Čís. 1354.

Staniční pokladny státních drah a pokladny železničního ředitelství nelze považovati za různé státní pokladny ve smyslu § 1441 obč. zák.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1921, R II 274/21.)
Proti žalobě, již podal železniční erár u okresního soudu v Mikulově na zaplacení nedoplatku dovozného, splatného u staniční pokladny v Hrušovanech-Šanově a v Mikulově, vznesla žalovaná firma žalobu navzájem, jíž domáhala se náhrady za ztracené zboží z jiných zásilek, nežli kterých se týkala žaloba. Proti žalobě na vzájem bránil se erár námitkou místní nepříslušnosti, již soud prvé stolice zamítl. Důvody: Správným je sice tvrzení žalobce, že nároky žalobou na vzájem uplatněné nikterak nesouvisejí s nároky, žalobou uplatněnými. Názoru však, že nehodí se s nimi ku kompensaci, protože staniční pokladny v Hrušovanech-Šanově a v Mikulově, u kterých má žalovaný zažalované částky zaplatiti, nejsou totožnými s pokladnou ředitelství v Brně a v Olomouci, od kterých má požadovati obnosy, uplatněné žalobou na vzájem, přisvědčiti nelze. Uvádí-li totiž obč. zák. v § 1441, že nemůže si dlužník to, co má pohledávati za některou státní pokladnou, odraziti z toho, co povinen jest platiti do jiné státní pokladny, míní tím zajisté jen pokladnu jiného oboru, která vede zvláštní účtování, čemuž však v tomto případě mezi staniční pokladnou a pokladnou ředitelství státních drah dle přípisu tak není. Rekursní soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti. Důvody: Rekursu žalovaného eráru bylo vyhověti, jelikož rekursní soud jest toho názoru, že námitka místní nepříslušnosti okres, soudu v Mikulově byla právem uplatňována. Z přípisu ředitelství československých státních drah v Brně ze dne 2. dubna 1921 vysvítá, že staniční pokladny nejsou pouhými platebními pokladnami ředitelství, nýbrž pokladnami samostatnými, že žalované rozdíly ze smluv dopravních platí se zpravidla u pokladny staniční, není-li jinak stanoveno, a že strany jsou povinny, takové rozdíly zaplatiti jen tehdy u ředitelství pokladny, bylo-li tak při vybídnutí stanoveno, že zvláštního súčtování mezi pokladnou ředitelskou a pokladnami staničními není a že kontrolu súčtování provádí oddělení pro súčtování. Z toho všeho vysvítá, že staniční pokladny jsou, jak také ředitelství čsl. státních drah v Brně výslovně podotýká, samostatnými pokladnami a nemění na této okolnosti ničeho, že, jak ředitelstvo sdělilo, staniční pokladny náhradu za poškozené nebo ztracené zboží smějí vypláceti jen do určitě stanovené peněžní výše. To jest obmezení stanovené patrně z důvodů administračních. Není také rozhodným, že staniční pokladny hotový peníz všech příjmů odvádějí na ředitelskou pokladnu. Rozhodným jest jen, že nejsou povinny o příjmech a vydáních zaslati súčtování ředitelské pokladně, že provádějí súčtování to samostatně, a nemění na tom ničeho, že kontrolu tohoto súčtování provádí oddělení pro súčtování, které jest zřízeno u ředitelství čsl. státních drah v Brně. Jsou-li však staniční pokladny samostatnými pokladnami, nemůže žalovaný proto nárokům žalobou uplatňovaným, které má zaplatiti u staniční pokladny v Hrušovanech-Šanově a v Mikulově, na vzájem uplatňovati proti eráru nároky, které má zaplatiti pokladna ředitelství v Brně a v Olomouci. Tomu brání ustanovení § 1441 obč. zák., jehož účelem jest, zabrániti, by se súčtování neztěžovalo, kdyby se taková kompensace připustila. Vzhledem k poměru vylíčenému, v jakém jsou staniční pokladny k pokladně ředitelství v Brně a v Olomouci, zejména vzhledem k úplné samostatnosti staničních pokladen, pokud se týče súčtování, mohl by nastati nedozírný zmatek, kdyby se připustilo, proti nárokům staničních pokladen uplatňovati vzájemné nároky proti pokladnám ředitelství a naopak.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Dle názoru nejvyššího soudu § 1441 obč. zák. nemá na mysli pokladny téhož státního oboru, nýbrž státní pokladny různých státních odvětví se zvláštním účtováním, jako jsou na př. uvedena ve finančním a rozpočtovém zákonu. Jejich různost a vzájemná samostatnost je mezi jiným podmíněna i ustanovením zmíněného zákona, že povolených úvěrů smí býti použito jen k potřebám naznačeným v jednotlivých kapitolách a titulech. Staniční pokladny stáních drah a pokladny železničních ředitelství nelze tedy považovati za různé státní pokladny ve smyslu § 1441 obč. zák., to tím méně, jelikož v dopisu brněnského ředitelství jest zřejmo, že staniční pokladny jsou oprávněny vypláceti náhradní částky za poškozené neb ztracené zboží jen do stanovené peněžní výše a jelikož jejich společným kontrolním orgánem jest oddělení pro súčtování u ředitelství v Brně. Kompensací, již se domáhá žalovaný, nemůže nastati zmatek, proti kterému čelí § 1441 obč. zák., jelikož všechny železniční pokladny, které v tomto případě přicházejí v úvahu, jsou podřízeny témuž státnímu ústředí. Nároky žalobou na vzájem uplatňované hodí se ke kompensaci ve smyslu § 96 j. n. a proto prvý soudce vším právem zamítl námitku místní nepříslušnosti.

Citace:

Čís. 1354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 895-897.