NPD documents search: Sociální revue, 7 (1926) - K § 5 zařazovacího nařízení ze dne 6. července 1914, č. 143 ř. z. Použití titulu 36 zařazovacího schematu.

Čís. 1923.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Účelem »popuzování k zášti« (§ 14 čís. 3 zákona) jest vyvolati u jiných osob duševní stav, v němž se sdruží nepříznivé představy o určité skupině (skupinách) obyvatelstva s nepřátelstvím a záští proti nim, takže při vhodné příležitosti může tento stav vésti k násilnostem nebo nepřátelským činům.
Prostředek, jehož pachatel použije, musí míti vztah k statkům v §u 14 čís. 3 zákona výčetmo uvedeným.
Spadá sem veřejné pranýřování (plakáty) českých, nikoliv však i německých návštěvníků českého kina z důvodů národnostních; toto spadá pod ustanovení §u 1 zákona o útisku.
(Rozh. ze dne 11. března 1925, Zm II 5/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 17. listopadu 1924, pokud jím stěžovatelé byli uznáni vinnými přečinem podle §u 14 čís. 3 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítají obžalovaní, že v obsahu závadného plakátu, který stavěl, jak stížnost sama připouští, na veřejný pranýř navštěvovatele českého kina, uváděje je jmény s příslušnými osobními daty, ironickými slovy: »Také Němci, kteří navštěvují české kino«, nelze spatřovati popuzováni k zášti ani proti Čechům, ani proti Němcům (navštěvujícím české kino), nýbrž pouze trestně nezávadní vyzvání k německému obyvatelstvu, by v prvé řadě navštěvovalo domácí staré kino městské a neohrožovalo jeho existenci a zdar návštěvou nového konkurenčního podniku t. zv. českého kina spolku »Praděd«, umístěného v budově kina A-ova, a projev nelibosti, že Němci navštěvují toto české kino a tím poškozují své městské kino; v tomto projevu není prý ničeho, co by poukazovalo na vyvolávání hněvu proti návštěvníkům českého kina, tím méně, ježto nechuť německých kruhů k t. zv. českému kinu jest prý spíše rázu hospodářského, než národnostního. Dále namítá zmateční stížnost, že nalézací soud nesprávně vyložil zákon, vysloviv náhled, že obžalovaní popuzovali obsahem plakátů k zášti proti Čechům i Němcům (navštěvujícím české kino), kdežto prý § 14 odstavec třetí zák. na ochranu republiky předpokládá, že pachatel popuzuje proti jedné, určité skupině obyvatelstva pro její národnost; mimo to prý nelze pokládati Němce, navštěvující české kino, za pevně ohraničenou skupinu obyvatelstva, a náhled, že obžalovaní popuzovali k zášti proti těmto Němcům proto, že jsou Němci, je prý neudržitelným; dále, že prý podněcování к pouhé národní nesnášenlivosti nestačí, by naplnilo zákonnou známku popuzování k zášti, posléze, že výzva se vůbec neobracela proti Čechům a nevyplynula z čistě národnotsních důvodů, nýbrž spíše z hospodářských a z nechuti a odporu proti majiteli českého kina, Němci A-ovi.
Zmateční stížnost není odůvodněna. Účelem popuzování k zášti jest vyvolati u jiných osob — zde u čtenářů plakátů — duševní stav, v němž se sdruží nepříznivé představy o určité skupině (nebo určitých skupinách) obyvatelstva s nepřátelstvím a záští proti nim, takže při vhodné příležitosti tento stav může vésti k násilnostem nebo nepřátelským činům. Prostředek, jehož pachatel použije, musí míti vztah k statkům, jež tu zákon chrání a jež § 14 odstavec třetí výlučně uvádí (národnost, jazyk a t. d.). V tomto případě zjistil první soud, že obsah plakátu, označujícího navštěvovatele českého kina ironicky jako také Němce a stavícího je na veřejný pranýř jen proto, že navštěvují kino, které není čistě německým podnikem, nýbrž vzniklo kooperaci českého kulturního spolku »Pradědu« s majitelem budovy kina Němcem A-em, měl za účel vzbuditi u čtenářů národnostní předpojatost nejen proti Čechům v B. jako zakladatelům a podnikatelům kina, nýbrž i proti Němcům toto kino navštěvujícím. Tímto zjištěním jest zrušovací soud vázán. Vykládá-li zmateční stížnost obsah a účel plakátu jinak, než je uvádí obsah rozsudku, nelze к těmto výkladům přihlížeti (§§y 258, 288 čís. 3 tr. ř.). První soud správně uznal, že pachatelé použili k popuzování proti české národní menšině prostředku, majícího vztah k národnosti a jazyku, zjistiv, že obžalovaní veřejně pranýřovali české kino a jeho české zakladatele z důvodů čistě národnostních, nikoliv také hospodářských. Rozsudek nepraví, že obžalovaní popuzovali pouze k národnostní nesnášenlivosti, nýbrž že použili letáku k tomu účelu, aby u čtenářů vyvolali představy nepřátelské Čechům a ovšem i Němcům, do českého kina chodícím, — aby vyvolali v ostatním obyvatelstvu proti nim hněv a roznítili v nich národnostní vášeň a nepřátelství, které se snadno mohly státi pramenem násilného a nepřátelského jednání proti oběma jmenovaným skupinám. Z toho důvodu dovodil nalézací soud, že obžalovaní popuzovali k zášti a nepřátelství proti oběma skupinám obyvatelstva, použivše k tomu prostředku dosti intensivního a způsobilého, vyvolati účinek, jemuž zákon chce zabrániti.
Lze ponechati stranou, zda má pravdu rozsudek v tom, že také německé obyvatelstvo, navštěvující české kino v B., je zvláštní skupinou obyvatelstva ve smyslu čís. 3 §u 14. Při správném výkladu zákona spadá pod trestní sankci tohoto zákonného ustanovení nepochybně jen takové popuzování k zášti proti určité skupině obyvatelstva, které jest způsobilé vzbuditi nepřátelské city proti ní právě proto, že je nositelkou některého ideálního statku zákonem chráněného (národnost, jazyk, rasa, náboženství, bezkonfesijnost). To však v tomto případě sotva bude lze tvrditi o činnosti obžalovaných, pokud popuzovali k nepřátelství proti německým návštěvníkům českého kina ne tak pro jejich národnost, jako spíše pro jejich národní snášenlivost a přátelské smýšlení k Čechům. Jednání obžalovaných v tomto směru (veřejné pranýřování soukmenovců pro návštěvu českého podniku spadá spíše pod trestní sankci § 1 zák. o útisku, stěžovatelům se však nestala opačným náhledem napadeného rozsudku žádná křivda, uváží-li se, že vzhledem ke skutkovým zjištěním prvého soudu je nepochybilo, že stěžovatelé popuzovali k zášti především proti české národnostní menšině b-ské, která si vydržuje své kino jako kulturní podnik, právě pro její národnost, čímž jest plně odůvodněn odsuzující výrok a nalézací soud sám ze svého náhledu, že bylo popuzováno proti dvěma skupinám obyvatelstva, nečiní žádných důsledků, neuváděje tuto okolnost jako přitěžující při výměře trestu. Tím jsou vyvráceny námitky zmateční stížnosti. Poněvadž i subjektivní stránka viny obžalovaných jest v rozsudku bezvadně zjištěna (úmyslné popuzování k zášti z důvodů čistě národnostních, vědomí pachatelů, že užívají prostředku způsobilého popuditi), odpovídá odsuzující výrok zjištěnému stavu věci i zákonu.

Citace:

č. 11740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 735-736.