NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 17264.

Placená dovolená zaměstnanců (zák. č. 67/1925 Sb. z. a n.).
Mezi omluvné důvody zameškání pracovní doby nepatří stávka, za které zaměstnanec odepře vykonávati smluvené práce (služby), a lze o dobu jejího trvání zkrátiti zákonnou dovolenou zaměstnancovu.
(Rozh. ze dne 23. září 1938, Rv I 1486/38.)
Srov. rozh. č. 6188 Sb. n. s.
Žalobce, který byl u žalované společnosti zaměstnán od roku 1921 a jenž měl v roce 1937 nárok na sedmidenní dovolenou, se domáhá žalobou, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatiti mu 308 Kč 75 h po případě dáti mu dovolenou podle zákona č. 67/1925 Sb. z. a n. Proti žalobě namítla žalovaná, že její zaměstnanci od 5. dubna do 28. května 1937 stávkovali a že je tudíž podle §§ 7 a 8 uved. zák. oprávněna odečísti od zákonné dovolené zaměstnanců neomluvenou nepřítomnost po shora uvedenou dobu stávky. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice. Důvody:
Žalovaná firma nebrojí v dovolání proti právnímu názoru odvolacího soudu, že žalobce měl v roce 1937 nárok na sedmidenní dovolenou. Spor jest jen o to, zda lze dobu dovolené snížiti o dny stávky.
Pro rozřešení této otázky nelze nic vyvoditi z §§ 1 a 6 zák. č. 67/1925 Sb. z. a n. V § 1 uvedeného zákona jest jen stanoveno, kdy zaměstnanec nabývá nároku na placenou dovolenou, a jaký vliv má na vznik tohoto nároku přerušení zaměstnání po dobu delší nebo kratší šesti týdnů. V § 6 dotč. zák. se určuje se zřetelem na § 1, že zameškání služby z důvodů, jež jsou v tomto předpisu vypočteny, nemá v zápětí ani přerušení, ani stavení čekací doby, nýbrž že jest do ní takové zameškání započísti jako omluvené. Mezi tyto omluvné důvody zameškání pracovní doby však nepatří stávka, jak již bylo vyloženo v rozhodnutí nejvyššího soudu č. 6188 Sb. n. s., na něž se pro stručnost poukazuje.
V §§ 7 a 8 dotč. zák. se pojednává o skutečnostech, jež mají vliv na trvání dovolené u zaměstnanců, jimž již vznikl nárok na udělení placené dovolené podle § 1 dotč. zák.
Podle § 7 zák. č. 67/1925 Sb. z. a n. je podmínkou zaměstnancova práva na placenou dovolenou, zda zachovával v období, jež odůvodňuje jeho nárok na placenou dovolenou, stále a správně pracovní dobu určenou pracovní smlouvou, a podle § 8 řečeného zákona lze odečísti zaměstnanci od dovolené v jednotlivém roce dobu, již bezdůvodně zanedbal před nastoupením dovolené v tomto roce.
Má tedy neomluvené zameškání pracovní doby v zápětí, že se dovolená zkrátí o pracovní dobu, jež byla bez omluvy zameškána. Omluvné důvody, jak již bylo vyloženo, vypočítává zákon v § 6 a jest tedy mezi §§ 6, 7 a 8 dotč. zák. jen ta souvislost, že zameškání pracovní doby z důvodů v § 6 dotč. zák. nemá v zápětí zkrácení dovolené podle §§ 7 a 8. Poněvadž tak provedená stávka, jak byla v tomto sporu skutkově zjištěna, nepatří mezi omluvné důvody podle § 6 zák. č. 67/1925 Sb. z. a n., jest o dobu jejího trvání zkrátiti podle §§ 7 a 8 uved. zák. zákonnou dovolenou zaměstnancovu.
K stejnému závěru lze však dospěti i z účelu zákona.
Řečeným zákonem mělo býti zaměstnancům, na něž se zákon vztahuje, zajištěno potřebné zdravotní zotavení při trvalém zaměstnání v podniku a po určitou zákonem přesně vymezenou dobu. Předpokládá tedy zákon, že služební výkony, trvající celý služební rok, způsobují takové vyčerpání sil zaměstnance, že jeho zotavení vyžaduje určité doby na zotavení, která jest tím delší, čím větší jest celková služební doba zaměstnancova. Nebrání tedy ani účel zákona, aby stávka bylo posuzována jako nezachování pracovní doby podle §§ 7 a 8 zák. č. 67/1925 Sb. z. a n., neboť při stávce nelze usouditi, že zaměstnancovy síly byly vyčerpány nepřetržitými služebními výkony.
Pokud se odvolací soud dovolává rozhodnutí č. 6188 Sb. n. s., stačí uvésti, že toto rozhodnutí řeší jen otázku přerušení a stavení čekací doby podle §§ 1 a 6 zák. č. 67/1925 Sb. z. a n. při výluce. Poněvadž stávka trvala od 5. dubna do 28. května 1937, tedy do směrného dne (1. květen 1937) déle než 7 dnů, na něž měl žalobce v tomto roce z titulu placené dovolené nárok, nemůže se domáhati udělení dovolené v tomto roce po případě odškodnění za ni.

Citace:

č. 17264. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 235-237.