ze zmíněného poměru zmocnitelského. Zaplatil-li žalovaný tento peníz, nepřenechal ve smyslu § 922 obč. zák. eráru způsobem úplatným dotyčné bankovky, nýbrž splnil pouze se své strany smlouvu ve smyslu §§ 1400 a násl. obč. zák. Žaloba není tedy žalobou ze správy, nýbrž žalobou na splnění, pro kterou preklusivní lhůta dle § 933 obč. zák. neplatí. Podstatným základem této žaloby však jest okolnost, stranou žalující tvrzená a žalovaným napadená. že kolek, kterým sporná bankovka byla opatřena, jest nepravým. Prvý soudce tuto okolnost zjistil na základě potvrzení bankovního úřadu ministerstva financí ze dne 18. června 1920. Žalovaný toto zjištění ve spisu odvolacím napadal, uváděje, že zmíněné potvrzení nevystačuje a že jest zapotřebí důkazu znalci. Rozsudek zabývá se pouze otázkou, zda-li žaloba jest promlčenou ve smyslu § 933 obč. zák., nepřihlíží k ostatnímu obsahu spisu odvolacího a nevyjadřuje se výslovně o tom, zda-li považuje důkaz znalci za zbytečný a zda-li na základě potvrzení bankovního úřadu ministerstva financí převzal dotyčné zjištění prvého soudce. Přes
to řízení odvolací není kusým a soud dovolací jest s to rozhodnouti ve věci samé, poněvadž otázka, zda jest bankovní úřad ministerstva financí oprávněn pravost kolků posuzovati, se týká právní stránky tohoto sporu a druhá stolice v důvodech svého rozsudku označuje sporný kolek za padělaný. Vzhledem k ustanovení § 10 vládního nařízení ze dne 12. května 1919, čís. 246 sb. z. a n., že bankovní úřad ministerstva financí má právo bankovky, padělaným kolkem opatřené , majiteli na potvrzení odebrati, vyplývá, že zmíněný úřad jest i oprávněn, posuzovati, zda je ten který kolek padělaný, čili nic. Potvrzením bankovního úřadu ministerstva financí ze dne 18. června 1920 jest dle § 292 c. ř. s. prokázáno, že sporná bankovka jest opatřena kolkem padělaným. Žalovaný jest tedy, jak výše vylíčeno, povinen, žalujícímu eráru zažalovaný peníz zaplatiti.

Citace:

č. 1007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 274-277.