NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 7941.

Samospráva obecní. — Řízení správní (Podk. Rus): 1. Obce jsou oprávněny a povinny vymáhati na poplatnících daně s přirážkami do úhrnné výše 1000 Kč ročního předpisu u jednotlivého poplatníka. — 2. O tom, zda a pokud ta která daňová a přirážková povinnost stihá jednotlivého poplatníka, rozhodují úřady finanční, nikoliv úřady administrativní.
(Nález ze dne 8. května 1929 č. 8265.) Věc: Adolf G. v M. proti župnímu úřadu v Mukačevě o ručení za obecní přirážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 10. června 1925 byla u st-le provedena exekutorem města Mukačeva mobilární exekuce k vydobytí dlužných městských přirážek. V žádosti, aby tato exekuce byla zrušena, dovozoval st-l jednak, že přirážky ty jsou promlčeny, jednak že jsou osobním závazkem původního vlastníka domu, a nebyvše zapsány do poz. knih nepřešly na st-le jako na nabyvatele nemovitostí.
Rozhodnutím ze 7. října 1925 zamítl starosta města Mukačeva st-lovu žádost, poněvadž promlčení přirážek bylo na Podk. Rusi do r. 1922 suspendováno a přirážky byly předepsány do pěti let, a poněvadž dle § 187 úpravy č. 132000/23 odpovídá za přirážky právní nástupce. Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí, musil si nss ujasniti předem otázku, zda žal. úřad byl vůbec příslušný, aby o st-lově odvolání ve věci měst. daňových přirážek věcně rozhodoval.
V tomto směru nutno přihlédnouti k předpisu § 42 ob. fin. novely č. 329/21, kde se v 1. odst. stanoví, že výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek ke státním daním děje se týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním příslušných daní státních. Táž v podstatě zásada vyslovena jest i v § 4 zák. č. 43/22 o oddělení stát. fin. správy od obecní a municipální správy na Slov. a Podk. Rusi, neboť praví se zde, že přirážky samosprávných svazků předpisují státní berní úřady a že vybrrání přirážek děje se týmiž orgány jako vybírání stát. daní. Výjimku z této zásady obsahuje jen předpis § 2 lit. a) právě cit. zák. stanovící, že obce, měst. daňové úřady a notáři jsou nadále povinni obstarávati vybírání a vymáhání přímých stát. daní s přirážkami do výše 1000 Kč u jednotlivého poplatníka až do doby, kterou určí vl. nař.
Vl. nař. č. 131/22, vydané k provedení cit. zák. č. 43/22 a rozvádějící blíže ustanovení jeho § 2 a § 4, stanoví pak v čl. 2 odst. 3 pod č. 6, že obce, měst. daňové úřady a obecní a obv. notáři jsou nadále povinni vymáhati dle platných předpisů daně s příslušenstvím do úhrnné sumy 1000 Kč ročního předpisu u jednotlivého poplatníka, pokud nebudou vyrozuměni, že státní berní úřad provede vymáhání sám, což může učiniti i v případech, kde daň s přirážkami nepřesahuje 1000 Kč; dále se stanoví v čl. 7, že dle odst. 2 § 2 zák. č. 43/22 ponechává se munic. orgánům pouze úkol podporovati činnost stát. fin. správy, nikoli však meritorně rozhodovati o fin. záležitostech; konečně pak se ustanovuje v čl. 9., že o odvoláních proti daním ukládaným stát. berními úřady rozhoduje fin. ředitelství jako jediná a poslední odvolací stolice.
Ze všech těchto ustanovení plyne, že obce jsou sice oprávněny a povinny — jde-li o daně s přirážkami do úhrnné výše 1000 Kč ročního předpisu u jednotlivého poplatníka — prováděti vymáhání těchto poplatnických závazků, že však adm. úřadům nepřísluší rozhodovati o tom, zda a pokud ta která daňová a přirážková povinnost stihá jednotlivého poplatníka, neboť řešiti otázku této povinnosti jsou povolány jedině úřady finanční. Při tom nemůže ovšem rozhodovati, zda spor o poplatné povinnosti vzešel v řízení ukládacím nebo teprve v řízení zavedeném k uskutečnění formalisované povinnosti, neboť podstatou jeho jest vždy otázka zásadní poplatné povinnosti.
V konkrétním případě bránil se st-l proti výkonu exekuce, směřujícímu k vydobytí měst. přirážek námitkami, popírajícími zásadně jeho povinnost platiti ony přirážky. Ale pak šlo tu o případ meritorního rozhodování o fin. záležitostech, jenž nespadá v kompetenci úřadů adm., jimž přísluší pouze úkol stát. fin. správu podporovati, nikoli spory meritorně rozhodovati. Byly proto k rozhodování o právním prostředku st-lově příslušný úřady stát. správy fin,. (čl. 9 vl. nař. č. 131/22), nikoliv úřad žal., jenž rozhodnuv v konkrétním případě osvojil si kompetenci, která mu dle současného právního řádu nepřísluší.

Citace:

č. 7941. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 745-747.