Authors:
= Váž. tr., 8 (1926)
PDF

Čís. 2302.


Rozhodnutí o zmateční stížnosti podle §u 1 zák. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 nepřísluší samosoudci.
(Rozh. ze dne 2. března 1926, Zm I 77/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhoduje v neveřejném zasedání o stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 15. ledna 1926, jímž byla stěžovatelova zmateční stížnost do téhož rozsudku odmítnuta, usnesl se upozorniti presidium krajského soudu v Chebu, že usnesení, jímž byla zavržena opovězená zmateční stížnost obžalovaného, bylo učiněno samosoudcem, ač přísluší podle §u 1 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 soudu sborovému. Na tomto předpisu nebylo ničeho změněno ustanovením §u 6 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., kde se pouze praví: »Trestný čin . .. budiž přikázán k rozsouzení jedinému členu . ..«. Podle §u 7 tohoto zákona projedná samosoudce věc .. . atd., aniž se však praví, že by byl povolán i k rozhodnutí o zmateční stížnosti po rozumu §u 1 novely k trestnímu řádu čís. 3 ř. zák. z roku 1878.
Citace:
č. 2302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 171-171.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).