NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2959.

Ten, koho se opravované skutečnosti přímo dotýkají (jsou proti němu zahroceny), jest osobou súčastněnou ve smyslu § 19 tisk. zák., třebas byl stejně súčastněným také stát (obvinění, že určitá osoba požívá daňové výsady).
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1927, Zm I 548/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu pro přestupky v Praze ze dne 26. března 1927, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 21 tiskového zákona, spáchaný tím, že se jako zodpovědný redaktor časopisu »R.« bezdůvodně zdráhal uveřejniti opravu článku nadepsaného »Odstranění B-ova privilegia«, uveřejněného v čís. 19. ze dne 23. ledna 1927, jemu Tomášem B-ou zaslaného, jakož i potvrzujícím rozhodnutím zemského trestního soudu jako soudu odvolacího v Praze ze dne 4. května 1927, byl porušen zákon v ustanoveních §§ 19 a 21 zákona o tisku ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák.
Důvody:
V čísle 19. časopisu »R.« ze dne 13. ledna 1927 byl otištěn článek: »Odstranění B-ova privilegia« s podtituly: »Až dosud neplatil B. plnou obratovou daň. Živnostenská strana odstranila B-ovo privilegium, kterého požíval na úkor obuvníků. Živnostenská strana jediným ochráncem obuvníků. Stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B-ovým privilegiem.« Tomáš B. zaslal obviněnému jako zodpovědnému redaktoru časopisu »R.« opravu podle § 19 zák. o tisku, která mu byla doručena dne 23. února 1927. Oprava byla tohoto doslovu: »Není pravda, že až dosud neplatil B. plnou obratovou daň, nýbrž jest pravda, že B. vždy platil plnou obratovou daň, jak mu zákon ukládal. Není pravda, že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B-ovým privilegiem, nýbrž jest pravda, že B. žádného privilegia nepožíval a stát nepřicházel ani o haléř.« Zodpovědný redaktor (obviněný) tuto opravu neuveřejnil a bylo proto zahájeno proti němu k návrhu Tomáše B-i trestní řízení pro přestupek podle § 21 zákona o tisku před okresním soudem pro přestupky v Praze. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 26. března 1927 byl však obviněný podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sproštěn. Soud vzal za prokázáno, že oprava neodpovídá ustanovením § 19 zákona o tisku, že se v druhém odstavci opravy obsažená nepravdivá okolnost, že: »stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B-ovým privilegiem«, která jest vyvrácena pravdivou okolností, že »B. žádného privilegia nepožíval a nepřicházel tedy stát ani o haléř« netýkala Tomáše B-i samotného, nýbrž státu, tedy osoby třetí, která byla jedině oprávněna onu okolnost o ztrátě 11 milionů Kč opravovali a pouze stát mohl by prý tvrdili, že u B-i ani o haléř nepřicházel. Soukromý obžalobce uplatňoval prý názor příslušející výhradně osobě třetí, ačkoli k tomu nebyl oprávněn, a proto nabyl soud přesvědčení, že obžalovaný byl oprávněn opravu, kterou dlužno posuzovali jako celek, z tohoto důvodu odmítnouti a odepření opravu uveřejniti nestalo se prý bezdůvodně, protože zodpovědný redaktor není povinen ani oprávněn neodpovídající části vylučovali á zbytek uveřejnili. Odvolání soukromého obžalobce bylo rozsudkem zemského trestního soudu jako soudu odvolacího v Praze ze dne 4. května 1927 zamítnuto a napadený rozsudek byl potvrzen s poukazem na důvody prvého soudu.
Oněmi rozsudky byl porušen zákon. § 19 zákona o tisku stanoví bezvýminečně povinnost uveřejnili opravu zákonným podmínkám vyhovující na žádost úřadu nebo súčastněné osoby soukromé. Názor soudních stolic, že oprava zaslaná obviněnému jako zodpovědnému redaktoru neodpovídá ustanovením § 19 zákona o tisku proto, že opravovaná skutečnost »že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B-ovým privilegiem« se netýkala výhradně jen Tomáše B-i samotného, nýbrž státu, který jedině byl k opravě oprávněn, není v souhlasu se zákonem. Není pochybnosti o tom, že opravované skutečnosti, zahrocené proti Tomáši B-ovi, tohoto přímo se dotýkají. Uvádí-li se v onom článku skutečnost, že stát přicházel ročně o 11 milionů Kč B-ovým privilegiem, znamená to na jedné straně, že byla státní pokladna o tuto částku zkrácena, na druhé straně, že stejná částka zůstala B-ovi k dobru, a že se tak stalo následkem výsady, jíž B. požíval. Jest tedy soukromého obžalobce B-u považovati za osobu súčastněnou ve smyslu § 19 zákona o tisku, a nemůže na tom nic měniti, že stejně súčastněným jest v souzeném případě také stát (finanční správa), jenž by se ovšem mohl stejně domáhati opravy jako Tomáš B. Sprošťující rozsudek spočívá tedy na nesprávném výkladu zákona. Bylo proto k návrhu generální prokuratury podle §§ 33, 292 a 479 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2658.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 129-131.