Čís. 1421.
Strana smlouvě věrná jest oprávněna změniti původní volbu, změní-li se napotom poměry vinou strany liknavé.
Abstraktní škodu ve smyslu čl. 357, odstavec třetí, obch. zák. lze požadovati i při jiných obchodech než pevných. Abstraktní škodu lze vyměřiti nejen dle ceny bursovní nebo tržní, nýbrž i dle ceny prodejní v čase a místě plnění.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1922, Rv I 703/21.)
Žalující firma objednala u žalované větší množství příze po 31 K za 1 kg; 3000 kg mělo býti dodáno v říjnu 1919, 2000 kg v prvé a 2000 kg v druhé polovici listopadu 1919. Žalovaná přijala objednávku, dodala však až do 21. února 1920 pouze částečně, takže zbývalo dodati 46652 kg. Dodatečná lhůta byla poskytnuta dopisem ze dne 28. dubna 1920 do konce května 1920 s tím, že jest na žalované, by ve 4 dnech se vyjádřila, zda zboží dodá, jinak že žalobkyně nakoupí přízi jinde a bude požadovati náhradu škody. Žalovaná žádala dopisem ze dne 15. května 1920 přirážku
k původně umluvené kupní ceně, načež žalobkyně dopisem ze dne 27. května 1920 prohlásila, že se dodávky zříká a že požaduje náhradu škody pro nesplnění, již zároveň udala 133056 K. Žalobě o náhradu abstraktní škody 133056 K vyhověl procesní soud prvé stolice v plném rozsahu, vzav za prokázáno prodlení žalované a maje za to, že žalobkyně byla oprávněna domáhati se žalobou škody abstraktní, jež není obmezena na obchody fixní, třebas původně byla pohrozila koupí krycí. Co se týče výše požadované náhrady, shledal ji opodstatněnou, srovnav prodejní cenu příze koncem dubna a v květnu 1920 (58—65 Kč za 1 kg) s cenou smluvenou (31 Kč). Odvolací soud potvrdil rozsudek co do přisouzených 62000 Kč, zamítl však žalobu ohledně dalšího peníze. Důvody: Odvolání dlužno částečně přiznati úspěch. Soud odvolací sice schvaluje
právní názor soudu prvé stolice, že smlouvě věrná strana může již na základě smlouvy samé naléhati na plnění a na náhradu škody pro opožděné plnění, a že tudíž ku vzniku tohoto práva není teprve třeba vykonati volbu ve smyslu čl. 355 obch. zák.Přes to má však kupitel tehdy, když
je prodávající v prodlení, právo, by prohlásil 1. že trvá na tomto právu, nebo 2. že požaduje náhradu škody pro nesplnění nebo 3. že odstupuje od smlouvy, tak jako by nebyla uzavřena. Volí-li první právo, není třeba zvláštního sdělení a také dodatečné lhůty. Volí-li jedno z ostatních práv, musí to výslovně prohlásiti a dle čl. 356 obch. zák. popřáti dodatečnou lhůtu k plnění. Prohlásil-li kupující při prodlení prodávajícího, že trvá na splnění smlouvy a že bude požadovati náhradu škody pro opožděné plnění, jest na to vázán a nesmí se od toho více uchýliti. Pouze z toho, že naléhá na splnění, že upomína prodávajícího a že mu hrozí, nelze ovšem ještě vyvozovati, že se rozhodl pro plnění. Třeba, by prohlášení to bylo učiněno přesně. V dopisu ze dne 7. listopadu 1919 psala žalobkyně žalované, že jí, neuznávajíc poukazu na Pražskou bursu, a opírajíc se o všeobecný zákon obchodní, udílí dle čl. 355 obch. zák. dodatečnou lhůtu k úplnému dodání zadrželostí říjnových do 15. listopadu, že trvá na splnění smlouvy a že si vyhražuje nároky na náhradu, jež jí vzniknou následkem opožděného dodání, a v dopisu ze dne 15. listopadu 1919 psal Dr. L. jako zástupce žalobkyně žalované, že jest tímto dnem v prodlení ohledně uzávěrky ze dne 17. září 951 kg od 11. listopadu 1919 a ohledně uzávěrky ze dne 18. září 1919 3000 kg od 1. listopadu 1919 a 2000 kg od 16. listopadu 1919, že prohlašuje jménem žalující firmy opětně, že trvá na plnění a že si vyhražuje uplatňovati všechny nároky na náhradu škody, jež jí vzniknou následkem opožděného dodání. Dle uzávěrky měla žalovaná z oněch 7000 kg režněbílé odpadkové příze dodati v říjnu 3000 kg, v první polovici listopadu 2000 kg a v druhé polovici listopadu 2000 kg, a proto připadá z těchto do té doby nedodaných 4292 kg 292 kg na měsíc říjen, 2000 kg na první polovici listopadu a 2000 kg na druhou polovici listopadu 1919. Ohledně 22925 kg do 15. listopadu 1919 zadržených vykonala žalobkyně volbu právoplatně v ten rozum, že trvá na splnění
smlouvy a že požaduje náhradu škody pro opožděné dodání a nemůže proto od volby té více ustoupiti (Staub čl. 356 § 24.). Účel, pro který příze byla koupena, při uzávěrce uveden nebyl a barchet vůbec také nelze považovati za zboží sezónní. Ohledně oněch 2000 kg, jež teprve v druhé polovici listopadu 1919 dodány býti měly, vykonala však právo volby
teprve v dopisu ze dne 28. dubna 1920, a ve svém dopisu ze dne 8. května 1920 v ten smysl, že si koupí přízi na útraty žalované odjinud a že ji bude žalovati na zaplacení, čímž uplatňovala nárok na náhradu škody pro nedodání. Nesmí proto ohledně těchto 2000 kg nyní požadovati nic jiného, než náhradu škody pro nesplnění, není jí však zabráněno, aby nepožadovala jí podle čl. 357 obch. zák. jako minimum příslušející abstraktní škodu. Znalci prohlásili, že sice na jaře roku 1920 nemohlo býti řeči o tržní ceně ve smyslu dob předválečných, že však 10 mm příze v dubnu a v květnu 1920
byla dosti často zhotovována a prodávána a že cena příze prostřední jakosti činila 58 až 65 Kč, tak že se tato cena může ve smyslu čl. 353, 357 obch. zák. považovati za cenu tržní. Byť by tato cena byla vysokou, jest přece výtvorem volné soutěže a nebyla uměle tím vyháněna do výše, že se zboží musilo získati mimořádnou cestou, jak to bývalo v dobách válečných. Byť by tím snad žalobkyně dosáhla většího zisku, nemůže to býti na závadu tomu, by nebylo tu užito v praxi na veškeré obchody a ne jen na fixní obchody užívaného předpisu čl. 357 obch. zák., odstavec třetí, jenž způsob vyměření škody jasně a zřetelně předpisuje (rozh. ze dne 13. května 1919, Rv II 150/19 uveřejněno pod čís. 176 sbírky). Námitku, že nárok na náhradu škody v této výši odporuje dobrým mravům, nemůže žalovaná již proto činiti, ježto dodání příze jen proto protahovala
a konečně opomenula, by žalobkyni tímto porušováním smlouvy přiměla k poskytnutí příplatku, ač měla suroviny k vyrábění příze potřebné v dostatečném množství po ruce (rozh. ze dne 21. prosince 1916, Rv I 402/16 a ze dne 16. kvěna 1916, Rv II 253/16).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované, K dovolání žalobkyně pak obnovil rozsudek prvého soudu, pokud byl změněn odvolacím soudem.
Důvody:
Obě strany uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 503 čís. 4 c. ř. s. Žalobkyně právem, žalovaná neprávem. Soud odvolací sice právem prohlásil, že žalobkyně ve svém dopisu ze dne 7. listopadu 1919 vůči žalované jsoucí v prodlení, vykonala volbu
jí dle čl. 355 obch. zák. příslušejících práv, v tom smyslu, že žádá splnění smlouvy a vyhražuje si náhradu škody pro opožděné dodání. Žalobkyně,
odvolávajíc se výslovně na ustanovení čl. 355 obch. zák., dala žalované dodatečnou lhůtu k plnění a dodala výslovně, že tedy trvá na splnění smlouvy, by veškeru pochybnost vyloučila. Za těchto okolností byla volba ve smyslu čl. 355 obch. zák. nade vši pochybnost vykonána. Volba ta je pravidlem neodvolatelná. Výjimku v tom směnu činí však případy, když vinou strany, prodlévající s plněním, původní poměry se změní tak, že opravňují změnu původní volby stranou smlouvě věrnou. Soud odvolací přehlédl, že k takové změně poměrů došlo. Jeť nesporno
a žalovanou vlastně dokázáno, že žalobkyně v dopisu ze dne 10. května 1920 opětuje své nároky žalované jsoucí v prodlení, a dává jí další dodatečnou lhůtu k dodání tehdejšího již zbytku dodávky 42922 kg příze, a to pro jeho část 2000 kg do 31. května 1920, pro zbytek 22922 kg do 15. června 1920. Žalobkyně dodala, že žalovaná musí do 15. května 1920 bezpodmínečně a určitě prohlásiti, že tyto lhůty přesně dodrží, jinak že žalobkyně místo dodání náhradu škody pro nedodání bude žádati. V dopisu ze dne 15. května 1920 byly žalovanou návrhy žalobkyně odmítnuty a žádáno zvýšení ceny, má-li žalovaná dodati, jinak že se dá raději žalovati. V dopisu ze dne 27. května 1920 prohlásil zástupce žalobkyně žalované, že žalobkyně zvýšení ceny nepovoluje, že vzdává se dodání a žádá náhradu pro nedodání a to rozdíl mezi cenou smluvní 31 K a cenou platnou v době povinného plnění koncem dubna 1920 62 K. Žalovaná svým prohlášením, že odepírá plnění bez přirážky na ceně, přivodila vlastní vinou docela jinou situaci, která opravňovala žalobkyni k odvolání její
původní volby, ohledně části dodávky již učiněné, a změniti svou volbu dle této žalovanou zaviněné nové situace. Ustanovení čl. 356 obch. zák. chrání stranu, která je v prodlení, a nutí stranu druhou, aby se určitě vyjádřila, jakého práva příslušejícího jí v případě prodlení druhého smluvníka chce použíti, by se s plněním prodlévající dle toho mohl zaříditi. Žalobkyně byla proto vázána na svou volbu ve prospěch prodlévající potud, pokud tato mohla z toho míti nějaké právo, zde zejména na pozdější plnění. Tento důvod však odpadl, jakmile ona sama, rušíc později dále smlouvu nejenom v čase dodání, nýbrž nyní i v ceně, prohlásila, že za původně ujednanou cenu zboží nedodá. Tu vlastní vinou změnila situaci ve svůj neprospěch tak, že druhý věrný smluvník měl právo se dle ní přizpůsobiti, původní volbu odvolati a pozměniti ji přiměřeně nové situaci, což žalobkyně též učinila. To stalo se právem, neboť příčilo by se právnímu citu i rozumu, aby smlouvě věrný smluvník musil trvati při své původní volbě na plnění i tehdy, když druhý se splněním prodlévající smluvník mu později po měsících prohlásí, že plniti za smluvených podmínek vůbec nechce, a aby nesměl se tomuto novému prohlášení, této vlastní nové vůli druhého smluvníka přizpůsobiti. Na toto zavinění žalované poukázal již právem prvý soud a učinil z něho
správný právní závěr, byť i částečně za jiných předpokladů. Žalobkyně má tedy právo žádati náhradu škody za veškeré jí nedodané zboží. Dovolání její je proto důvodným a bylo mu vyhověno, aniž bylo třeba zabývati se za shora uvedených správných předpokladů dalším jejím uplatňovaným důvodem vadnosti řízení dle § 503 čís. 2 c. ř. s. ohledně otázky, zda barchet je zbožím sezónním čili nic, ježto otázka ta nemá již významu pro rozhodnutí sporu.
Žalovanou je poukázati s jejím dovoláním na správně odůvodněné
právní stanovisko soudu odvolacího а k provedení dovolání dodati toto: K otázce, zda abstraktní škodu ve smyslu čl. 357 odstavec třetí obch. zák. lze požadovati nejen při obchodech fixních, nýbrž i při obchodech
jiných, dále zda abstraktní škodu lze vyměřili nejen dle ceny bursovní (tržní), nýbrž i dle ceny prodejní v čase a místě plnění, správně přisvědčil již soud odvolací a podobně rozhodl opětně i soud dovolací. Srov. Staub-Pisko: Kom. z. Handelsgesetzbuch ke čl. 355 obch. zák., §§ 18 a 19. Že v tomto případě je při nejmenším zjištěna cena prodejní, správně zjistil a odůvodnil dle posudku znalců již soud odvolací. Poukazujíc na dvojnásobnou cenu prodejní proti ceně kupní (62 K — 31 K) neprávem vytýká žalovaná, že cena prodejní příčí se zákonům o potírání lichvy a dobrým mravům, poněvadž žalobkyni jí se dostává nadměrného zisku. Především je míti na paměti, že zde nejde o poměr prodatele ku drahotou strádajícímu občanstvu, nýbrž o poměr kupce proti kupci, kteří jsou vázáni smlouvou, řádně učiněnou, a zásadou poctivosti a vzájemné důvěry. Každý z nich, uzavíraje obchod, má zachovati péči řádného kupce (čl. 282 obch. zák.), má tedy uvážiti veškery okolnosti a zavázati se jen potud, aby mohl svým převzatým závazkům dostáti. Kdyby byla žalovaná svému závazku dostála v čas, nebyla by zvýšení ceny vůbec pocítila. Ocitla-li se však v prodlení a dokonce plnění odepřela bezdůvodně, musí následky toho sama nésti. Jak prvé soudy zjistily, byla s to závazkům svým dostáti v dodatečných lhůtách, jí žalobkyni daných, to však odepřela, žádajíc zvýšení cen a rušíc tím smlouvu v části nejpodstatnější. Z této věrolomnosti, vypočtené na vlastní zisk, nemůže těžiti, spíše je chrániti stranu smlouvě věrnou. Tato pak má dle doslovu zákona čl. 357 odstavec třetí obch. zák. právo nejméně na náhradu škody abstraktní, záležející v rozdílu ceny kupní a ceny prodejní v době a místě plnění a nelze nahlédnouti, proč by měla býti zkrácena na tomto svém právu vůči smluvníku, který plniti mohl, ale pro vlastní zisk plniti odepřel.