NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2975.

O odporu podaném současně se zmateční stížností jest rozhodnouti dříve než o zmateční stížnosti.
Skutková podstata podvodu předpokládá, že pachatel vyvolá v jiné osobě nesprávnou představu, by ji pohnul k jednání neb opomenutí, jímž ona nebo třetí osoba má podle jeho úmyslu utrpěti škodu. Uvedení v omyl musí předcházeti onomu jednání oklamaného, jímž má býti škoda způsobena. Podvod vylákáním stravy (bytu) na úvěr předstíráním způsobilosti a ochoty platiti vyžaduje, by pachatel již předem neměl v úmyslu platiti, neb alespoň si již tehdy byl vědom toho, že nebude moci platiti.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1927, Zm I 674/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovaci v neveřejném zasedáni I. zamítl odpor obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chrudimi ze dne 26. července 1927, jimž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II. e) a 176 II. a) tr. zák. a, přestupkem podvodu podle § 461 tr. zák., II. zavrhl jeho zmateční stížnost; podle § 290 tr. ř. však zrušil rozsudek, pokud jim byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podvodu, pak ve výroku o trestu z výrocích s nim souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by v rozsahu zrušeni znovu o ni jednal a rozhodl, přihlížeje k pravoplatnému; výroku, jimž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže.
Důvody:
I. Podle zpátečního lístku bylo obžalovanému předvolání k hlavnímu přelíčení doručeno již 24. července a nikoliv, jak obžalovaný tvrdl, teprve 25. července 1927. Tím jest vyvráceno jeho tvrzeni, že pro krátkost doby mezi doručením obsílky a hlavním přelíčením, které bylo ustanoveno na 26. července 1927, nemohl se k němu dostaviti. Nebylo tu tedy neodvratné překážky, předpokládané v § 427 odst. třetí tr. ř. a proto nebylo lze odporu vyhověli. II. Zmateční stížnost napadá, jak zřejmo z jejího obsahu, pouze Výrok, jimž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podvodu. Důvody zmatečnosti podle čís. 5, 9 a), b) § 281 tr. ř., jichž se dovolává, spatřuje v tom, že nebylo prý důkladně vyšetřeno, že obžalovaný má u firmy Otto S. ještě mzdu za 2 1/2 dne, a že tu tedy není podvodu po subjektivní stránce. Hmotněprávní důvody nedoličuje však po zákonu, nevycházejíc ze skutkových zjištění nalézacího soudu a vývody k čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká jen neúplnost řízení, jež o sobě nezpůsobuje zmatečnost rozsudku, když se nezakládá na tom, že soud nevyhověl průvodnímu návrhu stěžovatelovu. Než rozsudek jest v napadeném výroku stižen zmatkem, který stěžovatel neuplatňuje, ke kterému však jest podle § 290 tr. ř. hleděli z moci úřední. Ke skutkové podstatě podvodu se vyhledává, že pachatel vyvolá v jiné osobě nesprávnou představu, by ji pohnul k jednání neb opomenutí, jímž má ona nebo třetí osoba podle jeho úmyslu utrpěti škodu. Uvedení v omyl musí tedy předcházeti onomu jednání oklamaného, jímž má býti škoda způsobena. Rozsudek uznává obžalovaného vinným přestupkem podvodu proto, že lstivým předstíráním, zejména vydávaje se za osobu způsobilou a ochotnou platiti, přiměl Julii B-ovou k tomu, že mu poskytovala na úvěr byt a stravu. Podvod by tu tedy byl, kdyby obžalovaný, žádaje na Julii B-ové poskytnutí stravy a bytu na úvěr a předstíraje tím, že jest způsobilý a ochoten platiti, již předem úmyslu platiti neměl nebo alespoň si tehdy již byl vědom toho, že nebude moči platiti. Podle důvodů vidí však rozsudek lstivé předstírání v tom, že obžalovaný, dostav ód Julie B-óvé výpověď a odstěhovav se od ní, ji poukázal, by si částku, kterou jí dlužil za byt a stravu, vybrala u jeho zaměstnavatele na účet jeho mzdy, ač sám si mzdu byl již vybral, takže žádné pohledávky u svého zaměstnavatele neměl. Že toto jednání obžalovaného jest důkazem, že již předem neměl úmyslu platiti, rozsudek nezjišťuje. Jestliže však obžalovaný neměl již předem úmysl neplatiti, není příčinné souvislosti mezi předstíráním, že má ještě u firmy dobírati mzdu, a škodou, vzniklou B-ové tím, že mu dávala byt a stravu na úvěr, poněvadž tato škoda jí vznikla již před oním předstíráním. Není však vyloučeno, že obžalovaný měl úmysl svým předstíráním, že má ještě dobírati mzdu, odvrátiti B-ovou od toho, by si zajistila svou pohledávku nájemného za byt zabavením jeho svršků, a tím ji poškoditi, předpokládajíc ovšem, že měl svršky, které nejsou z exekuce vyloučeny. Než ani to není rozsudkem zjištěno. Nezjišťuje tedy rozsudek podstatné znaky trestného činu, obžalovanému za vinu kladeného; proto jest zmatečným podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Jelikož se nelze obejíti bez hlavního přelíčení, by tato vada byla odstraněna, bylo podle § 5 novely k trestnímu řádu již v neveřejném zasedání rozhodnuto, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2975. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 860-862.