Č. 3664.

Stavební ruch: Strana nemá podle zákonů o stavebním ruchu právního nároku na povolení státní podpory na stavbu.
(Nález ze dne 27. května 1924 č. 6264).
Věc: Dr. A. B. a I. B. v Ž. proti ministerstvu veřejných prací o podporu podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé zakročili opětovně o udělení státní podpory na stavbu svého domu v Ž. a to žádostí z 13. července 1920 podle zák. z 30. března 1920 č. 219 Sb., žádostí ze 6. listopadu 1921 podle § 32 zák. z 11. března 1921 č. 100 Sb. a žádostí ze 4. dubna 1923 podle § 25 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb., resp. § 27 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost st-lů.
Rozhoduje o stížnosti do výroku toho podané zabýval se nss předem otázkou, zda a pokud výrokem tím vůbec mohlo býti porušeno nějaké subjektivní právo st-lů (§ 2 zák. o ss).
Na otázku tu jest však po názoru nss-u odpověděti záporně a to, nechť již spor se posuzuje podle kteréhokoli předpisu z norem, jež by vůbec mohly přijíti v úvahu.
Ustanovuje-li § 1 zák. z 30. března 1920 č. 219 Sb., že pro novostavby tam uvedené může býti za podmínek zákonem tím stanoveným poskytnuta státní subvence a praví-li zákon z 11. března 1921 č. 100 Sb. v §§ 30 a 32 výslovně, že mohou býti státem podporovány stavby tam blíže označené, dovolávaje se při tom zák. z 23. května 1919 č. 281 Sb., jímž se dostalo vládě pouze zmocnění, aby stavební ruch podporovala, a setrval-li i zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. a podobně i zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. v § 25 při témž doslovu, že totiž pro stavby tam označené a za podmínek tam uvedených může býti státem poskytnuta podpora, nemůže býti pochybností o tom, že zákonodárce přenechal úřadu k tomu povolanému, aby v mezích své úvahy — byť i za šetření podmínek, bez nichž poskytnutí to bylo vůbec vyloučeno — v tom kterém případě rozhodl, zda podporu poskytnouti jest čili nic, aniž však předpisy těmi bylo stranám založeno subjektivní právo na přiznání oné finanční výhody. Jako se zákonem č. 281/1919 dostalo vládě pouze zmocnění, tak ostatními svrchu uvedenými normami bylo orgánům státní správy přiznáno taktéž pouze zmocnění, podporu tu v tom kterém případě poskytnouti, aniž však vyslovena byla povinnost úřadu, aby žádosti strany podpory té se domáhající, byť i za určitých jen podmínek, vyhověl, čímž teprve by byl stranám založen právní nárok na onu finanční výhodu. Nemohou-li však st-lé dovoditi právního nároku na požadovanou státní podporu, pak úřad, zamítnuv jejich žádost, neporušil žádného jejich subjektivního práva, nechť dal se při tom již vésti úvahami jakýmikoli, a bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3664. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1384-1385.