NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15751.

Je-li převod členských podílů stavebního družstva podle stanov se svolením představenstva družstva přípustný, lze dlužníka pod podmínkou průkazu souhlasu představenstva družstva odsouditi k tomu, aby vydal podílní listy o členských podílech družstva a dal je přepsati na jméno žalujícího oprávněného a by mu uvolnil a odevzdal byt užívaný v družstevním domě.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1937, Rv I 549/36.)
Žalobce převedl v roce 1924 12 členských podílů stavebního družstva i s právy na přidělený byt na svého švagra Jana S-a, na něhož byla přepsána také podílní knížka. Po jeho smrti byla přepsána na žalovanou, a to podle tvrzení žalobcova bez jeho souhlasu. Žalobce přednesl dále, že se převod členských podílů a přepis podílní knížky na Jana S-a stal s výhradou, že podíly zůstanou vlastnictvím žalobcovým a že vyplácené dividendy budou mu odváděny až do opětného převodu na něho, což manžel žalované Jan S. a po jeho smrti žalovaná také skutečně činili. Po smrti žalované, jež převzala byt, se žalovaná zavázala byt i podíly žalobci odevzdati v případě jeho potřeby. Poněvadž tak nechce učiniti dobrovolně, domáhá se žalobce výroku, že jest žalovaná povinna vydati žalobci podílní listy stavebního družstva a dáti je u družstva toho opět přepsati na jeho (žalobcovo) jméno, jakož i uvolniti a odevzdati mu družstevní byt. Prvý soud uznal částečně podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl pro tentokráte z důvodů: Ježto k tomu, aby podíly mohly býti platně postoupeny a přepsány, je třeba předchozího svolení představenstva, a na něm závisí oprávněnost nároku žalobcova a možnost jeho splnění se strany žalované, je žaloba, pokud svolení to nebylo opatřeno a prokázáno, předčasnou a nelze jí vyhověti.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Převod na žalovanou se stal ve smyslu čl. 25 stanov se svolením představenstva družstva, takže žalovaná je členkou družstva a nájemkyní bytu v jeho domě. Žalobce se na žalované domáhá, aby mu vydala družstevní podíly a dala je přepsati na jeho jméno, a dále aby mu uvolnila a odevzdala byt, který užívá v domě družstva, podle ujednání s jejím manželem a s ní, že nejdéle po čtyřech letech mu byt a podíly odevzdá na jeho požádání, po případě jakmile bude bytu potřebovati. Žalobce tedy uplatňuje nárok vzniklý z tohoto závazku žalovanou převzatého. V jejím závazku podle prosby žalobní »dáti přepsati« podílní listy na jméno žalobcovo jest spatřovati bezpodmínečný závazek žalované, pozůstávající v jejím vlastním projevu vůči orgánům družstva, svolujícím aby podílní listy byly přepsány na jméno žalobcovo na účelem splnění smluvního závazku. Naproti tomu další žádání o vydání podílních listů a s tím souvislé uvolnění a odevzdání bytu spadá sice také do vůle a činnosti žalované k cíli splnění smluvního závazku, avšak plnění jeho je vázáno souhlasem představenstva družstva (čl. 25 stanov, čl. 4 a 5 nájemního řádu). Než v tomto směru není právní překážky, aby žalovaná, budou-li tu předpoklady pro její odsouzení, byla odsouzena k tomu plnění pod podmínkou, že prokáže souhlas představenstva družstva, aby tedy vykonatelnost nároku žalobcova v tomto směru byla učiněna závislou na tom, že žalobce prokáže onu skutečnost souhlasu představenstva ve smyslu § 7 ex. ř. Tato otázka svolení představenstva se netýká již smluvní povinnosti žalované, nýbrž je věcí žalobcovou, aby si je opatřil, by mohl býti zase řádným členem družstva s právy užívati bytu mu přiděleného. Zajisté by nebylo ani účelné, aby žalobce svolení to si opatřil již před sporem proti žalované, jež dobrovolně nechtěla dodržeti tvrzený závazek, a aby tak vyvolával u družstva rozhodnutí, když neměl předem soudní rozhodnutí o tom, že žalovaná je povinna splniti smluvní závazek. Dovolací soud, vycházeje z těchto úvah, má za to, že právní posouzení odvolacího soudu v této otázce bylo právně mylné. Než dovolací soud nemohl ve věci samé rozhodnouti, poněvadž odvolací soud se nevypořádal s výtkami odvolání žalované, uvedenými pod důvody nesprávného oceňování důkazů a rozporu se spisy, jimiž bylo napadeno zjištění prvého soudu o tvrzené úmluvě na vydání podílů po době čtyř let a uvolnění bytu.

Citace:

Čís. 15751.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 73-75.