NPD documents search: Právník, 75 (1936) - Unifikační kongres právnikov v Bratislave 1937

Ať žije slavný sód!

(Okresní soud v Brně.)

„Čert mně to, slavný sóde, napískal! Na mó duši! Já su tak pokojné člověk, nic nikdy sem neměl se sódoma, až tuhlec to!“ řekl lítostivě pan Sedláček. „Mám velké trpělivost. Dříví na mně ščípat můžou, ale to sem si přeci nechcél nechat líbit... Já tyho člověka ybrhaupt neznám. Jenom tak z bliku. A von si tolik protivá mně trófal... Povídá mně před hostama: Šak já vím, že ste noční fták! Se zlodějama ste jedna ruka! Co tím myslel, já nevím, ale v mým nitru to začalo vřit. Jářku: Kdo je u tebe zloděj, co? A von na to, že já! A to mi snad budó věřit, pane sócí, že sem nebyl štont to nechat jenom tak. Tož sem ho tóhle pravicó natřel!“
„Ale, pane obžalovaný, přece jste se měl v hostinci opanovat. Tuhle pan svědek byl, jak máme zjištěno, opilý, tak ani nevěděl, co říká. Neměl jste tomu přikládat tolik vážnosti. Vždyť se ostatní tomu smáli!“ rozvážně rozbírá žalovaného soudce.
„Šak ten smích mě právě namich! Já, poctivé chlap, zlodějům se vyhybám na kilometry a tohle si nechat říct? Sákryš, dyť mám přecá čest v těle. No ne? Tož sem mu ju, pane soucí, dal. Já to nezapírám. Dal sem mu, až se zapotácel. Ať su trestané! Ale na mý míno mi nikdo sahnót nesmí!“
„A nebyl ste, pane obžalovaný, tak trochu v ráži?“
„Copak su děcko, abych po jednom žbánečko byl nalité? Ale kdepak! Dal sem mo jo, a vím, proč. Měl držet tu svó nevymáchanó hobo... Já trpím na svó čest...“
„Měl jste ho tedy zažalovat. Mohl být trestán. Teď odsoudíme vás!“
„A co se s nimi budu mazat! Kdo cti nemá, jiný mu ju nedá! A basta!“
Resolutní tatík rozhlédl se soudní síní, jako by hledal od přítomných souhlas. Za ním kdosi souhlasně pokyvoval a tím tatíka posadil na koně:
„Tak mě odsódijó, ale já budo mít pocit, že su trestané za to, že sem hájil svojo čest. Ta je každýmu drahá!“
Svědek ovšem se při těchto slovech ošíval, cítil se více žalovaným, nežli žalobcem. A když pak Sedláček dostal 50 Kč pokuty podmínečně na jeden rok, furiantsky se obrátil k žalující straně: „Νο, vidíš,“ povídá, „já sem dostal, co sem zasluhoval — podmínečně, ty’s to dostal, že ti to nikdo neodpáře! Ať žije slavný sód!“

Citace:

Ať žije slavný sód!. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 59-59.