NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3076.

S hlediska druhého odstavce § 157 tr. zák. se sice nevyžaduje, by vztažení ruky bylo takové, že pravděpodobně vedlo nebo vésti mohlo ke způsobení zjištěného poškození na těle; je-li však prokázáno nebo pro- kazatelno, že vztažení ruky podle svého způsobu toto uškození na těle přivoditi ani k jeho způsobení přispěti nemohlo, nelze pachateli ukládati zodpovědnost za tento výsledek; vztažení ruky musí se tu státi v úmyslu nepřátelském.
(Rozh. ze dne 4. února 1928, Zm I 322/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 1927, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem těžkého uškození na těle podle druhého odstavce § 157 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc odkázal na soud první stolice s příkazem, by po opětném hlavním přelíčení ve věci znovu rozhodl.
Důvody:
Zkoumaje pojmové náležitosti zločinu podle druhého odstavce § 157 tr. zák. uvádí nalézací soud správně v odůvodnění rozsudku, že se k vině vyžaduje, by se vztažení ruky stalo v úmyslu nepřátelském, jak se předpokládá v § 152 tr. zák. Naproti tomu nelze souhlasiti s dalším názorem nalézacího soudu, že vztažení ruky v tomto úmyslu naplňuje skutkovou povahu tohoto zločinu i tehdy, když jest vyloučeno, že jím mohlo býti způsobeno uškození na těle v tomto zákonném předpisu předpokládané. Nevyžaduje se sice, by vztažení ruky bylo tak uzpůsobeno, že asi vedlo nebo vésti mohlo ke způsobení zjištěného uškození na těle; je-li však prokázáno nebo prokazatelno, že vztažení ruky podle svého způsobu toto uškození na těle přivoditi nebo k jeho způsobení přispěti nemohlo, nebylo by lze osobě takto provinilé ukládati zodpovědnost za tento výsledek, an z její trestné činnosti nastati nemohl, a nemohlo by vztažení ruky jí býti přičítáno za zločin podle druhého odstavce § 157 tr. zák., nýbrž mohlo by býti posuzováno jen podle způsobu a míry její účasti na hromadném zlém nakládání. V souzené trestní věci bylo zkoumáno, jakým způsobem bylo přivoděno uškození na těle, jež bylo na Oskaru M-ovi zjištěno, a soudní lékaři se vyslovili, že zranění to nemohlo nastati kopnutím botou, jak se podle obžaloby za vinu kladlo obžalovanému Vilému Z-ovi, ježto bylo zjištěno, že obroučka brýlí jest z celulloidu s kovovou vložkou, že pravá obroučka jest úhlovitě prohnuta a že se to mohlo státi jen nárazem o tvrdý, ostrý předmět, o hranu veřejí, nikoliv kopnutím botou. Následkem svého právního názoru má nalézací soud podle odůvodnění rozsudku tento posudek za nerozhodný, ježto prý je lhostejno, ze které rány nastalo zranění oka, a zaujímá-li přes to nalézací soud ve své skutkově zjišťovací činnosti k tomuto posudku stanovisko v tom smyslu, že neuznává posudek ten správným, jsa toho přesvědčení, že se zranění pokud se týče prohnutí obroučky mohlo státi podešví boty, jež je tvrdá, nelze tento závěr s hlediska § 281 čís. 5 tr. ř. uznati bezvadným, ježto, nehledíc ani k tomu, že nebylo zjištěno, jak byl obžalovaný Vilém Z. tehdy obut, nemůže posudek znalců, osob odborně způsobilých, vydaný a odůvodněný podle jejich odborné znalosti a zkušenosti, býti odbyt pouhým náporem, pro který nejsou uvedeny rovnocenné důvody, přiměřené posouzení této odborné otázky. Okolnost znalci potvrzená je podle toho, co uvedeno, pro otázku viny závažná, neboť, kdyby byla zjištěna ve smyslu znaleckého posudku, nemohl by obžalovanému Vilému Z-ovi býti přičítán zločin podle druhého odstavce § 157 tr. zák. V tom, že nalézací soud tuto pro výrok o vině závažnou okolnost vůbec nezjistil, pokud se týče zjistil způsobem vadným, dlužno spatřovati důvod zmatku podle § 281 čís. 5 tr. ř.
Zmateční stížnost obou obžalovaných jest odůvodněna i v tomto dalším směru: Nalézací soud správně vychází z názoru, že se vztažení ruky musí státi v úmyslu nepřátelském a zjišťuje v rozsudkových důvodech rozborem jednotlivých průvodů u obou obžalovaných, že se proti zraněnému Oskaru M-ovi dopustili vztažení ruky, a to, jak si nalézací soud ustrojuje příběh podle svého dohadu jako místně i časově možný a pravděpodobný, tím způsobem, že nejprve obžalovaný U. mrštil Oskarem M-em na dveře, že M. upadl na to na zem, a že obžalovaný Vilém Z. ho na to kopl botou. Nalézací soud však nezjišťuje a blíže nedoličuje, že se toto možné vztažení ruky obou obžalovaných stalo v úmyslu nepřátelském, ač právě tato pro otázku viny podstatná okolnost vyžadovala podle povahy případu zevrubnějšího rozboru, ježto oba obžalovaní popírají, že se do rvačky vmísili v úmyslu, by s bratry M-ovými zle nakládali, a dokazují svědky, že, pokud do ní zasáhli, učinili tak bez jakéhokoliv úmyslu nepřátelského jen k vůli tomu, by zamezili rvačku nebo jí učinili přítrž, a když zejména obžalovanému U-ovi zraněný Oskar M. dosvědčuje, že na něho ruku ani nevztáhl, a dále potvrzuje, že upadl na zem přes něčí nohy. Nedostatek tohoto zjištění nelze ospravedlniti ani tím, že se vztažení ruky stalo při rvačce a že tudíž již proto musí býti usuzováno na úmysl nepřátelský, neboť, by bylo lze z tohoto hlediska na nepřátelský úmysl usuzovati, musilo by jako nutný předpoklad býti zjištěno, že se obžalovaní do rvačky vmísili a jí se súčastnili právě k vůli tomu, by se soupeři zle nakládali. Z toho důvodu jest napadený rozsudek ohledně obou obžalovaných stižen zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a důsledkem toho bylo, aniž je třeba obírati se dalšími uplatněnými důvody zmatečnosti, rozsudek ohledně obou obžalovaných jakožto zmatečný zrušiti a věc podle § 288 čís. 3 tr. ř. odkázati na soud první stolice k provedení nového hlavního přelíčení a k novému rozhodnutí.

Citace:

Čís. 3076.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 124-126.