Tagányi Karel, Lebende Rechtsgewohnheiten und ihre Sammlungen in Ungarn. — Berlín 1922. — Ungarische Bibliothek, I. řada č. 3., str. 128, 8°. — Známý badatel maďarský vydal část svých dosavadních badání nad právními obyčeji v Uhrách. Nadpis díla hlásá více, než v knize jest obsaženo. Autor v předmluvě již upozorňuje, že má býti jeho pojednání pouze podnětem k další práci v tomto oboru. Obsah knihy rozdělen je ve čtyři kapitoly. V první pokouší se autor o shrnutí literatury světové o právních obyčejích národů. Všímá si i národů asijských, afrických a jiných. Autor uvedl i snahy »Národopisného Věstníku československého.« Jiných však prací českých neuvádí a pomíjí je v celém dalším obsahu. Nezná také publikací polského »Towarzystwa ludoznawczego« a jiných polských prací, ač cituje literaturu ruskou a jihoslovanskou. V dalších kapitolách omezuje se pouze na právo rodinné a dědické. V pojednání o právu rodinném mluví o endogamii, exogamii, o prvotních formách uzavírání manželství, o poměru mezi otcem a dětmi a zmiňuje se také o obyčeji, že zeť byl přijímán v rodinu manželčinu. V této souvislosti uvádí manželství »na pristavkě« na Slovensku. Ke konci druhé kapitoly činí zmínku o organisaci Sippe a nedílu (Hausgemeinschaft). Tu třeba autoru vytknouti, že nezná prací Kadlecových o rodinném nedílu. Nezná ovšem, ani díla Kadlecova o Tripartitu. Ve třetí kapitole autor jedná o obyčejích při pohřbívání, o ctění předků, dále o formách umělého příbuzenství. Tu upozorňuje na př., že vyskytají se v Uhrách »torlók« neb »dušnok«, což není nic jiného než čeští »dušníci« (Lippert, Sozialgeschichte II., 14). Mluvě o umělých formách příbuzenství, uvádí také »atakat«, pominul, tu opět zajímává pojednání. Ciszewského a Bruchnalského z polské vědy. Rovněž tak mluvě o pobratimství, obrací se ku vzdáleným národům kavkazským. Poslední kapitola o právu dědickém nepřináší mnoho nového. Autor pracuje metodou srovnávací, upozorňuje na příklady, vyskytující se v maďarském právu obyčejovém. Pracuje však velmi široce, srovnávaje různá vzdálená práva, pomíjeje blízké sousedy Maďarů. A přece je dostatečně známo, třeba by to Maďaři popírali, že mnoho bylo přijato tu od Slovanů. Ne nadarmo Maciejowski přijal ve své dílo o slovanském právu, právo maďarské. Odtud měl autor vyjíti a to je třeba autoru vytknouti. Rr.