NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 982.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Zaječí a králičí kůže jsou předměty potřeby.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1922, Kr II 739/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Brně ze dne 31. května 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října, 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto důvodů:
Hmotněprávního zmatku § 281 čís. 9 a) tr. ř. zde není. Zákon lichevní netrestá jen obchodování předměty denní potřeby, nýbrž předměty potřeby vůbec, k nimž čítá i movité věci, které slouží nepřímo k ukojení potřeb lidských. Třebaže předměty, sloužící výhradně přepychu, sluší z oboru § 1 lichevního zákona vyloučiti, neplatí to o kožich zaječích a králičích, jež slouží zejména ku zhotovování klobouků nebo jako kožešiny k účelům ošacovacím nejširších kruhů. Poukazuje-li stížnost na to, že nelze uznati hospodářsky škodlivou činnost, když někdo v podomním obchodě skupuje předměty potřeby, jež by jinak přišly asi na zmar, a prodává je nějakému velkoobchodníku, přehlíží, že soud lichevní takový postup stěžovatelův vůbec nezjišťuje, nýbrž zjišťuje, že stěžovatel nakoupil kůže v B. a že je v N. prodal nějakému překupníku, vsunuv se tak, nejsa obchodníkem, mezi výrobce a spotřebitele.

Citace:

č. 982. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 487-488.