NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Č. 10.788.

Technikové civilní: Odnětí autorisace civ. technika pro nedostatek způsobilosti podle min. nař. z 11. prosince 1860, či odnětí autorisace jako disc. trest podle § 19 zák. č. 185/1920 Sb.?
(Nález ze dne 19. října 1933 č. 17239.) Věc: Josef F. v N. (adv. Dr. Oldřich Páv z Jičína) proti ministerstvu veřejných prací o odnětí autorisace civilního geometra.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pracovní sekce inženýrské komory v Praze, jako čestná rada uznala ve schůzi 16. února 1925, že st-l porušil vážnost stavu podle § 19 zák. z 18. března 1920 č. 185 Sb. tím, že v posledních letech v několika případech zhotovil velmi vadné oddělovací plánky, které vykazovaly chybné míry a lišily se podstatně od skutečnosti, a navrhla představenstvu komory, aby mu bylo na dobu jednoho roku odejmuto právo vykonávati praxi úř. aut. civilního technika a aby mu byla uložena náhrada útrat čestného řízení v částce 5017 Kč 51 h. V odůvodnění návrhu se praví, že chyby byly shledány v četných případech po více let, že st-l buď sám nedbale provedl měření nebo je ponechal při velkém rozsahu své praxe silám nekvalifikovaným, že takovým jednáním ohrozil, ba poškodil ve veřejnosti dobré jméno a pověst civilních techniků, a že tím může býti u stran vzbuzena nedůvěra k činnosti civilních geometrů vůbec. Poněvadž však st-l doznal aspoň tolik, že bylo v době, o kterou jde, na něho naléháno se všech stran o zhotovení plánků a že měl síly nezapracované, že však nyní sám všecko přesně provádí a kontroluje, uznala čestná rada za přiměřený trest shora uvedený. Na konci návrhu se praví: Výrok o útratách řízení spočívá na ustanovení § 24 odst. 2 lit. a) jednacího řádu a poučení o právu stížnosti na ustanovení § 24 zák. č. 185/20 Sb.
Představenstvo inženýrské komory ve schůzi dne 7. září 1925 schválilo podle § 14 bodu e) zák. č. 185/20 tento návrh, předložený ve formě »nálezu«, z důvodů v něm uvedených, a předložilo jej zprávou ddto 5. října 1925 zsp-é v Praze k provedení.
Rozhodnutím ze 14. listopadu 1925 vyhověla zsp návrhu pracovní sekce inženýrské komory co čestné rady, obsaženému v nál. ze 16. února 1925, odňala st-li oprávnění civilního geometra na dobu jednoho roku v podstatě z důvodů obsažených v uvedeném nálezu pracovní sekce, a poučila st-le, že se z tohoto rozhodnutí může odvolati ve lhůtě čtyř neděl k min. prací.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo a vyslovil podle § 19 písm. c) nař. státního ministerstva z 11. prosince 1860, že st-l nesmí nadále vůbec vykonávati oprávnění civilního geometra. V důvodech uvedl žal. úřad, že zsp uznala ve svém rozhodnutí, že se st-li nedostává způsobilosti k výkonu oprávnění civilního geometra a právem mohla mu proto odníti oprávnění civilního geometra podle § 19 bodu c) cit. nař. č. 36413/1860, neboť hrubé závady při výkonu oprávnění (nesprávná měření) zjistil a udal státní úřad měřický evidence katastru daně pozemkové v N., pravdivost tohoto zjištění nesprávných měření potvrdili pak znalci..., na to pak další znalci...a st-l sám svým písemným prohlášením. Výrok zsp-é, kterým bylo st-li odňato oprávnění civ. geometra na určitou dobu, t. j. na dobu jednoho roku, odporuje však platným předpisům, a musilo proto min. tento výrok zrušiti. Ježto pak zjištěné závady jsou závažné a prokazují, že st-l nemá způsobilosti k činnosti civ. geometra, rozhodl žal. úřad, že st-l nesmí svého opráv- není vůbec nadále vykonávati (§ 19 bod c) cit. nař.), a to přes to, že se vzdal již dne 10. října 1928 autorisace civ. geometra a že zsp vzala toto vzdání na vědomost dne 30. listopadu 1928.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvažoval nss takto:
Žal. úřad zamítl odvolání st-le, současně však zrušil výrok odnímající st-li autorisaci na dobu jednoho roku a podle § 19 písm. c) nař. min. z 11. prosince 1860 č. 36413 odňal st-li autorisaci na vždy. Při tom vycházel z předpokladu, že zsp svým rozhodnutím uznala za prokázáno, že se při výkonu st-lova oprávnění vyskytly takové závady v úřadování, z nichž bylo patrno, že se st-li nedostává potřebné způsobilosti k výkonu oprávnění civ. geometra ve smyslu § 19 písm. c) cit. min. nař. z r. 1860.
Proti tomu namítá stížnost, že st-l byl obžalován pro přestupek § 19 zák. č. 185/20 a že žal. úřad neprávem podřadil spornou věc pod ustanovení § 19 cit. min. nař. z r. 1860. V tom směru uznal nss stížnost za důvodnou.
Předpis § 19 písm. c) min. nař. z 11. prosince 1860 č. 36413 upravuje případ odnětí autorisace pro nedostatek způsobilosti civ. technika. O tom rozhoduje v prvé stolici politický úřad zemský a v druhé stolici min. Předpis § 19 zák. č. 185/20 stanoví odnětí autorisace (buď dočasné nebo trvalé) jako disciplinární trest pro zanedbání povinností ke komoře nebo pro porušení vážnosti stavu. K návrhu pracovní sekce jako čestné rady (§ 19) vyslovuje tento trest představenstvo komory (§ 14 písm. e) jako stolice prvá a politický úřad druhé stolice rozhoduje o takovémto odnětí autorisace jako stolice druhá a poslední (§ 24).
Pracovní sekce inženýrské komory, uznavši st-le vinným přestupku porušení vážnosti stavu podle § 19 zák. č. 185/20, usnesla se dne 16. února 1925 na návrhu, aby představenstvo odňalo st-li autorisaci na dobu jednoho roku. Představenstvo pak dne 7. září 1925 tento návrh, učiněný ve formě disc. nálezu, schválilo, to jest vyslovilo disc. nález podle § 14 písm. e) zák. č. 185/20, a přípisem z 5. října 1925 jej předložilo zsp-é »k provedení«. Zsp rozhodla ve věci podle § 19 zák. č. 185/20, vyslovila podle tohoto paragrafu ztrátu autorisace na rok jako disc. trest a ke svému rozhodnutí připojila poučení, že se z něho může st-l odvolati ve lhůtě čtyř neděl k min. prací.
Tento postup ovšem nebyl správný, neboť s hlediska zák. č. 185/20, podle něhož zsp případ zřejmě posuzovala, mohla rozhodovati jenom jako stolice odvolací a poslední, což ovšem předpokládalo, aby disc. nález představenstva komory byl řádně doručen st-li a ten aby proti němu podal stížnost podle § 24 cit. zák.
Když věc následkem odvolání st-le došla k žal. úřadu, pojal tento úřad nesprávně celé dosud provedené řízení, jakož i rozhodnutí zsp-é, které nejen v rozporu s jeho zněním, nýbrž patrně i právně mylně kvalifikoval jako prvostupňový výrok, vydaný zsp-ou podle § 19 min. nař. z 11. prosince 1860, důsledkem čehož podřadil věc pod tuto právní normu, na ní založil svoji kompetenci k rozhodování a podle ní spornou věc posoudil.
Bohuslav, Nálezy správní XV. 85 Poněvadž žal. úřad následkem tohoto právně mylného pojetí provedeného řízení a rozhodnutí zsp-é rozhodl meritorně ve sporu, ač k tomuto rozhodování nebyl oprávněn, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10788. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 435-438.