NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 7945.

Následky nesplnění vyrovnání podle § 57 vyr. ř. nastávají i tenkráte, nezapravil-li dlužník splátku na dluh, jenž nebyl přihlášen k vyrovnání.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1928, Rv I 1197/27.)
Žalobě o zaplacení peněžité pohledávky bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Zbývá otázka, zda žalobní nárok vyrovnacím řízením zanikl co do 62% či zda se stalo vyrovnání bezúčinným ve smyslu § 57 vyr. ř. V tom směru plyne ze spisů, že žalobkyně zapůjčila Bohumile S-ové původních 6000 Kč dne 12. července 1920, že po převzetí tohoto dluhu žalovaným — když z něho zbýval nedoplatek 4700 Kč — žalovaný dle zjištění prvého soudu splatil dne 17. června 1921 500 Kč, takže po splacení ještě dalších 1000 Kč a po připočtení úroků zbyl dnem 7. února 1922 nedoplatek 3448 Kč 25 h, že dne 18. února 1924 podal žalovaný žádost o zahájení vyrovnacího řízení, jíž bylo usnesením ze dne 19. února 1924 vyhověno, že při vyrovnacím roku dne 28. dubna 1924 přijato bylo věřitelstvem vyrovnání, podle něhož měl žalovaný zaplatiti svým věřitelům, na něž se vyrovnání mělo vztahovati, 38% jejich pohledávek, 5% do 2. února 1925, dalších 5% do 2. července 1925, dalších 5% do 2. prosince 1925, dalších 10% do 2. května 1925 a zbývajících 13% do 2. září 1926, že dne 6. října 1924 bylo ukončeno vyrovnací řízení a vyhláška o tom vyvěšena dne 13. října 1924, že žaloba, o niž jde, byla podána na žalovaného dne 12. května 1925, doručena byla žalovanému dne 14. května 1925, že prvý rozsudek soudu prvé stolice žalobu ohledně žalovaného zamítající byl doručen žalovanému dne 25. září 1925, rozsudek druhé stolice tento zamítavý rozsudek potvrzující že byl doručen žalovanému dne 25. září 1925 a usnesení nejvyššího soudu v Brně ze dne 5. května 1926 zmíněné rozsudky zrušivší že bylo doručeno žalovanému dne 25. června 1926. Z toho, co řečeno, je patrno, že se žalovaný nejpozději v den doručení žaloby 14. května 1925 spolehlivě dověděl, jakou pohledávku a z jakého právního důvodu žalobkyně na něm požaduje. V té době byla splatná 25%ní kvóta vyrovnací a, poněvadž žalovaný nenamítal, že bylo něco jiného pro sporné pohledávky vyrovnacím řízením stanoveno, dlužno uznati, že měl v oné době, chtěl-li se vyhnouti důsledkům stanoveným zákonem na nesplnění vyrovnání, bez průtahu aspoň na soudě složitíi pro žalobkyni čtvrtinu vymáhané pohledávky a do 2. září 1926 dalších 13% z ní. Poněvadž ani to neučinil a poněvadž nyní bylo prokázáno, že šlo o pohledávku pravou a splatnou, došlo k důsledkům § 57 vyr. ř. a to již v době před 25. zářím 1925, kdy byl žalovanému teprve doručen prvý rozsudek soudu prvé stolice, kterého se tudíž nemůže dovolávati na omluvu neplacení — zejména když podle § 57 vyr. ř. nezáleží na důvodu pro nedodržení vyrovnání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávným jest názor dovolatelův, že se účinky vyrovnacího řízení nevztahovaly na pohledávku žalobkyně proto, že jí k vyrovnání nepřihlásila. Nedostatek přihlášky má význam pro přiznání hlasovacího práva ve vyrovnání (§ 4, 39 a 42 vyr. ř.). Potvrzeným vyrovnáním sprošťuje se však dlužník závazku nahraditi svým věřitelům ztrátu, kterou utrpí vyrovnáním, ať se súčastnili vyrovnacího řízení nebo ne, nebo dokonce hlasovali proti přijetí vyrovnání (§ 53 prvý odstavec vyr. ř.). Vyrovnání pozbývá však platnosti, když dlužník je plně a včas nesplnil a to ohledně všech závazků, jichž se vyrovnání týče (§ 57 vyr. ř. v doslovu novely). Jde tedy na nebezpečí vyrovnacího dlužníka, když neplatí dluhy nepřihlášené. Proto se žalovaný nemůže vymlouvati, když nesplnil splátky na sporný dluh podle ustanovení potvrzeného vyrovnání z toho důvodu, že ho žalobkyně k vyrovnání nepřihlásila, to tím méně, an o dluhu ze žaloby a ze sporu již věděl. Odvolací soud právem tedy uznal, že žalovaný je povinen zaplatiti celou nesníženou žalobní pohledávku.

Citace:

č. 7945. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 570-571.