Č. 12557.Zaměstnanci veřejní: Pro závěr úřadu, že úředníku nebránila nemoc v tom, aby vyhověl úřednímu rozkazu, není dostatečný podklad v posudku úředního lékaře, který úředníka toho v kritické době neprohlédl. (Nález z 10. října 1936 č. 15213/36.) Věc: Inž. Stanislav H. v Jičíně proti rozh. min. zemědělství z 30. ledna 1934 o zrušení služebního poměru. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Výměrem zem. úřadu v Užhorodě z 11. prosince 1933 byl služební poměr st-le, lesního koncipisty, zrušen podle § 11 odst. 2 služ. pragmatiky, a to z toho důvodu, že neuposlechl rozkazu nadřízeného úřadu, jímž byl přeložen z Hradce Králové do správního obvodu země Podkarpatoruské, ačkoli byl podle dobrozdání úředního lékaře schopen jízdy do Užhorodu, kde se měl k nastoupení služby hlásiti. V tomto jednání shledal zem. úřad porušení předpisů § 22, resp. § 29 služ. pragmatiky a vyslovil, že nepokládá proto st-le za způsobilého pro ustanovení úředníkem. Odvolání, jež st-l z tohoto výměru podal, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, při čemž bylo vysloveno, že zem. úřad dospěl po úvaze průběhu celého řízení právem k závěru, že st-l svévolně neuposlechl rozkazu min. zemědělství, a — spatřuje v tom porušení § 22, resp. § 29 služ. pragm. — neuznal ho důvodně za způsobilého pro ustanovení úředníkem. Stížnost vznáší na toto rozhodnutí řadu námitek. — — — — Důvodnou musila býti uznána námitka stížnosti, že žal. úřad nemohl za podklad svého názoru, že st-l je schopen jízdy, vzíti dobrozdání úředního lékaře z 2. října 1933, když tento lékař ho naposledy prohlížel dne 18. srpna 1933 a nemohl se tedy o jeho zdravotním stavu v říjnu 1933 vyjadřovati. Obdobnou námitkou bránil se st-l již v odvolání a žal. úřad vyřídil ji tak, že úřední lékař jako odborník mohl vzhledem ke své diagnose z 18. srpna 1933 přijíti k závěru, že st-l byl v kritické době schopen jízdy do Užhorodu. Stížnost však právem uvádí, že pouhý soud úředního lékaře bez prohlídky není dostatečným osvědčením skutkových okolností, v konkrétním případě zdravotního stavu st-lova. Je tedy skutkové zjištění žal. úřadu v tomto bodě stiženo vadou řízení. Stejně se to má i s námitkou další, v níž se uvádí, že st-l na výzvu zem. úřadu z 9. října 1933 dopisem z 12. října 1933 výslovně se nabídl, že na požádání předloží vysvědčení lékařů o tom, že není schopen jízdy, a žádal, aby jeho zdravotní stav byl přezkoušen úředním lékařem. Tím vyhověl st-l vyzváním zem. úřadu z 21. září a 30. září 1933, aby osvědčil neschopnost k jízdě do Užhorodu, a bylo proto na žal. úřadu, aby k obdobné obraně st-lova odvolání zaujal stanovisko. To však žal. úřad neučinil, v čemž nutno shledati rovněž vadu řízení. Z toho, co bylo uvedeno, je patrné, že stížnost důvodně vytýká, že žal. úřad neměl v provedeném zjištění dostatečný základ pro svůj úsudek o tom, že st-l se dopustil porušení předpisu § 22 služ. pragm., neboť o neuposlechnutí rozkazu úředního nelze zajisté mluviti, jak to ostatně nař. rozhodnutí samo konstatuje, tehdy, jestliže úředníku brání nemoc v tom, aby rozkazu vyhověl, a pro úsudek, že st-l nemocen nebyl, není v daném případě bezpečný skutkový základ. Výsledek správního řízení neopravňoval také žal. úřad k úsudku o tom, že st-l nezachoval se podle předpisu § 29 služ. pragm., ježto žal. úřad nevypořádal se vůbec se skutečností, že st-l lékařské vysvědčení o své neschopnosti k jízdě výslovně nabídl, a že sám o prohlídku úředním lékařem žádal. Z toho však plyne, že žal. úřad neměl dostatečný podklad pro svůj úsudek, že st-l svévolně neuposlechl daného mu rozkazu, a nemohl proto také důsledně dospěti k závěru, že st-li se nedostává způsobilosti pro ustanovení úředníkem, kterýžto závěr byl opřen jedině právě o to, že st-l dopustil se svévolného neuposlechnutí rozkazu min. Ale pak chyběl žal. úřadu zákonný předpoklad § 11 odst. 2 služ. pragm. pro zrušení st-lova služebního poměru.