Čís. 1413.

Pro skutkovou podstatu zločinu podvodu dle §u 199 písm. a) tr. zák. jest lhostejno, zda okolnost, ohledně níž bylo křivé svědectví vydáno, jest pro věc významu většího či menšího či dokonce žádného.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1923, Kr I 1172/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 26. září 1922, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 a) tr. zák.
Důvody:
Obžalovaná napadá rozsudek z důvodu §u 281 č. 9 a) tr. ř., poněvadž prý křivé svědectví, k němuž dle zjištění Engelberta K-a nesváděla, týkalo se okolnosti pro výsledek sporu zcela nerozhodné, pročež šlo prý jen o delikt putativní, ježto stát křivým svědectvím žádným způsobem nemohl v právech svých býti poškozen. Než stížnost je bezdůvodná. Nehledíc k tomu, že nebylo pro povahu urážky, pro niž byla obžalovaná Ladislavem M-em žalována, zcela bezvýznamým, zda užila obžalovaná slova »kurva« či »holka«, poněvadž cti žalobcovy ještě citelněji dotýká se výtka, že by byl jel do Budějovic za »kurvou« nežli za holkou«, nemůže rozhodovati o skutkové podstatě dle §u 199 a) tr. zák., zda okolnost, k jejímuž nesprávnému potvrzení před soudem bylo sváděno, jest s hlediska sporu, v němž svědectví mělo býti složeno, ve skutečnosti významu většího či menšího, či dokonce žádného. Zákon zavazuje v §§ 165 a násl. tr. ř. bezpodmínečně svědka, by seznal na soudě pravdu a nic jiného než pravdu. Též § 199 a) tr. zák. nerozeznává, zda svědectví týkalo se okolnosti rozhodující čili nic. Nelze také v konkrétním případě v té příčině rozlišovati, to tím méně, poněvadž každá vědomá nepravda svědkova před soudem alespoň ohrožuje výkon spravedlnosti a stát poškozuje v jeho právu, aby se od svědka dověděl pravdu. Ostatně, svědectví o okolnosti, jež nemá přímo vlivu na rozhodnutí soudu, může míti vždy vliv nepřímý na posuzování věrohodnosti, ospravedlnění obviněného, nebo výpovědi ostatních svědků, takže již proto nelze vyloučiti možnost poškození. Nešlo proto vůbec o delikt putativní, nýbrž o skutečný zločin dle §u 199 a) tr. zák., i bylo zmateční stížnost jako bezdůvodnou zavrhnouti.

Citace:

č. 1413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 584-585.