NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15256.

K § 1336 obč. zák.
Smluvní pokutu lze smluviti i pro případ nezaviněného nesplnění smlouvy.
Nárok na zmírnění smluvní pokuty netřeba uplatniti výslovně; stačí, že z přednesu strany vyplývá, že vznáší námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty.
(Rozh. ze dne 4. června 1936, Rv I 857/34.) Proti žalobě na zaplacení odměny za provedenou stavbu namítl žalovaný jako protipohledávku konvenční pokutu ve výší 18000 Kč, tvrdě, že stavba nebyla provedena ve smluvené lhůtě. Prvý soud neuznal uplatňovanou protipohledávku po právu. Odvolací soud uznal namítanou protipohledávku po právu částkou 7800 Kč. Důvody: Soud prvý neuznává nárok žalovaného na konvenční pokutu vůbec, poněvadž prý žalující firma nezavinila zdržení, ježto stavební rok byl deštivý, během stavby bylo špatné deštivé počasí a vlhká povětrnost a tím jest odůvodněno překročení termínu k dohotovení stavby. S názorem tímto nelze souhlasiti. Dle § 1336 obč. zák. mohou strany ujednati pro případ opožděného plnění konvenční pokutu. Pokuta tato není závislá na tom, zda skutečně straně, která si ji vymínila, škoda vzešla (srov. rozh. čís. 9097 Sb. n. s.), ale dlužník se může zprostiti placení pokuty, dokáže-li, že jemu bez jeho viny, tedy náhodou nebo vyšší mocí bylo zabráněno včas splniti. Avšak strany mohou ujednati, že pokuta se má platiti v případě nezaviněného nesplnění, záleží v tom směru na obsahu ujednání (srov. Stubenrauch, Komentář § 1336 a rozh. čís. 7352 Sb. n. s.). Žalující přistoupila na podmínky stanovené žalovaným s tím, že za počátek termínu má platiti 12. duben a že stávka a poměry povětrnostní prodlužují termín. Na to odpověděl žalovaný dopisem, že s termínem 12. dubna souhlasí, že se lhůta prodlužuje stávkou a o plné dny deštivé, za kterých práce na stavbě musí odpočívati a že takové dny deštivé mají býti hlášeny vedení stavby. Na tento požadavek žalující také přistoupila a také zapisovala deštivé dny do knihy o stavbě a zapsala takto 5 a půl dne. Z toho jest zřejmo, že dle úmluvy stran byla žalující oprávněna připočísti ke 4 a půl měsíční lhůtě vedle týdenní lhůty výše zmíněné jen ony deštivé dny, které do knihy zapsala. Názor soudu prvého, že zápis do knihy jest nerozhodný a také nerozhoduje, hlásila-li žalující tyto dny žalovanému, odporuje znění úmluvy a žalovaný, v jehož prospěch byla konvenční pokuta stanovena, měl přece zájem na tom, aby zvěděl, zda žalující správně dny deštivé zapisuje. Dle toho patří žalovanému konvenční pokuta za 52 dny ve výši 7800 Kč.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vzájemné pohledávce započtením namítané a uložil v této části odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Strana se může zavázati smlouvou k placení smluvní pokuty i pro případ nezaviněného nesplnění smlouvy, jak nejvyšší soud odůvodnil v rozhodnutí ve Sb. n. s. 7352. V souzené věci jde právě o takové dohodnutí a žalobkyně nemůže se tedy dovolávati toho, že zdržení stavby nezavinila, ježto stavební rok byl neobyčejně deštivý a že pro deštivé počasí a vlhkou povětrnost po dlouhý čas trvající nemohla dodržeti termín k dohotovení stavby. Oprávněna jest však výtka, že odvolací soud nedbal toho, že smluvní pokuta může býti podle § 1336 obč. zák. soudcem zmírněna. Nelze ji sice zmírniti z úřední moci, nýbrž je třeba, by se strana dovolávala tohoto svého práva na zmírnění pokuty. Avšak nemusí tak činiti výslovně, stačí, když dlužník popře v řízení před první stolicí nárok žalobcův, například pro nedostatek vlastního provinění pro objektivní nebo nezaviněnou subjektivní nemožnost a podobně, ovšem vždy z důvodu, z něhož je patrno, že v skutkovém přednesu lze spatřovati i námitku proti přiměřenosti smluvní pokuty (Sb. n. s. 6793, rozhodnutí býv. nejvyššího soudního dv. ve Vídni z 9. ledna 1917 Rv II 604/16, Nowak 1915). Námitku tu však žalobkyně v souzené věci v podstatě uplatnila tím, když přednesla, že se včasné dohotovení stavby stalo nemožné nikoliv její vinou, nýbrž nepříznivým počasím a tím přivoděnou nemožností pokračovati v stavebních pracích. Odvolací soud však nevzal okolnosti na přetřes, které jsou podle obsahu spisů rozhodnými pro řešení právní otázky, zda a pokud lze zmírniti smluvní pokutu (§ 496 čís. 3 a § 513 c. ř. s.). Věc není z toho důvodu zralá k rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.). Bude na odvolacím soudě, by při stanovení smluvní pokuty (§ 273 c. ř. s.) přihlížel jednak ke škodě skutečně nastalé, pod kterouž smluvní pokutu zmírniti nelze, jednak k okolnostem zdržení stavebních prací odůvodňujícím a omlouvajícím, k zisku žalující firmy z nedodržení smlouvy a k hospodářské mohoucnosti smluvních stran, a aby v těchto směrech učinil potřebná skutková zjištění.

Citace:

Čís. 15256.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 637-639.