NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10592.

Za poplatky notáře jako soudního komisaře při projednávání pozůstalosti, jež nelze uhraditi podle § 802 obč. zák. a podle § 111 nesp. říz. z pozůstalostní podstaty, ručí osobně dědic, třebas se přihlásil k pozůstalosti podmínečně. Nesejde na tom, zda pozůstalostní útraty vznikly z části před tím, než se strana súčastnila řízení, najmě než podala dědickou přihlášku.
(Rozh. ze dne 5. března 1931, R I 98/31.)
V pozůstalostní věci, v niž byla pozůstalost odevzdána československému státu jako universálnímu dědici, byly právoplatným usnesením ze dne 27. května 1927 určeny poplatky notáře jako soudního komisaře za projednání pozůstalosti na 11043 Kč a bylo uloženo eráru republiky Československé, zastoupenému českou finanční prokuraturou v Praze, by poplatky ty zapravil. Erár zapravil na poplatky ty dosud jen 2660 Kč. Návrh notáře, by nedoplatek 8383 Kč byl na eráru vymožen, soud prvé stolice zamítl s odůvodněním, že se česká finanční prokuratura přihlásila za československý stát k pozůstalosti s dobrodiním inventáře, dědic s dobrodiním inventáře přihlášený ručí podle § 802 obč. zák. za dluhy a za závazky pozůstalosti, tudíž prý i za výlohy projednání pozůstalosti jen do výše hodnoty majetku jemu skutečně připadlého a jen tímto majetkem, a že česká finanční prokuratura v zastoupení československého státu vyrovnala poplatky stěžovatele penízem 2660 Kč, jenž odpovídá hodnotě jmění movitého v tuzemsku uloženého, ostatní jmění že jest v cizině na území Ruska, a jeho hodnota právě tak jako nárok proti sovětské republice na náhradu škody jest dubiosní. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by o návrhu notáře po rozumu § 104 jedn. řádu dále jednal. Důvody: Stanovisko soudu prvé stolice jest v rozporu se zákonem. V projednávaném případě nejde o pohledávku, již by bylo podřaditi pod ustanovení § 802 obč. zák. Jde tu o poplatky za soudní jednání, provedené notářem jako soudním komisařem: za soupis pozůstalostního jmění a za projednání pozůstalosti, které podle zásady, že náklady soudního řízení má hraditi ten, v jehož zájmu vznikly, jest povinen hraditi československý stát, v jehož zájmu vznikly následkem jeho výminečné dědické přihlášky k pozůstalosti, byť i pozůstalost byla předlužena, ovšem bez újmy proti třetím osobám poplatky ty si sraziti po rozumu § 111 nesp. říz. z pozůstalostní podstaty. Kromě toho, jak případně stížnost k tomu poukazuje, bylo usnesením ze dne 27. května 1927 právoplatně uloženo československému státu, by poplatky notáře jako soudního komisaře zaplatil. Podle § 104 jedn. ř. o zaplacení poplatků notářů jako soudních komisařů musí býti pečováno z úřadu postupem tamtéž stanoveným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Výrok i důvody napadeného usnesení odpovídají celkem věci i zákonu, opírajíce se zřejmě o právní názor, vyslovený v rozhodnutích bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 2951 a 6479 sb. Glaser-Unger. V nich jest správně vyloženo, že za pozůstalostní poplatky, jež nelze zaplatiti podle § 802 obč. zák. a podle § 111 nesp. říz. z pozůstalostní podstaty, ručí osobně dědic, třebaže podmíněně ze zákona se přihlásivší, protože podle § 24 min. nař. ze dne 3. července 1854, čís. 169 ř. zák. musí útraty, které vzešly z podnětu vystoupení některé strany u soudu, zaplatiti strana anebo její plnomocník, která dala právě svým vystoupením podnět k úřednímu výkonu neb zařízení. Nesejde na tom, zda pozůstalostní útraty vznikly z části ještě před tím, než se strana súčastnila řízení, najmě než podala dědickou přihlášku. Podavši ji dodatečně, vstoupila do pozůstalostního řízení, schválila tím — pokud jim snad výslovně neodporovala — mlčky všechna soudem učiněná opatření, a ručí proto za poplatky, které vzešly nejen po jejím vystoupení jako strany u soudu, nýbrž i před tím.

Citace:

Čís. 10592. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 327-328.