NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Č. 11990.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Vydala-li pojišťovna proti zaměstnavateli platební výměr stran určitého zaměstnance a na určité příspěvkové období, působí právní moc tohoto výměru i vůči pojišťovně a může tato, nejde-li o zvláštní případy v zákoně o soc. pojištění výslovně uvedené nebo podle všeobecných předpisů přípustné, vydati dodatečný platební výměr za téhož zaměstnance a totéž období jen za předpokladů obnovy řízení.
(Nález ze dne 25. června 1935 č. 12924/35.)
Prejudikatura: Boh. A 11885/35.
Věc: Václav K. v K. proti zemskému úřadu v Praze o dodatečný předpis pojistného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Zemědělská nemocenská pojišťovna ve Slaném vyměřila výměrem ze 13. ledna 1932 st-li za kočího Františka K. za dobu od 1. ledna 1929 do 27. září 1931 dodatečně rozdíl pojistných příspěvků nemocenských, invalidních a starobních v částce 767 Kč 90 h, který vznikl tím, že zmíněná pojišťovna zařadila Františka K. původně do 11. mzdové třídy (pro pojištění invalidní a starobní do třídy Aa), ač tento pojištěnec podle své mzdy 90 Kč týdně měl býti zařaděn do IV. mzdové třídy (B).
Nař. rozhodnutím zamítl zem. úřad v Praze v pořadu instančním odvolání st-lovo. — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že st-l řádně ohlásil svého zaměstnance a že omylem pojišťovny bylo předepsáno pojistné nižší než jaké odpovídalo přihlášené mzdě zaměstnancově; sporná je toliko otázka, zda pojišťovna byla oprávněna dodatečně st-li předepsali k placení rozdíl mezi mylně předepsaným pojistným a pojistným správným, odpovídajícím mzdové třídě podle přihlášené mzdy.
Stížnost hájí názor, že jediné v případě § 13 odst. 2 cit. zák. může nemocenská pojišťovna pojistné dodatečně zvýšili a předepsati doplatek pro praeterito, jinak že může pojistné zvyšovati jen pro futuro a míní, že žal. úřad si nesprávně vyložil zákon, projevil-li názor odchylný. Této námitce nemohl nss přisvědčiti.
V zák. č. 221/1924, ve znění zákona č. 184/1928 Sb., není ustanovení, jež by omezovalo nemocenskou pojišťovnu při dodatečném předpisování pojistného na případ § 13 odst. 2; § 164 odst. 3 předpokládá přípustnost dodatečného předpisu pojistného i v jiných případech, uváděje předpis § 13 odst. 2 jen příkladmo (arg. slovo »zejména«, srov. Boh. A 8828/30 a 11109/34).
Stížnost však nepřestává na této námitce, nýbrž uplatňuje dále, že v tomto případě novému dodatečnému vyměření pojistného brání okolnost, že původní platební výměr zemědělské nemocenské pojišťovny v Slaném, jímž bylo vyměřeno pojistné na základě zmíněné přihlášky st-lovy za Františka K. do září 1931 podle II. mzdové třídy, nabyl právní moci, že nutno pravoplatnost tohoto původního předpisu respektovati a že tudíž pojišťovna již nesměla dodatečně předepsati rozdíl mezi II. a IV. mzdovou třídou. Žal. úřad odůvodňuje svůj odchylný názor poukazem na § 161 odst. 2 cit. zák. Podle názoru nss-u nemůže právní moc prvního platebního výměru však působiti jen proti zaměstnavateli, nýbrž jeví své účinky též proti pojišťovně. Zákon o soc. pojištění nedává pojišťovně výslovně všeobecného práva předepisovati dodatky k pojistnému, jež platebním výměrem nabyvším právní moci bylo již formalisováno. Takového ustanovení nelze zejména spatřovati v § 161 odst. 2 cit. zák., na který se nař. rozhodnutí odvolává, podle něhož povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr právní moci, neboť v ustanovení tomto jest pouze normována splatnost pojistného a vykonatelnost platebního předpisu nezávisle na formální právní moci platebního výměru; jiného norma ta neupravuje, a nejedná zejména o právu nemocenských pojišťoven předepisovati doplatky pojistného v případě právní moci dřívějšího předpisu pojistného. Mohla by tudíž pojišťovna, nejde-li o zvláštní případy v zákoně uvedené nebo podle všeobecných zásad přípustné, nastupovati na zaměstnavatele novým platebním výměrem, ukládajícím mu takové doplatky pojistného, jen tenkráte, kdyby tu byly podmínky, za nichž je obecně přípustná obnova řízení (srov. nál. Boh. A 11885/35).
Žal. úřad nevychází z toho, že tu byly podmínky obnovy řízení a že by dodatečný platební výměr byl vydán na podkladě nových skutečností teprve dodatečně vyšlých najevo, ani z toho, že se tu jednalo o pouhou opravu, přípustnou podle všeobecných zásad, t. j. o opravu chyby ve psaní, počtech nebo jiných patrných nesprávností v rozhodnutí nebo jeho vyhotovení, nýbrž má zřejmě za to, že i mimo tyto případy může pojišťovna, shledá-li, že původní předpis byl objektivně nesprávný, diferenci k placení předepsati. Názor ten je však podle toho, co bylo shora řečeno, v této všeobecnosti mylný; že by pak šlo o ony zvláštní případy dodatečného předpisu pojistného, uvedené výslovně v zák. o sociálním pojištění, žal. úřad netvrdí a ze spisů také neplyne.

Citace:

Č. 11990. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 99-101.