NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 5212.

Krádež, jíž se dopustil vedoucí lihovaru na svém zaměstnavateli, nespadá pod ustanovení § 176 II b), ani § 176 II c) tr. z.
(Rozh. ze dne 4. února 1935, Zm I 768/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 176 II b) tr. z., zrušil však napadený rozsudek podle § 290 tr. ř. z moci úřední ve výroku o vině, trestu a nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu, uznal obžalovaného vinným přestupkem krádeže podle §§ 171, 460 tr. z. a vyměřil mu nový trest, uloživ rozhodnutí o povolení podmínečného odkladu výkonu trestu soudu první stolice.
Z důvodů:
Rozsudek jest stižen zmatkem podle čís. 10 § 281 tr. ř. zmateční stížnosti neuplatněným, k němuž však nejvyšší soud jako soud zrušovací přihlíží podle § 290 tr. ř. z moci úřední, přesvědčiv se při vyřizování zmateční stížnosti, že bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaných nesprávně použito. Rozsudek zjišťuje, že se obžalovaný dopustil krádeže na svém zaměstnavateli v době, kdy byl vedoucím lihovaru, při čemž cena odcizených věcí 2000 Kč nepřesahovala. Rozsudek vylučuje kvalifikaci krádeže podle § 173 tr. z.; vyslovuje, že kvalifikace § 176 II b) je dána a že by subsidiárně přišla v úvahu kvalifikace podle § 176 II c) tr. z. Vedoucího lihovaru je však pokládati za hospodářského úředníka, neboť k zaměstnání takovému je třeba odborného vzdělání teoretického a technických vědomostí. Že je obžalovaný má, plyne i z údaje četnického oznámení. Osobu s takovou kvalifikací nelze podřaditi pod pojem osoby služebné ve smyslu § 176 II b) tr. z., tím méně pod pojem živnostníka, nádeníka a učně ve smyslu § 176 II c) tr. zák. Zbývá tu pouze kvalifikace krádeže podle ceny odcizené věci a poněvadž podle zjištění rozsudku cena obžalovaným odcizeného lihu a žita nepřesahuje 2000 Kč, jde jen o přestupek podle § 460 tr. z. Bylo proto obžalovaného uznati vinným jen přestupkem krádeže podle § 460 tr. z. a podle téhož zákonného ustanovení ho odsouditi k přiměřenému trestu. Pro použití vyšší sazby podle § 4 odst. 1 zákona čís. 31/1929 nebylo zjištěno žádného podkladu.

Citace:

č. 5212. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 86-87.