NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9020.

Učitelstvo: * Provdá-li se dcera po učiteli veřejné školy národní, na kterou matka pobírá vychovávací příspěvek, po 1. dnu měsíce, jest za platnosti zák. č. 274/19 a 2/20 zastaviti vychovávací příspěvek nikoliv již dnem sňatku, nýbrž až koncem měsíce. (Nález ze dne 30. ledna 1931 č. 632.)
Věc: Žofie H. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výchovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zšr mor. poukázala výnosem ze 17. prosince 1923 st-lce, vdově po učiteli národní školy Vilému H., zemřelém dne 5. listopadu 1923, od 1. prosince 1923 vdovskou pensi a vychovávací příspěvky na tři děti, mezi nimi na dceru Elsu, narozenou 15. října 1904.
Zjistivši, že Žofie H. pobírá jako učitelka ručních prací aktivní požitky, dále že dcera její Eelsa se dne 8. srpna 1925 provdala, upravila zšr st-lce výnosem z 8. července 1927 jednak vzhledem k ustanovení § 17 zák. č. 286/24 vdovské a zaopatřovací požitky, jednak vyměřila jí vychovávací příspěvek na dceru Elsu jen do 8. srpna 1925 a uvedla, že přeplatek vzniklý za dobu od 1. ledna 1925 do 31. srpna 1927 v částce 5.554 Kč bude jí srážen se zaopatřovacích požitků ve 13 měsíčních lhůtách.
Proti tomuto výnosu podala st-lka námitky, popírajíc jednak upotřebitelnost předpisu § 17 zák. č. 286/24 na její případ, jednak tvrdíc, že st-lce nutno ponechati vychovávací příspěvek na dceru Elsu až do konce měsíce srpna 1925. Námitky tyto zamítla zšr rozhodnutím z 19. srpna 1927 v obojím směru; pokud st-lčiny námitky směřovaly proti zastavení vychovávacího příspěvku na dceru Elsu dnem 8. srpna 1925 a st-lka žádala o zastavení teprve koncem srpna 1925 z toho důvodu, že pro výplatu odpočivných a zaopatřovacích použitků platí zásadně z nedostatků opačných ustanovení tytéž předpisy jako pro výplatu aktivních požitků a tyto jsou vypláceny prvého dne každého měsíce v předem splatných měsíčních splátkách, tudíž nedělitelně, nevyhověla zšr této části námitek z toho důvodu, že pro výplatu příspěvku na výchovu platí ustanovení § 8 zák. č. 2/20, dle něhož náleží tento příspěvek dětem po státních zaměstnancích jen pokud jsou nezaopatřeny; jelikož dcera st-lčina Elsa se dne 8. srpna 1925 provdala, přísluší st-lce příspěvek na výchovu pro toto dítě pouze do 8. srpna 1925.
V odvolání z tohoto rozhodnutí podaném domáhala se st-lka mimo jiné opět ponechání vychovávacího příspěvku na dceru Elsu až do konce srpna 1925. Avšak žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím odvolání st-lčino v celém rozsahu, a to pokud směřovalo proti zastavení vychovávacího příspěvku na dceru Elsu dnem 8. srpna 1925 z důvodu rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost chápe smysl nař. rozhodnutí tak, že jím, resp. výnosem zšr-y bylo vysloveno nejen, že dne 8. srpna 1925 zanikl nárok st-lčin na výchovné na dceru Elsu, ale také, že tímto dnem st-lka pozbyla nároku podržeti kvótu, připadající na dobu od 9. srpna do konce srpna 1925 z měsíční částky výchovného, vyplacené 2. srpna 1925 na tento měsíc, a že st-lka má tuto částku vrátiti. Podobně chápala st-lka věc již ve svých námitkách a ve svém min. rekursu a nutno tedy nař. rozhodnutí, resp. rozhodnutí zšr-y za daného stavu a vzhledem k jeho znění vykládati v tomto smyslu.
Je tedy na sporu otázka, kdy zanikl st-lčin nárok na vychovávací příspěvek na dceru Elsu a kterým dnem měl příspěvek býti zastaven. Kdežto žal. úřad má za to, že st-lce příslušel vychovávací příspěvek tento pouze do dne zaopatření dcery Elsy, tudíž do 8. srpna 1925, a že tímto dnem nutno požitek zastaviti, tvrdí stížnost, že st-lce má býti zastaven vychovávací příspěvek teprve dnem 31. srpna 1925, a to v podstatě z toho důvodu, že okolnosti, které mají vliv na výměru požitků a které nastaly během měsíce, přicházejí v úvahu až od prvního dne následujícího měsíce.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Vzhledem k době v daném případě sporné (srpen 1925) nutno věc posouditi ještě podle § 30 paritního zák., tudíž podle pravidel platných o zaopatřovacích požitcích osob pozůstalých po státních zaměstnancích. Po té stránce stanoví § 8 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. ve znění zák. č. 2/20, že manželským dětem ... a to dceři do 24 let. .. náleží příspěvek na výchovu »pokud jsou nezaopatřeny«. Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek ten vdově (§ 8 posl. odst.).
Žal. úřad pokládá st-lčinu dceru Elsu za zaopatřenou dnem jejího provdání (8. srpna 1925); proti tomuto právnímu nazírání stížnost nic nenamítá, a má tento názor také oporu v ustanovení § 8 odst. 1 bodu 7 min. nař. z 5. června 1909 č. 85 ř. z. Je tedy správné, že nárok st-lčiny dcery Elsy, resp. st-lky samé, na vychovávací příspěvek zanikl 8. srpna 1925; avšak z toho ještě neplyne, že by také požívání tohoto vychovávacího příspěvku mělo býti zastaveno hned 8. srpna 1925.
Podle výnosu min. fin. z 20. ledna 1896 č. 1758, Věstník č. 14, vydaného na základě cís. rozhodnutí z 11. ledna 1896, jsou pense, dary z milosti a vychovávací příspěvky (v měsíčních lhůtách předem jdoucích) dospělé dne 1. a splatné dne 2. každého měsíce; v tomto stavu nastala podle výnosu min. fin. z 28. ledna 1926 č. 9236/7-18, Věstník č. 12, změna jen potud, že uvedené lhůty jsou nyní také splatný dne 1. každého měsíce. Právní a skutkové předpoklady rozhodné pro nárok na vychovávací příspěvky nutno tedy posuzovati podle stavu, který tu je dne 1. každého měsíce; změny nastávající během měsíce nemají pak již významu a uplatní se teprve při lhůtě na příští měsíc.
Vdova pobírající vychovávací příspěvek na dítě, která správně vybrala 1. resp. 2. dne toho kterého měsíce vychovávací příspěvek na dítě, podrží tuto částku, třebas během tohoto měsíce nastane skutečnost, kterou nárok na příspěvek zaniká, na příklad, když dítě zemře, dcera se provdá, dojde jinak zaopatření a podobně. Tuto zásadu stanoví také přímo mm. nař. z 5. června 1909 č. 85 ř. z. v § 9 odst. 1, kde se praví, že odpočinkové a zaopatřovací platy (a k těm patří i vychovávací příspěvek) jest zastaviti koncem toho měsíce, ve kterém zaniklo právo požitku, ač není-li v poukazovacím nařízení uvedena určitá lhůta zastavovací.
Poněvadž posléze zmíněný případ (totiž jinaké ustanovení ve výnosu, kterým zaopatřovací požitky byly poukázány) není dán, ani úřadem tvrzen, zanikl sice nárok na vychovávací příspěvek dcery Elsy již 8. srpna 1925, avšak zastavení jeho mělo se státi teprve koncem srpna a st-lce zůstane lhůta srpnová nedotčena. Opačný názor žal. úřadu nemá tudíž opory v zákoně a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9020. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 299-302.