Čís. 6091.

Trestní řád nemá ustanovení, podle něhož by bylo přípustno napadati opravným prostředkem rozhodnutí, jímž soud zrušovací rozhodl o zmateční stížnosti.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1937, Zm II 237/37.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl stížnost soukromých žalobců do rozhodnutí soudu zrušovacího ze dne 22. října 1937, jímž byl rozsudek krajského soudu v M. ze dne 1. března 1937 v části obžalovaného A. odsuzující jako zmatečný podle § 290 tr. ř. zrušen a obžalovaný podle § 259, čís. 1 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přestupek podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Nahoře uvedeným rozhodnutím soudu zrušovacího byl z příčiny zmateční stížnosti obžalovaného zrušen vpředu zmíněný rozsudek krajského soudu v M. podle § 290 tr. ř. z povinnosti úřední, pokud byl obžalovaný rozsudkem první stolice uznán vinným přestupkem podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n., a obžalovaný byl podle § 259, č. 1 tr. ř. zproštěn obžaloby vznesené naň pro uvedený přestupek, poněvadž ze spisů bylo zjištěno, že soukromí žalobci nedodrželi lhůtu v § 112, odst. 2 tr. ř. vytčenou, čímž došlo k zániku stihacího práva.
Proti tomuto rozhodnutí podávají soukromí žalobci stížnost dovozujíce, že usnesení o uzavření přípravného vyšetřování bylo prý právnímu zástupci soukromých žalobců doručeno dne 29. srpna 1936 a nikoli dne 27. srpna 1936, byť i je posléz uvedený den uveden na zpátečním lístku.
Stížnost soukromých žalobců bylo odmítnouti jako nepřípustnou, poněvadž trestní řád nemá ustanovení, podle něhož by bylo přípustno napadati opravným prostředkem rozhodnutí, jímž soud zrušovací rozhodl o zmateční stížnosti.
Jen mimochodem se upozorňují stěžovatelé na to, že soud zrušovací zařídil před svým rozhodnutím šetření o tom, zda byla lhůta, o niž jde, skutečně zmeškána (§ 6 zák. čís. 3/1878 ř. z.) a že okresní soud ve V. úředním záznamem zjistil, že koncipient Dr. N. přijal dotčené usnesení dne 27. srpna 1936 a že datum »28./8« ve výpravním razítku spočívá na nedopatření.

Citace:

Čís. 6091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 25-26.