Č. 10882.

Samospráva obecní. — Církevní věci. — Školství (Slovensko): I. Rozhodovati o odvolání poplatníka z usnesení obce o obecním rozpočtu přísluší okr. a zem. výboru, třebas jde o úhradu schodku rozpočtu církevní školy a o náklad na základě patronátní povinnosti vůči řím.-kat. církvi. — II. Ustanovení § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 pozbylo účinnosti předpisem § 4 zák. č. 77/1927 Sb.
(Nález ze dne 24. listopadu 1933 č. 18159.)
Věc: Obec T. (adv. Dr. J. Ďurčanský z Bratislavy) a Alexandr a Josef L. v D. (adv. Dr. Emil Weisz z Nov. Zámků) proti zemskému výboru v Bratislavě o rozpočet obce T. na rok 1930.
Výrok: Ke stížnosti obce T. zrušuje se nař. rozhodnutí, pokud jím byli Alexander a Josef L. osvobozeni od společného placení na náklad řím. - kat. školy v T., pro nezákonnost. Stížnost Alexandra a Josefa L. se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V obecním rozpočtu obce T. na rok 1930 byly v potřebě zařáděny položka 64707 Kč na »schodek řím.-kat. školního rozpočtu (rubr. XIV, pol. 4) a položka 8016 Kč 40 h na »patronátní povinnosti vůči řím.-kat. církvi (rubr. XVIII, pol. 1). Proti zařadění těchto položek do rozpočtu podali Alexander a Josef L. jako poplatníci obce T. odvolání, v němž poukazovali na to, že uvedené položky zvyšují rozpočtový schodek, jenž má býti kryt přirážkami k státním daním, které i je postihnou, ač svým nákladem udržují školu v D. (v obci T.) a řím.-kat. faru v D. jako její patroni. Když okr. výbor v Nových Zámcích toto odvolání zamítl, podali A. a J. L. další odvolání k zem. výboru, v němž dovozovali svůj nárok na vyloučení položky na školní rozpočet z ustanovení § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868, a nárok na vyloučení položky na patronátní povinnosti tvrzením, že patronem řím.-kat. církve v T. je arcibiskup, jenž má nésti veškerá patronátní břemena, k nimž st-lé jsou tím méně povinni přispívati, že jako patroni vydržují řím.-kat. faru v D. a Zemský výbor vyhověl tomuto odvolání co do položky na školní rozpočet a nařídil obci, aby st-lé byli ve smyslu cit. § 36 osvobozeni od společného nesení nákladu na řím.-kat. školu v T. částkou 64707 Kč v poměru k jejich státní dani ve výšce skutečného nákladu na školu v D., jimi vydržovanou; ohledně položky na patronátní povinnosti však stížnost zamítl. V důvodech k prvé části poukázáno na to, že cit. § 36 jasně dokazuje oprávněnost stanoviska odvolatelů; směrodatné je, že tito udržují zvláštní školu, při čemž nezáleží na tom, je-li to škola konfesionelní čili nic. Námitky, týkající se patronátních povinností obce vůči řím.-kat. faře odpadají, ježto jsou dokázány kanonickou visitací z 1. května 1852, § 3 cap. II částka II.
Proti tomuto rozhodnutí podávají stížnost jednak obec T. (proti prvé části rozhodnutí), jednak A. a J. L. (proti druhé části).
Stížnost obce uvádí, že vydržování řím.-kat. školy v T. je patronátní povinností obce, zakládající se na kanonické visitaci z r. 1852, a vždy obcí uznávané a plněné. Jde tedy o břemeno stihající obec a všecky její poplatníky. Ustanovení § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 tu neplatí, ježto jde o povinnost obce, založenou smluvně v době před platností tohoto: zák. čl. Dále vytýká stížnost, že rozhodnutí zem. výboru je v rozporu s předpisy zák. č. 77/27 a vl. nař. č. 157/27, podle kterých úhrada schodku školního rozpočtu patří do obecního rozpočtu, v jehož mezích se uhradí stejně, jako ostatní obecní potřeby, a vybírání zvláštní školní přirážky není dovoleno.
Stížnost Alexandra a Josefa L. namítá, že st-lé církevně nepatří do T., ježto vlastním nákladem udržují řím.-kat. faru v D., a že se ustanovení kanonické visitace proto na ně nevztahují. Dále opakuje stížnost námitku, uplatněnou také již v odvolání k zem. výboru.
Maje rozhodovati o těchto stížnostech, musil sobě nss předem položit otázku, byl-li zem. výbor k rozhodování příslušným a zodpověděl ji kladně z těchto důvodů: St-lé A. a J. L. podali proti usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu odvolání, v němž se domáhali opravy rozpočtové potřeby v ten smysl, aby z ní byly vyloučeny obě uvedené položky proto, poněvadž by jinak i oni museli ke krytí jich přispívat, když celý schodek vzniklý i se započtením obou oněch položek má být podle rozpočtu uhrazen přirážkami k státním daním, kdežto st-lé mají za to, že je nestihá povinnost, aby také oni nesli náklady obou položek. K rozhodování o odvoláních, směřujících proti usnesení o obecním rozpočtu, byl podle zák. č. 329/21 povolán okresní a zemský výbor, a na tomto stavu nebylo dalším zákonodárstvím nic změněno. V daném případě záviselo rozhodnutí těchto úřadů v podstatě na zodpovědění otázky, je-li obec T. povinna vydržovati tamní řím.-kat. školu, a má-li vůči řím.-kat. církvi povinnosti, vyplývající z kanonické visitace. Tyto otázky mohl a musil si žal. úřad zodpovědět jen prejudicielně. Pokud jde o stížnost obce T., pokládal nss za účelné, aby se nejprve obíral námitkou, že ustanovení § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 nelze tu použíti, v souvislosti s námitkou, že rozhodnutí žal. úřadu, o toto ustanovení se opírající, se ocitá v rozporu se zák. č. 77/27 a vl. nař. č. 157/27. Při veřejném ústním líčení precisoval zástupce obce tyto námitky v ten smysl, že cit. § 36 pozbyl důsledkem obou uvedených norem z roku 1927 platnosti. Tomuto názoru musil nss přisvědčiti. Stanoví-li § 4 zák. č. 77/27, že náklady neuhrazeného školního rozpočtu jest vřaditi do rozpočtu obecního, v jehož mezích se uhradí stejně, jako ostatní potřeby obecní, a že se nedovoluje vybírání zvláštní přirážky školní, je z toho patrno, že vůle zákona směřuje k tomu, aby náklad na školu obcí vydržovanou — a tou může být podle § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 i obecní škola, jejíž: konfesijní charakter byl obcí podržen byl uhrazován nadále, pokud není krytí jinými obecními příjmy, přirážkami k státní dani, rozvrhovanými na poplatníky podle ustanovení obecních zákonů. Tím pozbylo odchylné ustanovení § 36 cit. zák. čl. předpokládající, jak z jeho souvislostí s § 35 je vidno, vybírání zvláštní školní daně (přirážky), a sproštující určité osoby buď zcela neb aspoň z části od placení této daně, platnosti, a nař. rozhodnutí, které z něho dovodilo výrok, že A. a J. L. mohou být povinni jen v míře tímto § stanovené na schodek školního, rozpočtu přispívati, jeví se nezákonným.
Proto byla rozhodnuti zem. výboru v části, vzaté v odpor obcí T., zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud jde o stížnost Alexandra a Josefa L., sluší konstatovati, že žal. úřad opřel své rozhodnutí o skutečnost, že povinnost k prestacím obce T. tamní řím.-kat. faře je prokázána kanonickou visitací z r. 1852. Tento závazek obce stížnost vůbec nepopírá. Z něho pak plyne povinnost obce, postarat se o jeho plnění a o náklad naň. Pro poměr obce k st-lům, jako poplatníkům majícím poměrně přispívati i k uhrazení toho nákladu, je bez významu, zda st-le udržují sami faru v D. a kdo je patronem řím.-kat. církve v T., neboť prvá okolnost je nezbavuje povinnosti přispívati přirážkami na krytí výloh, k nimž je obec povinna, a druhá nemění nic na výslovném závazku obce vůči řím.-kat. církvi, stížností, jak řečeno, nepopřeném, i kdyby patronem byl skutečně arcibiskup.
Stížnost A. a J. L. je proto bezdůvodná.

Citace:

č. 10882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 697-699.