Čís. 1784.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.). Přeměna rozvodu v rozluku není přípustna, byl-li rozvod povolen v cizině po 28. říjnu 1918 a oba manželé bydlí v cizozemsku.
(Rozh. ze dne 8. srpna 1922, Nd I 400/22.)
Nejvyšší soud zamítl návrh manželů, bydlících ve Vídni, by určen byl dle § 28. j. n. místně příslušný tuzemský soud pro vyřízení jejich žádosti za rozluku manželství, jež bylo usnesením okresního soudu ve Vídni ze dne 3. října 1919 dobrovolně rozvedeno od stolu a lože.
Důvody:
Dobrovolný rozvod manželství navrhovatelů byl povolen v cizině a to teprve po dni 28. října 1918; manželé bydlí dle svého vlastního tvrzení v cizině. Žádost za přeměnu rozvodu manželství v rozluku podle zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. není tudíž v tuzemsku vůbec přípustná, neboť užití § 24 tohoto zákona jest vyloučeno, poněvadž rozvod manželství byl povolen teprve po dni 28. října 1918 a v § 20 (3) zákona tohoto obsažen jest předpis o soudní příslušnosti pro žádosti za přeměnu rozvodu manželství v rozluku pouze pro případy, když aspoň jeden z manželů má svůj obecný soud v tuzemsku, nikoliv však na případy, když žádný z manželů nemá v tuzemsku svého obecného soudu, ač z §§ 20 a 24 uvedeného zákona z roku 1919, jakož i ze zprávy právního výboru (tisk 298, str. 16) o osnově zákona tohoto vysvítá, že zákonodárce byl si vědom možnosti případů takových. — Z toho plyne, že není zde základní podmínky § 28 j. n., totiž předmětné příslušnosti soudů tuzemských, a že tudíž ustanovení § 28 j. n. nelze zde vůbec užíti.