NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6197.

Živnostenské právo: Stavitelská zkouška vykonaná před vydáním zák. č. 155/1925 v Bratislavě — třebas v rozsahu min. nař. č. 195 ř. z. z r. 1893 — nepostačuje k dosažení koncese stavitelské na území Čech, Moravy nebo Slezska.
(Nález ze dne 4. ledna 1927 č. 27.116/26).
Prejudikatura: Boh. 6000 adm.
Věc: František M. v B. proti ministerstvu obchodu o koncesi stavitelskou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl pořadem instančním potvrzen výnos zsp-é v Brně z 23. prosince 1924, kterým nebylo vyhověno žádosti
st-lově za udělení koncese stavitelské se stanovištěm v B., poněvadž se nevykázal vysvědčením o zkoušce stavitelské, vydaným na základě min. nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z., resp. podle nostrifikačních norem platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a nepodal tudíž průkazu způsobilosti ve smyslu ustanovení § 9 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. Min. k tomu dodalo, že jelikož st-l žádal za koncesi stavitelskou se stanovištěm v B., dlužno jest posuzovati jeho žádost s hlediska právního řádu platného na území republiky mimo Slov. a Podk. Rus.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno dávno před tím, než byl vydán zák. z 23. června 1925 č. 155 Sb., kterým byl upraven teritoriální rozsah
nabytých živn. oprávnění, a založeno jest, jak z jeho odůvodnění vysvítá, na právním názoru, že st-l, aby dosáhl koncese stavitelské se stanovištěm v B., musí podati průkaz, že vykonal zkoušku, která jest
pro žadatele za oprávnění k provozování živnosti stavitelské předepsána právními normami platnými na území čsl. republiky mimo Slov. a Podk. Rus a že průkaz tento nebyl podán vysvědčením o zkoušce, kterou st-l vykonal před zkušební komisí v Bratislavě, neboť tato
zkouška byla vykonána na základě uherských předpisů, které na Slov. a v Podk. Rusi v době rozhodování byly v platnosti.
Že st-l, žádaje za koncesi, vykázal se vysvědčením o zkoušce, kterou vykonal před zkušební komisí v Bratislavě, jest podle spisů mimo pochybnost a také stížnost se jen tohoto vysvědčení dovolává. Jest tedy
na sporu jedině otázka právní, zdali touto zkouškou splnil st-l požadavek zákonem č. 193 z r. 1893 a nařízením č. 195, k tomuto zákonu vydaným,
pro průkaz způsobilosti stanovený.
St-l dovolává se připísu referátu min. veř. prací v Bratislavě ze 7. ledna 1925, jímž k jeho žádosti bylo mu potvrzeno, že podrobil se před zkušební komisí v Bratislavě zkoušce stavitelské v rozsahu vytčeném v § 1 min. nař. z 27. prosince 1893 č. 195 ř. z., a dovozuje, že tím
podal průkaz způsobilosti předepsaný v § 9 zák. č. 1893; neboť rozhodno jest jedině, že bylo předpisům cit. min. nařízení po stránce materielní vyhověno. Okolnost, že pro Slov. platí o zkouškách stavitelských odchylné předpisy, jest nerozhodna, neboť nejde snad o zkoušku
vykonanou v cizině, nýbrž zkouška byla vykonána na území čsl. republiky a zkušební komise, chtějíc uvésti v soulad odchylné předpisy o zkouškách stavitelských na Slov. a Podk. Rusi s předpisy platnými o těchto zkouškách na ostatním území státním, podrobila st-le zkoušce
v rozsahu stanoveném min. nař. č. 195 z r 1893. O těchto námitkách uvážil nss toto:
Dle § 9 zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. mají žadatelé o koncesi
pro živnost stavitelskou prokázati, že se vyučili této živnosti, v ní se prakticky vycvičili a mají mimo to vykonati příslušnou zkoušku. V § 13 jest pak obsaženo ustanovení, že nařízením budou stanoveny předměty zkoušky, její objem a doba její platnosti. Z toho jest patrno, že jen zkoušky vykonané před takto zřízenými komisemi bylo dle právních předpisů platných v době rozhodování možno uznati za zkoušky § 9
zák. č. 193 z r. 1893 k průkazu způsobilosti požadované.
Zkušební komise pro stavitele v Bratislavě zřízena byla nařízením min. pro Slov. z 27. března 1922 č. 4287 pres., otištěným pod č. 11 v Úradných Novinách. Nařízení to bylo vydáno na základě § 8, bodu b) min. nař. z 30. října 1884 č. 46188 F. I. K. o stav. živnostech, kterážto norma býv. státu uh. zůstala na území Slov. v platnosti podle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. až do vydání živn. zák. pro území Slov. a Podk. Rusi z 10. října 1924 č. 259 Sb. Zkoušky vykonané přeci zkušeb. komisí zřízenou na základě této normy, jejíž platnost byla omezena na území Slov. a Podk. Rusi, mohly jen v rámci této normy a na tomto území míti právní význam a účinnost.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 6000 adm. názor, že upravovati konání zkoušek zákonem č. 193 z r. 1893 požadovaných k nabytí koncese pro
některou živnost stavební, tedy také stanoviti, které komise mohou zkoušky takové konati, jsou na onom území státu čsl., na němž zákon č. 193 z r. 1893 má dosud platnost, oprávněny — pokud ovšem by úprava taková nestala se formou zákona — jen orgány povolané k provádění uvedeného zákona. Nějaká platná positivní norma, kterou by komise v Bratislavě byla zřízena jako komise určená ke konání zkoušek na základě zákona č. 193, resp. min. nař. č. 195 z r. 1893, vydána nebyla a nelze proto zkoušku před touto komisí vykonanou uznati za zkoušku, kterou pro uchazeče o stav. koncese předpisuje § 9 zák. č. 193.
Na tom nemůže ničeho měniti ani okolnost, že zkuš. komise v Bratislavě žadatele, kteří se hlásili z Čech, Moravy a Slezska, zkoušela, jak referátem min. veř. prací v Bratislavě bylo potvrzeno, v rozsahu min. nař. č. 195 z r. 1893.
Poněvadž st-l žádal o udělení koncese stavitelské se stanovištěm v B. na Moravě, na němž dosud platí zákon č. 193 i nařízení č. 195
z r. 1893, náleželo úřadům živn., aby zkoumaly, splnil-li žadatel podmínky těmito normami stanovené pro nabytí oné koncese, tedy také vykonal-li zkoušku v normách těch předepsanou. Ježto st-l neprokázal, že složil zkoušku u některé z komisí min. nařízením č. 195 z r. 1893
zřízených, odepřel mu právem žal. úřad koncesi k provozování živnosti stavitelské se stanovištěm v B. na M.

Citace:

č. 6197. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 173-175.