Čís. 15208.
Exekuci k vymožení nároku, by dlužník zaplatil peněžitou pohledávku
osobě třetí, jest věsti dle § 353 ex. ř.
(Rozh. ze dne 20. května 1936, R I 441/36.)
Rozsudkem byl dlužník uznán povinným zaplatiiti za vymáhající věřitelku bernímu úřadu určitou částku. Tuto částku dlužník nezaplatil a navrhla proto vymáhající věřítelka na základě uvedeného rozsudku, by jí byla povolena k vydobytí této pohledávky exekuce zabavením živnosti tesařské a stavitelské a její propaohtování nucenou dražbou, jakož i exekuce zabavením různých pohledávek. Prvý soud povolil exekuci podle návrhu. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V návrhu sice vymáhající věřítelka žádá exekuce, aby bylo vymoženo zaplacení daňových nedoplatků povinnou stranou bernímu úřadu, avšak schází v něm návrh, aby vymáhající strana byla soudem zmocněna, by vykonala toto placení na náklad strany povinné, dále aby povinnému bylo uloženo, aby napřed zaplatil náklady, které tím vzniknou, do určité lhůty pod exekucí a aby tyto náklady byly soudem prozatím určeny. Exekuce k dobytí této zálohy musí býti zvlášť navržena a povolena, jak plyne z § 353, odst. 2, poslední věty ex. ř. (Viz poznámka 2 k exekučnímu vzorci čís. 326/186.) V exekučním návrhu se však ihned žádá povolení různých prostředků exekučních v dlužníkovo jmění. Je tedy exekuční návrh stylisován tak, jakoby šlo o vydobytí peněžité pohledávky příslušející přímo straně vymáhající proti povinnému a nikoliv o exekuci, aby něco bylo vykonáno.