Č. 3173.

Zabírání budov: Aby opatřen byl byt pro obvodního lékaře, lze — za šetření zákonných podmínek — použíti zákona č. 304/1921.
(Nález ze dne 26. ledna 1924 č. 962).
Věc: Karel V. v L. proti ministerstvu veřejných prací (okr. soudce Dr. Boh. Makovec) o zabrání bytu pro účely veřejné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem z 26. srpna 1922 zabrala zsp v Praze na základě zák. z 12. července 1921 č. 304 Sb. v domě st-lovč ve V. byt o 2 pokojích, kuchyni a předsíni pro byt obvodního lékaře Dra Josefa L., protože pro tento účel, jehož dosažení jest v zájmu veřejném, není v místě jiných vhodných místností a poněvadž část domu, o niž jde, neslouží obytným nájemním účelům, byvši naposled užívána jako naturální byt a sloužíc nyní k uschování nábytku majitele domu více než po 2 léta. Věci v místnostech uložené, jakož i věci z chodeb a dvora mohou býti uloženy v jiných místnostech domu toho.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu a potvrdil rozhodnutí I. stolice z jeho důvodů a z následujících dalších důvodů:
Pokud stížnost popírá, že tu není veřejného zájmu pro ubytování obvodního lékaře, se připomíná, že lékař byl ustanoven právě pro zdravotní obvod se sídlem ve V. a že jest tudíž v zájmu veř. péče zdravotní nutno, aby v tomto místě bydlel a měl ordinanční místnost. Zabrání chaty turistické jest vyloučeno, ježto slouží účelům živnostenským. St-1 sice se nabídl, opatřiti lékaři náhradní byt, k dosažení toho účelu však ničeho nepodnikl. Pro umístnění věcí nalézajících se v chodbě jest postaráno. K námitce konečně, že st-1 potřebuje místností pro obhospodařování svého statku, se připomíná, že místností těch k tomu účelu nebylo použito.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou neshledal nss důvodnou. —
Námitka, že zábor jest vyloučen, ježto ubytování obvodního lékaře není takovým účelem veřejným, aby proň mohl býti zabrán byt, jest lichá.
Otázku, zdali veřejný zájem vyžaduje ubytování určité osoby, dlužno řešiti podle konkrétních poměrů. Zásadně bude však ubytování jednotlivce ve veřejném zájmu, jde-li o osobu, jež obstarávajíc veřejné funkce jest nucena, za účelem tohoto obstarávání zdržovati se v jistém místě.
Podle správních spisů byl byt zabrán pro obvodního lékaře pro obvod V. jmenovaného, tedy pro orgán zdravotní policie. Výkon zdravotní policie jest podle říš. zdravotního zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z. veřejným úkolem obce. § 5 zák. toho stanoví, že se zem. zákonodárství zůstavuje, aby ustanovilo, jakým způsobem má každá obec pro sebe nebo společně s obcemi jinými učiniti opatření, jichž dle polohy a velikosti území a dle počtu a zaměstnání obyvatelů k vykonávání policie zdravotní jest zapotřebí.
Na základě § 5 cit. ř. z. byla pak zem. zákonem z 23. února 1888 č. 9 z. z. zavedena instituce obvodních lékařů. Podle § 3, odst. 2 zák. toho stanoví zastupitelstvo okresu v dohodě s polit, úřadem okr. jméno obvodu zdravotního a sídlo lékaře obvodního. Z ustanovení toho jest patrno, že obvodní lékař musí sídleti v místě, jež mu bylo ustanoveno sídlem. § 10 téhož zák. pak stanoví, že lékaři obecní a obvodní jsou stálými orgány odbornými, kterým náleží, aby spolupůsobily ve všem, co ukládá zákon obci ve příčině policie zdravotní (§§ 3 a 4 zák. ze dne 30. dubna 1870 č. 68 ř. z.) a že mají jako orgánové odborní povahu úředníků veřejných. Stanoví-li pak § 1 zák. č. 304/ 21. že lze zabrati k užívání jednotlivé místnosti pro účely veřejné a pokud toho vyžaduje veřejný zájem i pro účely obytné, jest zřejmo, že podmínce té v daném případě bylo vyhověno. —

Citace:

3173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 426-428.