NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 7697.

Jednoměsíční lhůtu ve smyslu § 231, druhý odstavec, ex. ř. jest počítati od pravomoci rozvrhového usnesení, nikoliv od doby, kdy mylné odkázání odporu na pořad práva v rozvrhovém usnesení bylo nahrazeno správným poukazem zakročiti o vyřízení odporu u finančních orgánů. V rozvrhovém řízení nelze přisouditi útraty úspěšného opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1928, R I 2/28.) — Čís. 7697 —
Rozvrhovým usnesením ze dne 4. června 1926 byla vymáhající strana se svým odporem proti přikázání pohledávky eráru na dani z majetku v částce 181893 Kč v pořadí výsadním poukázána na pořad práva s tím, že musí v jednom měsíci po tom, kdy rozvrhové usnesení vejde v moc práva, vykázati soudu, že již zahájila sporné jednání, jehož je třeba k vyřízení odporu, jinak že bude rozvrhové usnesení provedeno k návrhu každého oprávněného odporem dotčeného bez ohledu na odpor. V zahájeném na to sporu vymáhající strany proti československému eráru, čelícím k vyřízení shora uvedeného odporu, byl zamítavý rozsudek prvého soudu i řízení jemu předcházející usnesením odvolacího soudu zrušeno a rekursu vymáhající strany do usnesení toho rozhodnutím nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 1927, R I 518/27 nebylo vyhověno z toho důvodu, že, pokud odpor směřoval proti výši dávky a tím proti správnosti jejího výpočtu, nepatří o věci rozhodovati soudům, nýbrž příslušným úřadům správním. Usnesením ze dne 17. září 1927 poukázal soud prvé stolice bernímu úřadu 181893 Kč. Rekursní soud napadené usnesení zrušil. Důvody: Přes to, že rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 1927 bylo doručeno vymáhajícímu věřiteli již dne 9. září 1927, a že podle jeho obsahu poukaz rozvrhového usnesení nevázal vymáhající stranu, by, pokud šlo o odpor proti výši pohledávky, tedy o věc patřící na pořad správní, nastoupila k vyřízení tohoto odporu cestu pořadu správního, pokládá rekursní soud za to, že lhůta pro podání výkazu o tom, že za účelem vyřízení odporu byl nastoupen pořad správní, počíná teprve dnem, kdy vymáhající strana byla soudem poukázána, by vzhledem k nesprávnosti poukazu rozvrhovým usnesením jí daného nastoupila za účelem vyřízení odporu pořad správní, poněvadž řečené usnesení dlužno v příčině původní lhůty považovati za neúplné, kterýžto nedostatek byl prvým soudem na základě poukazu rekursního soudu vyzváním vymáhající strany teprve dne 8. listopadu 1927 odstraněn, takže jednoměsíční lhůtu pro podání výkazu o tom, že za účelem vyřízení odporu byl nastoupen pořad správní, dlužno počítati teprve od řečeného dne, správně ode dne doručení tohoto vyzvání, vypraveného dne 19. listopadu 1927. Neměl tudíž prvý soud před uplynutím lhůty, již za daného stavu věci bylo vymáhající straně znovu přiznati, přistupovati k poukazu výplaty pohledávky eráru na dani z majetku 181893 Kč, proti jejímuž přikázání odpor vymáhající strany právě směřoval. Poněvadž vymáhající strana vykázala, že za účelem vyřízení svého odporu nastoupila pořad správní dne 16. listopadu 1927 žádostí k zemskému finančnímu ředitelství v Praze, dlužno za to pokládati, že tak učinila včas, a neměl býti peníz odporem dotčený před vyřízením tohoto odporu k výplatě poukázán.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvodу:
V rozhodnutí ze dne 10. srpna 1927, R I 518/27, jímž byla žaloba vymáhajícího věřitele proti bernímu úřadu v S. správně československému státu o vyřízení odporu proti přikázání dávky z majetku z nejvyššího podání odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva, vyslovil Nejvyšší soud, že odkázáním odporu na pořad práva v rozvrhovém usnesení nebyla banka vázána, by, pokud se odpor týkal výše požadované dávky, o níž rozhodovati přísluší jedině finančním orgánům, nenastoupila k vyřízení odporu správnou cestu pořadu správního. Rekursní soud ve svém usnesení toto rozhodnutí sice uvádí, ale nevyvodil z něho správný důsledek pro otázku, zda zakročení banky u finančních orgánů teprve dne 16. listopadu 1927 jest včasné, najmě pokud jest mu přiznati účinky v příčině provedení rozvrhového usnesení stanovené v § 231 ex. ř. Rekursní soud přes ono rozhodnutí má za to, že jednoměsíční lhůtu (§ 231 ex. ř.) k zahájení řízení o odporu u příslušného úřadu jest počítati nikoli od pravomoci rozvrhového usnesení, nýbrž od té doby, kdy mylné odkázání odporu na pořad práva v rozvrhovém usnesení nahrazeno bylo správným poukazem zakročiti o vyřízení odporu u finančních orgánů, tedy od doručení usnesení ze dne 8. listopadu 1927. Následkem toho pokládá rekursní soud zahájení řízení o odporu u finančních úřadů dne 16. listopadu 1927 za včasné v stanovené jednoměsíční lhůtě a přiznal mu účinek stavící provedení rozvrhového usnesení (§ 231 ex. ř.). Podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nevázalo však odkázání odporu na pořad práva odpor vznesší banku a nebylo jí na překážku, by nezakročila o vyřízení svého odporu u příslušných finančních orgánů a z toho plyne, že nezahájila řízení o odporu včas, ve lhůtě stanovené podle § 231 ex. ř. v rozvrhovém usnesení, zakročivši o vyřízení odporu u finančních úřadů teprve dne 16. listopadu 1927. Proto nelze přiznati zakročení tomu účinek podle § 231 ex. ř. a zakročení to není na závadu provedení rozvrhového usnesení.
Útraty dovolacího rekursu nebyly přiřčeny, ježto jde o rozvrhové řízení, v němž použití § 41 pokud se týče § 50 c. ř. s. nemá místa (judikát čís. 201, sb. GlU n. ř. 6281, sb. n. s. čís. 3386, 3702, 5367).

Citace:

č. 7697. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 64-66.