NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13974.

Ujednal-li majitel domu s třetí osobou před povolením vnucené správy domu, že může zadarmo (bez dalších platů) do jeho smrti užívati bytu v domě, nepozbyla tato smlouva platnosti zavedením vnucené správy. Vnucený správce musí převzíti i tato smlouvu a nemůže třetí osobě vypověděti byt pro neplacení činže.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1934, Rv II 966/34.)
Žalovaný poskytl, než ještě byla na dům povolena vnucená správa, majitelce domu zápůjčku, začež mu tato poskytla doživotní bezplatné užívání bytu v domě. Soudní výpověď, danou vnuceným správcem domu žalovanému pro neplacení činže, procesní soud prvé stolice ponechal v platnosti. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Vnucený správce vede správu s vyloučením dlužníka (§§ 99 a 130 ex. ř.), jen on hospodaří, pobírá užitky a jemu přináleží předsevzíti právní jednání a úkony, jichž provedení vnucené správy vyžaduje, a, pokud k výkonu správy to náleží, je povolán podávati žaloby (§ 109 ex. ř.). Smlouvou, procesním soudem zjištěnou, dlužnice přijala od žalovaného až do její smrti náhradu za to, že žalovaný exekutce tuto částku poskytl. Týká se tedy ujednání to hospodaření na spravovaném majetku a užitku z něho. Žalobce jako vnucený správce jest vázán smlouvou dlužnice přes to, že byla sjednána před zavedením vnucené správy, jak z námitek jde na jevo, a jest povinen tuto dohodu dodržeti. Že tomu tak a že ujednání s dlužnicí před zavedením vnucené správy ohledně užitků platí i za vnucené správy, plyne i z § 110 ex. ř., neboť podle ustanovení tohoto paragrafu vnucený správce jest též oprávněn požadovati od třetích osob plnění povinná a zadrželá, patří-li k užitkům spravovaného před- mětu. Tímto ustanovením zachovávají se v platnosti smlouvy sjednané s dlužníkem před zavedením vnucené správy a také z tohoto ustanovení plyne oprávněnost stanoviska, že smlouvy dlužnice jsou pro vnuceného správce závazné. Nemohl tedy vnucený správce tento právní základ mezi exekutkou a žalovanými přezírati a tvořiti z poměru právního něco jiného, než podle původní dohody existuje, tedy tvořiti nájemní smlouvu, která neexistuje, a vypovídati nájemní smlouvu při jeho stanovisku, že tato existuje proto, že domáhá se placení přiměřeného nájemného. Poněvadž dohoda mezi exekutkou a žalovaným byla prokázána, musí vnucený správce tuto dohodu dodržeti, a proto nemůže se domáhati vyklizení bytu, zejména ne ve výpovědním řízení, ano nájemní smlouvy mezi exekutkou a žalovaným nebylo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Při právním posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest schváliti úsudek odvolacího soudu, že majitelka domu ujednala se žalovaným před povolením vnucené správy smlouvu, že může zadarmo, t. j. bez dalších platů do její smrti užívati bytu, že tato smlouva nepozbyla platnosti zavedením vnucené správy, poněvadž vnucený správce musí převzíti i takovou smlouvu (§§ 109—111 ex. ř.). Má-li žalovaný proti majitelce domu osobní pohledávku na bezplatné užívání bytu do její smrti, nemůže vnucený správce vypověděti mu byt pro neplacení činže podle § 1118 obč. zák.

Citace:

č. 11872. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 861-866.