NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9404.

Propachtování podle § 340, druhý odstavec, ex. ř. jest postaveno na roveň vnucené správě a nelze proto »dražební řízení« podle § 340 ex. ř. zrušiti podle §§ 200 čís. 3, 282 ex. ř.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1929, Rv 2 87/29.)
V žalobě, žádající, by žalovaná byla uznána povinnou svoliti, by exekuce proti žalobci byla zastavena, tvrdil žalobce v podstatě toto: Žalovaná se zavázala žalobci, že zaplatí, co žalobce dluhuje vymáhajícím věřitelům, jimž byla k vydobytí jich pohledávek povolena proti žalobci exekuce zabavením a vydražením živnosti hostinské a výčepnické. K zaplacení zavázala se prý žalovaná proto, by byla exekuce proti žalobci zastavena. Žalovaná zaplatila dlužný peníz, dala však na sebe převésti práva vymáhajících věřitelů a zastavila jen dražební řízení, nikoliv i exekuci. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Nesprávným jest žalobcovo tvrzení, že úmluva, o niž opírá žalobu, jest mezi stranami nespornou, že tvrzení stran se rozcházejí jen v tom, že žalobce tvrdí, že bylo ujednáno zastavení exekuce vůbec, kdežto žalovaná se chtěla zavázati jen k zastavení dražebního řízení. Vždyť žalovaná vůbec popřela, že došlo k úmluvě o zastavení exekuce, v námitkách jen udala, že o své újmě projevila ochotu k zastavení dražebního řízení podle § 200 čís. 3 ex. ř. po výkupu vykonatelných pohledávek. Tím stal se bezpředmětným i rozbor právního názoru, předneseného právním zástupcem žalobcovým při odvolacím líčení, že zastavení zpeněžovacího řízení o sobě již proto nemohlo býti ujednáno, ježto takové zastavení se zachováním zástavního práva na koncesi podle § 334 ex. ř. jest vůbec nemožným.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání, mimo jiné z těchto
důvodů: Podle exekučních spisů bylo navrženo zpeněžení zabavené koncese vnuceným propachtováním podle pachtovních podmínek k návrhu připojených. Podle § 340 druhý odstavec ex. ř. může se propachtování státi veřejnou dražbou nejvyššímu podateli, a mají pro dražbu obdobnou platnost ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých. Poněvadž jde jen o obdobné použití ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých, poněvadž výraz v ustanovení § 340 ex. ř. »veřejnou dražbou« nelze zaměňovati s výrazem »dražební řízení« v § 200 č. 3 ex. ř., nýbrž má výraz ten v § 340 ex. ř. jen význam »dražebního aktu«, uznal odvolací soud správně, že propachtování (z volné ruky nebo veřejnou dražbou) je postaveno na roveň vnucené správě a že proto nelze dražební řízení podle § 340 ex. řádu zrušiti podle §§ 200 čís. 3 a 282 ex. ř. Proto právem nepřikládal odvolací soud tvrzenému ujednání o zrušení dražebního řízení podle § 200 čís. 3 ex. řádu s výhradou zachování nabytého zástavního práva na dlužníku, nynějšímu žalobci, náležející hostinské a výčepnické koncesi a podle ní provozované hostinské živnosti právní význam.

Citace:

č. 9459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 795-797.